Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova (díl 12.) – 15: Alois Král – objevitel Demänovské jeskyně svobody

Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova (díl 12.) – 15: Alois Král – objevitel Demänovské jeskyně svobody

V pondělí 27. února uplyne 45 let od úmrtí významného moravského speleologa, který sice nebyl tišnovským rodákem, ale strávil v našem městě plná čtyři desetiletí svého života. Přistěhoval se do Tišnova po svém odchodu do penze v roce 1932, jedenáct let poté, co na Slovensku v oblasti Nízkých Tater objevil dosud neznámé krasové prostory, později pojmenované Demänovská jaskyňa slobody. 26. července 1967, u příležitosti svých blížících se devadesátých narozenin, obdržel titul čestného občana města. Jmenoval se Alois Král.

OBJEV

(ze vzpomínek syna dr. Jaroslava Krále)

Když se otec z literatury dozvěděl o existenci rozsáhlého krasového útvaru v Nízkých Tatrách, navštívil Demänovskou dolinu poprvé v roce 1913. Za velmi deštivého období upoutal jeho pozornost mohutný výtok krasové řeky z vápencového masivu zvaného Vyvieranie a ve vyšší části doliny náhlé propadání rozvodněné řeky v ponoru, který se nachází proti charakteristickému skalnímu útvaru v protější stráni. Když si v roce 1921 u svého přítele Františka Klimeše, knihkupce a majitele tiskárny v Liptovském Mikuláši, ověřil, že i v Liptově je velmi suché počasí, rozhodl se prověřit stav jemu známého ponoru řeky Lúčanky v Demänovské dolině a dne 2. 8. 1921 mne vzal z Uherského Brodu, kde rodiče bydleli, na cestu s sebou.

Nazítří se otec se mnou vydal pěšky do doliny. K prohlídce známé Ledové jeskyně si najal syna hajného Adama Mišuru, který tehdy do této jeskyně ojedinělé zájemce vodil. Po zběžné prohlídce otec vyhledal ponor, známý mu z roku 1913. Řečiště bylo suché, do ponoru, který byl silně zanesen náplavou, žádná voda nevtékala. Svíčkou si ověřoval výstup studeného vzduchu z ponoru a začal ponor vyklízet. Při vyklízení náplavu výstup studeného vzduchu z ponoru sílil. Po delší době se podařilo uvolnit úzký otvor, asi 1,5 metru hluboký. Vybavený karbidovou lampou se otec na fixovaném laně spustil do ponoru, z jehož dna vedla do vápencového masívu úzká chodba, kterou se otec po uvolnění z lana začal plazit. Čekání na dlouho se nevracejícího otce se mi zdálo nekonečné. Když se asi po hodině vrátil, oznámil nám, že se obtížně proplazil až do prostorné, volné chodby k podzemnímu toku ponorné řeky. Sám toho dne dál postupovat nechtěl.

Druhý den si k dalšímu postupu vzal na pomoc skauty Otu Hrabala a Jarmilu Vránovou, kteří v té době v dolině tábořili, a přizval i Adama Mišuru, svědka události z předchozího dne. V dalším postupu zcela volnými prostory se již nevyskytly žádné překážky, takže toho dne všichni postoupili až do tzv. Velkého dómu. Odpoledne oznámil svůj postup inspektoru Miloši Janoškovi a dohodl s ním nejbližší termín komisionálního ohledání nově objevených jeskyní, které se uskutečnilo dne 7. 8. 1921.

OBJEVITEL

Alois Král se narodil 30. července 1877 v Senetářově na Blanensku v dělnické rodině jako jedno ze sedmi dětí. Po ukončení studií na Učitelském ústavu v Brně působil nejprve ve Strání a později v Uherském Brodě, kde na přání svého přítele Leoše Janáčka sbíral málo známé slovácké písně. V roce 1904 se stal spolupracovníkem profesora Karla Absolona a absolvoval s ním průzkumy v Punkevních jeskyních a později i na Balkáně, po nichž se stala speleologie jeho celoživotním zájmem.

Po objevu Demänovské jeskyně, kterou sám pojmenoval Chrám slobody, se Král trvale přestěhoval do Liptovského Mikuláše a cíleně usiloval jednak o to, aby jeskyni mohla spatřit veřejnost, ale současně aby byla ochráněna před zničením. Zpřístupňování bylo zahájeno v roce 1922 proražením nového vstupu a pokračovalo o rok později nainstalováním provizorního elektrického osvětlení. Už v roce 1924 mohli užaslí návštěvníci na vlastní oči spatřit první část prostoru od Mramorového řečiště přes Velký dóm až po Zlaté jezírko. V roce 1926 zde Král vedl další výzkumnou výpravu, která objevila Jánošíkův dóm, Panenskou chodbu, Chodbu utrpení a Červenou galerii. Kromě toho byl aktivní také při sestupech do propasti v Pusté jeskyni a prováděl i průzkum dalších jeskyní v Janské dolině, ale podobně významný objev jako v Demänové se už bohužel neopakoval. Než byla do doliny vybudována silnice (1930), podnikal všechny cesty „po svých“, takže ke dvanáct kilometrů vzdáleným jeskyním absolvoval podle svých záznamů celkem 585 pěších výprav. V létech 1923–30 neúnavně cestoval po celém Československu, kde přednášel a promítal obrázky z Demänovské doliny.

