Pamětnice druhé světové války na gymnáziu

Ve čtvrtek 2 .listopadu 2017 jsme přivítali vzácnou návštěvu z Kanady. 95 letá Olga Horníčková Nováková přiletěla do České republiky s příbuznými oslavit vznik Československa.

Drobná, ale čiperná Olička přijela do naší školy v doprovodu své neteře a jmenovkyně Olgy Bezděkové. Obě vzpomínaly na to, jak totalitní režimy – fašismus a komunismus – poznamenaly osudy rodiny. Olga Horníčková si v patnácti letech začala ve Waršavě, kde žila s rodiči a sestrou na vyslanectví Československé republiky, psát deník. Zachycovala v něm všechny válečné události tak, jak se promítly v osudech její rodiny. Z Waršavy utíkali do Paříže, po obsazení Francie nacisty do jižních přístavů ve Francii a odtud za velmi svízelných okolností přes Afriku a Gibraltar do Anglie . Tam otec působil dále v exilové vládě presidenta Beneše.

Sestry Olga a Vlasta Horníčkovy v těchto strastiplných podmínkách složily po válečných odkladech maturitu v Londýně a začaly studovat na Oxfordu humanitní obory. Obě se též v jeden den provdaly v Londýně za české válečné dobrovolníky – letce a vojáky v pozemních silách, kteří aktivně bojovali proti fašismu.

Po válce Olga Horníčková s manželem působili v Bruselu, kde její manžel, v civilu právník, pracoval na válečných reparacích. Po r. 1948 dostal varování, aby se nevracel do Československa, kde se zatím ujali moci komunisté a nastalo další období totality. S celou rodinou, postupně měli manželé Novákovi 7 dětí, odešli tedy do exilu do Kanady, kde rozvětvená rodina, čítající kolem sta členů, žije dodnes. Nestorka rodiny dodnes cestuje všemi dopravními prostředky po světě, denně si doma zaplave kraulem a je tmelem celé rodiny.

Jiný osud potkal rodinu sestry Vlasty Horníčkové. Vzala si válečného letce Stanislava Rejtara, který se z Anglie nechal při Slovenském národním povstání převelet na pomoc Slovensku. Po rozbití povstání působil v partyzánské jednotce a teprve v půli května 1945, kdy už rodina nedoufala, že žije, se dostal do Prahy. Nikdy mu pak už nebylo dovoleno, aby pilotoval jako západní letec letadlo. Žil se svou ženou, dvěma dětmi, bábinkou a dědem v malinkém bytě. Vzdělaná učitelka angličtiny a francouzštiny pracovala po dlouhém hledání zaměstnání jako průvodčí v tramvaji – se zákazem hovořit cizími jazyky, letec Stanislav mohl pracovat pouze jako jeřábník, prý je zvyklý na VÝŠKY. Byl neustále vyslýchán a atakován tajnou policií, což zanechalo vážné stopy na jeho zdraví. V 70. letech po pátém infarktu zemřel. Jeho žena se až po pádu totality dostala opět k práci na jazykových učebnicích a slovnících. Bohužel Vlastenka, jak jí každý říkal, už také nežije.

O tom všem vyprávěly nad knihami VÁLEČNÉ DENÍKY a DOBŘÍ VOJÁCI PADLI devadesátipětiletá pamětnice Olga Horníčková Nováková a její sedmdesátiletá neteř Olga Bezděková Rejtarová.

Dvě sestry, dva nejprve stejné osudy a posléze tak rozdílné životy ve dvou rozdílných režimech. Studenti ve dvou besedách pozorně naslouchali jejich vyprávění, posléze pokládali spoustu dotazů a jen neradi se loučili s kytičkami jako poděkováním při podpisu představovaných knih se zajímavými a vzácnými pamětnicemi událostí 20.století.

Marie Chalupová Veličková