Základní umělecká škola: co není, co je a co z toho vyplývá (pohled zevnitř)

Základní umělecké školy, známé též pod zkratkou ZUŠ, jsou pevnou součástí naší školské soustavy. Méně informovaná část veřejnosti mívá o těchto školách zkreslené představy. Spatřuje v nich cosi na způsob školních družin, k ničemu nezavazujících kroužků nebo jen velmi povšechně koncipovaných zájmových či volnočasových zařízení. „Jak u vás v kytarovém oddíle?“ vyslechl jsem dokonce z rozhovoru místní mládeže. Nuže takto: žádný kroužek, žádný oddíl, žádná družina, žádné zájmové či volnočasové zařízení. Tyto a podobné představy o našich ZUŠ jsou zcela mylné. Každá z nich je hlavně – má to uvedeno přímo v názvu! – škola. Proto plánuje ve výhledu krátko- i dlouhodobém, rozvíjí svůj vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), závazný vůči zřizovateli i České školní inspekci, vyžaduje soustavné žákovské úsilí, vydává vysvědčení.
Je to dokonce výběrová škola. Tu a tam se vyskytne žák, který polevil. Například v hudebním oboru přestal cvičit na svůj hudební nástroj. Je žákem umělecké školy? Je! Měl by tudíž, byť je to „jen“ na základním stupni, umět. Pokud necvičí a v důsledku toho neumí, brzy se tím prozradí. Nejpozději před komisí učitelů u postupové zkoušky. Pak nebývá neobvyklé se s ním předčasně rozloučit. („Řekneme mu pápá!“ – tak poeticky se vyjádřila naše kolegyně.) Nepozbylo zatím platnosti rčení, že je to jen a jen cvičení, co dělá mistra. A ne-li snad rovnou mistra, pak hudebníka zvládajícího vše, co ve svém ročníku a s přihlédnutím ke svým osobním předpokladům zvládat má. Ve skupinových oborech žáci sami, bez učitele, dokážou svému méně pilnému spolužákovi dát jednoznačně najevo, že jim kazí společnou práci a měl by s tím začít něco dělat. Anebo tam raději už nechodit?
Žák, který právě předčasně opustil základní uměleckou školu, není pro umělecké směřování ještě zcela ztracen. Má možnost pokračovat v některém ze zájmových či volnočasových zařízení. Například ve zdejším občanském sdružení TIGAL. Tam platí téměř bez výjimky, že učitel si pilného žáka časem přivede k sobě do základní umělecké školy, zatímco ten méně pilný od učitele předčasně odejde i z TIGALu. Žák případně může pokračovat ve školní družině. Jestliže se tam vyskytuje umělecky slibné dítě a dosud nechodí do základní umělecké školy, my učitelé se na ně do družiny přijdeme rádi podívat a bude jistě přijato. Žák může koneckonců pokračovat i sám doma. Zbývá jen popřát mu více píle než dosud a hodně zdaru.
Zdaleka ne vždy žák hodnotí svůj předčasný odchod ze základní umělecké školy jako výhru. Bývá tomu právě naopak. I když mu to docházívá spíše pomalu a někdy až po letech. Žák usiluje o návrat a v hudebním oboru slibuje, že teď už bude poctivě cvičit. Pokud nepřekročil věkovou hranici, může být za blíže vymezených okolností přijat. Dostane druhou šanci. Využije ji, nebo znovu promarní? Druhý předčasný odchod ze základní umělecké školy by byl nejspíš definitivní…
Naše ZUŠ, díky soustavnému, zevrubnému a začasté i velmi náročnému zaměření na různé druhy umění, poskytovanému již na základním stupni vzdělávání, jsou školami ve světě zcela jedinečnými. Řada osobností, a to nejen z oblasti umění a kultury, na to upozornila už nesčetněkrát. Pociťovat jistou stavovskou hrdost učitele a žáka základní umělecké školy je tudíž nejen oprávněné, ale i žádoucí.

Zdeněk Vašíček, učitel hudebního oboru na ZUŠ Tišnov

Foto ilustrační