Březnové kalendárium Tišnovska

7. BŘEZNA

PŘED 90 LETY

V pondělí 7. března 1927 zemřel orientalista PhDr. Josef Mrkos, překladatel z perštiny a arabštiny. Narodil se 2. ledna 1869 v Malhostovicích. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval v létech 1889–93 orientální jazyky a filozofii, doktorskou práci obhájil v roce 1895. Přeložil například Perské povídky nebo čtyři díly Tisíce a jedné noci. V roce 1918 byl posledním ředitelem Strakovy akademie, do níž po ukončení studií nastoupil za odcházejícího Josefa Pekaře, pozdějšího rektora Karlovy univerzity. Mrkos jako téměř jediný bojoval za zachování budovy akademie k původnímu výchovnému účelu, jímž bylo podle dávné závěti císařského tajného rady Jana Petra Straky, pána z Nedabylic a Libčan, „cvičení mládeže chudé, stavu vyššího národu českého“; bojoval ovšem marně – zřídily se tu kanceláře státních orgánů nově vzniklého Československa a dnes je to sídlo Úřadu vlády České republiky.

10. BŘEZNA

PŘED 100 LETY

V sobotu 10. března 1917 byly z věže tišnovského kostela sv. Václava odebrány dva zvony a byly odvezeny ke zpracování ve válečném průmyslu. Jednalo se o zvony nazývané Václav a Bernard, které byly zhotoveny přelitím ze starších poškozených zvonů neznámého původu. Větší Václav byl součástí kostela od září 1839, menší Bernard od roku 1862. Společně s těmito dvěma zvony vykoupil stát ještě čtyři menší z dalších míst tišnovské farnosti a za materiál o hmotnosti více než 2 200 kilogramů zaplatil 8 937 korun a 60 haléřů. Ve zvonici věže tišnovského kostela tak zůstal jediný zvon, nejstarší Antonín z roku 1672.

13. BŘEZNA

PŘED 100 LETY

V úterý 13. března 1917 bylo klášterní hospodyňské škole v Porta coeli uděleno tzv. „právo veřejnosti“, což vedlo k rostoucímu zájmu o studium v tomto zařízení. Školu zřídil v roce 1913 tehdejší probošt Václav Bernard Gícha a vyučovala se na ní čeština, vlastivěda, vychovatelství, zdravověda, občanská nauka, počty, nauka o látkách a potravinách, šití prádla a šatů, kloboučnictví, vaření, vedení domácnosti, hospodářská cvičení, péče o dítě, tělocvik a zpěv. Nepovinné bylo náboženství, francouzština, němčina, kreslení a jemnější ruční práce. Škola byla zrušena až koncem války v roce 1943, nakrátko byla obnovena v období 1945–48.

14. BŘEZNA

PŘED 240 LETY

V pátek 14. března 1777 se v Tišnově narodil František Linhart, příslušník známého rodu zdejších lazebníků. Podle verze římského univerzitního profesora Attalia Cattariniho, oznámené roku 1943, kterou cituje Jan Hájek ve svém Čtení o starém Tišnově, provedl Linhart 18. června 1828 jako chirurg špilberské věznice amputaci levé nohy zatčeného italského hudebního skladatele Pietra Maroncelliho. Ten zde byl internován v roce 1822 za velezradu jako člen hnutí karbonářů, vzniklého na jihu Itálie pod vlivem svobodných zednářů. Amputace Maroncelliho nohy je považována za jeden z prvních odborně provedených zákroků tohoto typu a je podrobně popsána v knize jeho spoluvězně Silvia Pellica „Mie prigioni“ (Mé žaláře). V internetové encyklopedii dějin Brna ovšem u této události Linhartovo jméno uvedeno není a jako účastníci zákroku jsou zde kromě pacienta jmenováni Franz a Johann Clavigerové (ranhojič a jeho pomocník), Ignaz Schlosser (provizorní špilberský lékař) a Joseph Steiner von Pfungen (protomedik moravskoslezského gubernia).

