Čížek lesní

Když krajinu pokryje sníh, přiletí ke krmítkům hejno malých štíhlých a švitořivých ptáčků – čížků lesních. Samečci mají výrazné žluto-zelené zbarvení s černými doplňky, samička je méně nápadná, bez černých znaků na hlavě.

Ptáci hnízdí v jehličnatých i smíšených lesích a dávají přednost blízkým olším nebo břízám, kde hledají svou oblíbenou potravu. Hnízdo si staví obvykle vysoko v nejhustším jehličí, na konci postranní větve. Samička snáší čtyři až pět namodralých, červenohnědě skvrnitých vajíček, na kterých sedí sama až dva týdny, sameček ji mezitím krmí. Rodiče živí mláďata téměř výhradně hmyzem po dobu třinácti až patnácti dní.

Dříve byli čížci považováni za potulný druh, ale z výsledků kroužkování víme, že čížci – jak ti ze severní, tak i ze střední Evropy – podnikají při nepříznivých přírodních podmínkách dlouhé tahy až do Středomoří. Hejna čížků, která se u nás v zimě objevují, pocházejí zpravidla ze severu Evropy.

Oblibu tohoto drobného zpěváčka dokazují i názvy obcí – například Čížky, Čižová nebo příjmení Čížek. Podobně jako v češtině zní jeho název rusky – čiž nebo německy Zeisig. Existuje i souvislost českého pojmu čižba s chytáním drobných zpěvných ptáků pro chov v klecích. Dříve totiž čížci patřili k nejoblíbenějším chovaným ptákům, neboť se vyznačovali milým švitořivým zpěvem, přítulností a minimálními nároky na chov.

Autor textu i fotografie: Bohumil Kabeš