Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova (díl 11.) – 29: Václav Hynek Mach – sochař meziválečného Brna

Když před časem probíhal na různých místech Brna a okolí cyklus přednášek s názvem Moravská architektura a její Brno, věnovala jeho autorka Jana Mlatečková jeden z dílů také sochaři Václavu Hynku Machovi a pojmenovala jej „Sochař, který vyzdobil meziválečné Brno“. Dala tím jasně na vědomí, jak velký význam měl pro architekturu moravské metropole umělec, od jehož narození uplyne v těchto dnech 135 let a jemuž byl v říjnu 2014 jako dvacátému devátému v pořadí udělen in memoriam titul čestný občan města Tišnova.

Václav Hynek Mach se narodil 15. února 1882 v Brně. Měl po strýci jméno Václav a po otci Jan, ale obou křestních jmen nikdy neužíval. Jako mladý se podepisoval pouze Václav, po sňatku s Ludmilou Hynkovou (1917) pak k tomu přidal příjmení svého tchána a vzniklo dnes známé V. H. Mach. Jeho otec pocházel ze Štěpánovic a měl z prvního manželství ještě dvě dcery, Václavovy nevlastní sestry. Jednou z nich byla o více než 20 let starší Eliška, přední organizátorka ženského spolkového života v Brně, po níž je dodnes pojmenována ulice v Žabovřeskách. Právě ona jej, zřejmě nevědomky, nasměrovala na uměleckou dráhu – Václav se totiž měl stát kameníkem, ale byl příliš subtilní a podobná práce by pro něj byla nadměrně fyzicky namáhavá, proto se Eliška postarala o jeho přihlášení na obor figurální plastiky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Mach zde studoval v ateliéru profesora Stanislava Suchardy a kromě toho také na speciální škole dekorativního sochařství u pedagoga Celestina Kloučka. V letech 1905–8 si přidal ještě studijní návštěvy ateliéru Josefa Václava Myslbeka na pražské Akademii výtvarných umění.

Po skončení studií zůstal Mach na nějaký čas v Praze, kde v roce 1912 získal první cenu v soutěži na výzdobu sokolského sletiště, dokonce v ní předčil i svého učitele Suchardu. Již o rok později se ale vrátil zpět do Brna, a než stačila vypuknout první světová válka, dokončil zde dvě významné realizace: sochařské výzdoby měšťanské školy na Slovanském náměstí a Cyrilometodějské záložny na Zelném trhu. Za války narukoval po dodatečných odvodech k 81. pěšímu pluku do Jihlavy, kde vytvořil řadu sochařských děl pro zemské posádkové muzeum a mimo jiné se zde také seznámil s Janem Štursou, jedním ze zakladatelů moderního českého sochařství.

Umělecký vrchol zažíval Václav Hynek Mach v době mezi oběma světovými válkami. V roce 1919 se nejprve významně zasloužil o vznik Klubu výtvarných umělců Aleš, později působil jako docent modelování na brněnské české technice. Rozmáhající se a vzrůstající Brno ale především skýtalo velké množství zajímavých zakázek a Mach se jich ve všech případech zhostil s dodnes obdivuhodným mistrovstvím. Jeho práce jsou k vidění na tolika místech, že při jakékoliv procházce Brnem obrazně řečeno na některou z nich zaručeně narazíte. Připomeňme alespoň ty nejvýznamnější; mnohé z nich se zrodily z plodné, až kongeniální spolupráce s hlavním architektem města Brna Jindřichem Kumpoštem:

V roce 1923 vznikla výzdoba rohové budovy Okresní nemocenské pokladny na nároží Nerudovy a Zahradníkovy ulice. Mach zde v hlavním průčelí vytvořil sedm monumentálních figur atlantů, které v klečící poloze vyrůstají z devítimetrových pilířů šestipodlažní budovy. Vzmach symbolizovaný sloupy jako by tu byl přerušen úpadkem do únavné tělesné práce. Prostřední z atlantů je ovšem vzpřímen a představuje tedy naději ulehčené cesty a palmy vítězství. V roce 1925 se Mach v budově Městské spořitelny v Králově Poli podílel i na výzdobě interiéru, která zahrnovala dvojici bronzových plastik hlídacích psů a sochu T. G. Masaryka v nadživotní velikosti, umístěnou v zasedací místnosti. Nejdiskutovanější realizací poloviny 20. let se stala dostavba Zemského domu III. na rohu Kounicovy ulice a Žerotínova náměstí, kterou jsme po dlouhá léta znali jako sídlo univerzitní knihovny. Zemský výbor totiž tehdy nerespektoval verdikt poroty výběrové soutěže a zadal práce jinému staviteli; pro velký odpor veřejnosti i odborníků nakonec musel alespoň realizaci fasády svěřit architektovi vycházejícímu z vítězné koncepce. Mach tu vytvořil dvojici sousoší karyatid, které podpírají přístřeší před hlavním vchodem.