PŘED 85 LETY

V pondělí 14. března 1932 se v Tišnově uskutečnil pochod hladu organizovaný komunisty. Okresní hejtman dr. Jura o této akci informoval moravské zemské prezídium slovy: „… v Tišnově byl konán výroční trh spojený s trhem dobytčím. Této příležitosti využila komunistická strana k uspořádání demonstrací… Průvod nezaměstnaných se snažil nastoupit cestu k okresnímu úřadu, tomu však bylo četnickou hlídkou zabráněno… Člen zastupitelstva za stranu komunistickou Ladislav Popek žádal, aby byl dovolen příchod všem nezaměstnaným k úřadu; tomu nebylo vyhověno… Poté se přítomní shlukli na silnici a snažili se upoutati davy obecenstva výkřiky: ‚Chceme práci a chléb!‘ … Utvořilo se ucelené nepovolené shromáždění, které bylo po předchozí výzvě bez použití jediné zbraně četnictvem rozptýleno; tři účastníci byli zatčeni a dodáni do vazby…“

17. BŘEZNA

PŘED 90 LETY

Ve čtvrtek 17. března 1927 se uskutečnil herecký debut tišnovské rodačky Marie Pavlíkové, pozdější čestné občanky našeho města. Narodila se 23. ledna 1906, po zkušenostech s místním ochotnickým divadlem odešla do Brna, kde získávala základy herectví u Emílie Pechové, matky herce Ladislava Peška. Její premiéra na scéně se odehrála v Divadle na Veveří v operetě Rozpustilá Lola autora Hugo Hirsche; Marie Pavlíková v ní ztvárnila postavu Otilie, dcery soukromníka Emila Koníčka, jehož představoval režisér Jan Purkrábek. Následovaly pak desítky dalších rolí až do hereččina pozdního věku. V roce 1986 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Zemřela 27. září 2003.

19. BŘEZNA

PŘED 235 LETY

V úterý 19. března 1782 bylo na základě dekretu císaře Josefa II. fakticky provedeno zrušení kláštera Porta coeli. Konvent 52 sester cisterciáckého řádu opustil klášter a majetek v odhadní hodnotě 286 609 zlatých (mezi řeholními kláštery byly tehdy bohatší pouze brněnské františkánky) byl převeden na Náboženský fond. O čtyři roky později získal tento majetek do pronájmu brněnský podnikatel Wilhelm Mundy a klášterní budovy byly přeměněny na textilní manufakturu. Teprve v roce 1861 se panství dostalo zpět do církevních rukou a až za dalších 40 let se sem vrátily i sestry a byl obnoven řeholní život.

PŘED 95 LETY

V neděli 19. března 1922 byla v hostinci U Hammingerů založena Federovaná dělnická tělocvičná jednota (FDTJ). Už od 5. září 1920 existovala v Tišnově Dělnická tělocvičná jednota (DTJ) jako součást hnutí, které vzniklo na přelomu století oddělením od Sokola; mnozí cvičenci pak z DTJ přešli právě do nově ustavené FDTJ. Jejími zakládajícími členy byli učitel z Předklášteří L. Kučera, J. Dolníček a B. Šimková. Od 1. října 1926 byla FDTJ změněna v Jednotu proletářské tělovýchovy.

25. BŘEZNA

PŘED 70 LETY

V úterý 15. března 1947 se narodil Pavel Mareš, tišnovské veřejnosti známý především jako malíř, ale také jako člen úspěšného házenkářského družstva. V roce 1970 absolvoval brněnské VUT, prioritní zájem o výtvarné umění jej poté přivedl ještě na Střední uměleckoprůmyslovou školu, kterou ukončil v roce 1978. Maloval krajinu Vysočiny, vesnické chalupy, ale také typická zátiší a později i moře s přístavy. Zemřel předčasně a náhle 20. prosince 1990 – v úvodu nekrologu tehdy napsal jeho přítel Miroslav Pavlík, že „tento text měl původně vyjít po roce 2030“. Rozsáhlá výstava Marešova díla proběhne ve dnech 26. února až 23. dubna v Podhoráckém muzeu.

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto ilustrační