Poezie žáky nezatracená …

Lze napříč kulturami lidské společnosti nalézt něco, co překonává časově omezenou etapu bytí, něco stále živoucího a mnohdy se svým obsahem dotýkajícího právě prožívaného, aktuálního…, přítomného?
Potřeba sebevyjádření lidského ducha prostřednictvím umění je stará snad jako lidstvo samo. Bezpočtem svých variací obohacuje naši existenci a dává neomezený prostor růstu nás samých. Svou expresivitou a jedinečností se dotýká nejniternějších koutů duše, svou různorodostí dosahuje zájmu nejrozličnějších typů osobnosti a svou podstatou je imanentní jen v nás lidech.
Významnou součástí umělecké tvorby je literatura, dnes stále více opomíjená, a především poezie má moc být nástrojem pro nejryzejší a nejspontánnější prezentaci našeho prožitku, emocí a myšlenek. Velkým pozitivem básnických textů, a především poezie lyrické, je variabilita možností interpretace. Báseň je subjektivitou autora a zároveň se stává subjektivitou čtenáře nalézajícího obsahovou významovost oslovující právě jeho. Od samotné četby poezie může být potom už jen krůček k hledání vlastního způsobu vyjádření svého „já“, k vlastní básnické tvorbě, jak tomu bylo i u některých našich žáků…

Literární tvoření žáků SŠ a ZŠ Tišnov…

Pavouček si své sítě splétá, Chci se s Tebou smát i bát,
hraboš hrabe, motýl létá. slib, že si nikdy nebudeme lhát.
Chci zas pozorovat růže květ Chci Ti také z lásky dát
a nevrátit to nikdy zpět. to jediné, co ještě mám.
Chci se koukat do Tvých očí, Musíš mi ale svůj slib dát,
svět se mi samou láskou točí. že to budeš vědět jen Ty sám.
Když pomyslím na Tebe, (žákyně 3. ročníku učebního oboru ošetřovatel/ka)
chci vykřičet Tvé jméno do nebe.
Chci s Tebou prožívat pláč i smutek
i každičký Tvůj dobrý skutek.
Tisíc slov já chci Ti dát,
pro Tebe nepřestávám psát.
Jsi pro mě vše
a navždy jen jediná…
(žák 2. ročníku oboru opravář zemědělských strojů)

Jiřina Skočíková
Foto ilustrační