Samostatnou kapitolou Machovy tvorby je realizace pomníků a pamětních desek. Umělecky nejcennějším náhrobkem je sousoší Pietas z let 1936–37, umístěné na hrobce JUDr. Hynka Bulína na brněnském Ústředním hřbitově. Ve tváři Panny Marie je zde mistrně zachycena podoba Machovy manželky Ludmily. O plných třináct let dříve ale Mach vytvořil i pískovcový náhrobek pro svou již vzpomínanou nevlastní sestru Elišku, který je umístěn na královopolském hřbitově a je velmi neobvyklý svým figurálním motivem; místo tradičních andělů, Krista či kříže je zde vyobrazen polonahý mladík doprovázený nápisem „Mír a světlo všem!“ – snad jde o vyjádření symbolu mravnosti jako odkazu na Eliščin život.

Tišnov či Předklášteří výrazně vstoupily do Machova života hned několikrát. Již v roce 1924 vznikl pomník Mrtvým tvůrcům u kláštera Porta coeli. V roce 1937 byla vypsána soutěž na zdejší Pomník padlým v parku Dolní Kukýrny a Machova postava legionáře jednoznačně zvítězila v konkurenci téměř všech dobových moravských sochařů. Předseda poroty Bohuslav Fuchs komentoval vítězný návrh slovy: „Význačné je, že mistr Mach dovedl té kamenné hmotě dáti patřičnou lehkost tam, kde bylo třeba. Kupříkladu praporem, který má socha legionáře při své levé straně. Postava sama má něco ze sokolského postoje, jeví se v tom dobrovolnost i kázeň. Výraz tváře je přirozený a lidský, dá se z ní vyčíst odhodlanost i odvaha. Ruce, které prapor drží, jsou prosté vší křečovitosti.“ Jen krátké existence se dočkalo další Machovo dílo Pomník zemědělce, které bylo v roce 1938 umístěno v tzv. Masarykově parku, ale brzy muselo být demontováno (dnes tu v cípu ulic Riegrovy a Svatopluka Čecha stojí Pomník české státnosti autora Františka Navrátila). Do blízkého okolí Tišnova byly situovány i další Machovy práce, ať už šlo o výzdobu štítu mariánské kapličky, původně umístěné v údolí řeky Loučky (1944), bronzovou pamětní desku ruského legionáře Bronislava Hromka v Lomničce (1932), či reliéfní portrét na pamětní desce spisovatele Josefa Uhra v Podolí (odhaleno až 1980).

Počátkem třicátých let se Václav Hynek Mach kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu přestěhoval i s rodinou do Štěpánovic. Neutěšenou finanční situaci mu pomáhaly řešit zakázky na pomníky prezidenta Masaryka, ale s nástupem druhé světové války se pochopitelně tyto možnosti vytratily a sochař i jeho blízcí byli až do osvobození bez jakýchkoliv stálých příjmů. Později již Mach modeloval pouze drobné plastiky v keramice, v roce 1953 odešel do důchodu a věnoval se už výhradně svým vnoučatům. Zemřel 24. března 1958.

Machovo postavení na české umělecké scéně dokáží jistě nejfundovaněji zhodnotit kunsthistorici. V úvodu jmenovaná Jana Mlatečková uvádí: „Mach a jeho vrstevníci začali tvořit v době, která sochařskému umění maximálně přála. Součástí vrcholící oslavy národního kultu se stala velká řada objednávek na pomníky či busty, sochaři se uplatňovali na secesně dekorativním řešení fasád. … S nástupem funkcionalistické a konstruktivistické architektury… se přestalo se sochařskou výzdobou počítat. Sochaři, kteří neměli ambice ve volné tvorbě, se dostávali do těžké situace. Přestože Václav Hynek Mach svojí tvorbou vyzdobil nezanedbatelnou část meziválečné brněnské architektury, zmínky o něm jsou stále sporadické a jeho rozsáhlé dílo na adekvátní zpracování v podobě monografie a souborné výstavy teprve čeká.“ Drahomíra Korčiánová v roce 1988 ve zpravodaji Tišnovsko při příležitosti 30. výročí Machova úmrtí napsala: „Přestože se Machovo dílo formovalo pod vlivem tehdejších uměleckých proudů zprostředkovaných pražskými výstavami Augusta Rodina a Antoina Bourdella, ctil tradici českého monumentálního klasicismu.“

Početný soubor sochařských prací Václava Hynka Macha a rozsáhlá fotodokumentace jeho díla jsou umístěny v depozitářích Podhoráckého muzea v Předklášteří.

Zdroje:

• Jana Mlatečková: Sochař, který vyzdobil meziválečné Brno, občasník Online Art, č. 1, zima 2013/14
• Libor Vykoupil: Ecce homo – sochař Václav Hynek Mach, www.rozhlas.cz
• Libor Vykoupil: Když potká Kumpošt Macha, http://ticbrno.cz
• Internetová encyklopedie dějin Brna, heslo Václav Hynek Mach
• Petr Škarda: Polonahý mladík z pískovce připomíná velkou Brňanku, http://brnensky.denik.cz
• Karel Fic: Dvě sochařská jubilea, Tišnovský kulturní zpravodaj, prázdninové dvojčíslo 1978
• Drahomíra Karčiánová: Vzpomínka na sochaře V. H. Macha, Tišnovsko č. 3/1988
• www.tisnov.cz
• www.bam.brno.cz

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: Archiv města Brna