JESKYNĚ

V roce 1928 byl do Demänovské jeskyně vyražen nový vchod v dolince Točiště, v provozu je od roku 1930. Vstupní otvor, kterým se do podzemních prostor dostával při objevu Král se svým doprovodem, je dnes znovu zalit vodou. Délka jeskyně je 11 117 m s výškovým rozdílem 130 m, společně s dalšími tvoří největší jeskynní systém na Slovensku s délkou více než 40 km. Je vytvořena v druhohorních tmavošedých gutensteinských vápencích tzv. křížňanského příkrovu podél tektonických poruch ponorným tokem Demänovky a jejími bočními visutými ponornými přítoky. Teplota vzduchu je v ní 6,1 až 7 stupňů Celsia, relativní vlhkost 94 až 99 %. Jeskyně se skládá z dómů, síní a chodeb, vytvořených v šesti jeskynních úrovních. Prostory jsou vyzdobené živými krápníkovými útvary, zabarvenými sloučeninami železa a manganu do žluta až červena. Raritou jeskyně svobody jsou jinovatkové stalaktity v Klenotnici a jeskynní perly – kuličky podobné hrachu – na dně jezírka ve Velkém dómu. Nalezly se tam kosti jeskynního medvěda, v hliněných jezírkách na březích podzemní Demänovky žije jeskynní rak tatranský.

JANÁČEK

V červnu 1922 Král pozval Leoše Janáčka, aby si prohlédl všechnu tu krásu, kterou v podzemí vykouzlila voda. V dopise mu napsal, že „krápníková výzdoba je hýřivou záplavou pro zrak, místy velebná, jinde neskonale něžná; v kaňonu hučí peřeje proudu, v odlehlých dómech, síních v úběli nebo purpuru zvoní, zurčí a šplouchají na obrovské vodopády krápníkové křišťálové kapky, paprsky a praménky. Těším se na Vás, až mimo jediný téměř zvuk svého užaslého srdce budete Vy, náš věhlasný Mistr, vnímati tuto hudbu těchto světů…“ 7. srpna 1922 si Janáček jeskyni skutečně prohlédl, a protože ve všem slyšel hudbu, zapsal si do not pád kapky a hřmot vody. Také jeho fejeton, věnovaný Královi, vyznívá impresionistickým, poetickým kouzlem: „… Příroda ukládá tento svůj div z vesmíru na tisíc metrů pod kůru zemskou v Demänovských jeskyních. Strážců nastavila do všech koutů podzemí. Svislých, vyrostlých, pidimužických, obřích krápníků… V tesknou dálku šíří tma růžovou studánku jeskyň. Nebýt lkavých zpěvů, jak smutno by ti bylo, blízko věčnosti. Oč veselejší, vy studánky, jež vidíte sluníčko…“

TĚSNOHLÍDEK

Druhým umělcem spojeným výrazně s Demänovskou jeskyní, je Rudolf Těsnohlídek. V časopise Salon pravidelně popisoval průběh průzkumných prací; o kráse jeskyní psal nesmírně poutavým způsobem. Úval mu svou divokostí a pochmurným kouzlem připomínal norské fjordy. Napsal, že této scenérii schází pouze zrcadlo moře. V roce 1926 pak vydal knihu Demänová, v jejímž úvodu píše: „Moje Demänová je říše jeskynní, kniha nepamětných věků, psaná v kameni tvrdými literami a útlými prsty pramenů.“ Aloise Krále charakterizoval slovy: „Jako by v oněch krásných síních, jež objevil, byl jen obyčejným zaměstnancem.“

EPILOG

Čtvrt roku po Králově úmrtí se tišnovský myslivec Jaroslav Bárta vydal se svým psem Luxíkem na Květnici na obhlídku lesa. Foxteriér vyrazil po stopě jezevce, zmizel za ním v noře, a když se dlouho nevracel, přivolal myslivec na jeho záchranu pomoc. Nejenže se svými kolegy Luxíka úspěšně vyprostil, ale současně při tom objevil rozsáhlý komplex podzemních prostor, který dostal název… Králova jeskyně.

Zdroje:

  • Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. město Tišnov, 2013
  • Tišnov Fotorevue č. 7, 1997
  • Jaroslav Král: Vzpomínky a připomínky k objevu Demänovské jeskyně svobody, Tišnovsko, zima 1994
  • Ladislav Štejgerle: Náš medailónek, Naše Tišnovsko, únor 1970
  • Gabriela Peringerová: Alois Král našel perlu: Demänovskou jeskyni, Moravský deník Rovnost, 1. 9. 2010
  • Pavol M. Kubiš: Leoš Janáček v Demänovské jeskyni, http://www.cesi.sk
  • Miroslav Jeřábek: Salon kulturní a literární, HOST, č. 3/2010
  • Rudolf Těsnohlídek: Demänová, 1926
  • http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1249591-demanovska-jeskyne-svobody-jeskynni-system-nevidane-krasy
  • http://www.ssj.sk/sk/jaskyna/4-demanovska-jaskyna-slobody#historia
  • http://www.speleodd.sk

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: archiv Podhoráckého muzea

Další článek:
Předchozí článek: