Vodní plochy na Tišnovsku

Všechny typy našich vod, rybníky, potoky, řeky či odvodňovací strouhy, oživuje po celý rok nejběžněji rozšířená divoká kachna – březňačka (Anas platyrhynchos). U každé vody si umí najít skromnou potravu ke své obživě. Rychle se přizpůsobila měnícímu životnímu prostředí. Z kachny divoké byla vyšlechtěna kachna domácí. Jedná se o středně velkého ptáka, samice je zbarvená nenápadně hnědě, samec je pak velkou část roku stříbrošedý s kaštanovou náprsenkou, kovově zelenou hlavou a černým ocasem. Obě pohlaví mají v křídle kovově fialové zrcátko. V létě je kačer hnědý jako kachna, prozradí jej pouze olivově žlutý zobák a zkroucená pírka na ocase, tzv. kačírek. Během podzimu získává zpět své výrazné zbarvení a v zimě se zase ukáže v plné kráse.

Divoká kachna na rozdíl od hus a labutí nežije celoročně v párech. Během zimy se tito ptáci pohybují ve velkých hejnech na řekách a nezamrzlých rybnících a samci si samic příliš nevšímají. Jak nastává jaro, tvoří se postupně páry. Kačeři se dvoří kachnám, až si každá jednoho vybere a utvoří s ním pár. Vidí velmi dobře i v šeru, takže se nebojí létat dlouho před východem či po západu slunce, v dobře osvětlených městech i v noci. Ráda využije všechny dostupné zdroje potravy – osení v polích, trávu a byliny na loukách a v parku, pečivo a zrní od lidí kdekoli.

Kachna se snaží žrát co nejvíc v březnu, protože její tělo bude muset v krátké době vytvořit až čtrnáct poměrně velkých vajec, která snáší v intervalu třiceti šesti až čtyřiceti osmi hodin. Vejce jsou velká jako slepičí, žloutek je však mnohem obsáhlejší. Po snesení posledního vejce matka čtyři týdny sedí a čeká na vylíhnutí mláďat. Samec ji na vejcích nestřídá a nechodí ani k hnízdu, aby na ně svým pestrým zjevem neupozornil, jen zpovzdálí hlídá hnízdo. Když se káčata vylíhnou, jeho služba končí. Odlétá na rybník či řeku a začíná pelichat. V tu dobu také přebarví na nenápadnou hněď. Samice mezitím odvádí mláďata k vodě, čímž poprvé testuje jejich zdraví, životaschopnost a zralost.

Dříve se kachna divoká lovila různými způsoby. K lovu se využívalo především její období pelichání, a tak se lovili pelicháči a mladé nepřepeřené kachny. Myslivci líčili do rákosu různé sítě, do kterých kachny naháněli. Starší metody odstřelu divokých kachen a hus, používané v 18. a 19. století, jsou dnes již překonané. K lovu byly využívány takzvané kachnice, až dva metry dlouhé, velkorážní brokovnice, připevněné zpravidla na otočnou lafetu na přídi lodi. Střílelo se jimi do hejna kachen na hladině. Česká myslivecká veřejnost v 19. století tyto metody právem odsoudila.

V současné době probíhá lov kachen divokých na společných honech ráno a v podvečer. K odstřelu se využívá převážně brokovnice. Méně častý je letní lov na večerním tahu, obvykle v blízkosti obilných polí, kam se kachny večer přilétají krmit. Kachna divoká je tedy pěkný elegantní pták našich vodních ploch.

text i foto: Josef Permedla