Nový školní rok na Inspiru Než se 1. října otevře…
Tři veteráni a Ondřej
Počínaje rokem 2014, kdy na tišnovském náměstí s úspěchem koncertovala skupina Žlutý pes, se v programu Svatováclavských hodů pravidelně objevuje vystoupení renomovaných umělců z oblasti moderní hudby. Hejmovu kapelu vystřídal o rok později Radek Pastrňák a jeho Buty, letos dojde v sobotu 24. září dokonce na jazz v podání jednoho z letitých federálních věrozvěstů tohoto žánru, slovenského zpěváka Petera Lipy.
Lipa oslavil letos koncem května už 73. narozeniny, jeho elán a nasazení by mu ovšem mohli závidět i pánové o mnoho let mladší. Není jen interpretem, který se svým doprovodným souborem dodnes pravidelně koncertuje, nýbrž patří také k dlouholetým organizátorům velkých hudebních akcí, jakými jsou například už od roku 1975 Bratislavské jazzové dni. Svoje dramaturgické a promotérské zkušenosti neuplatňuje ovšem jen na Slovensku, také u nás například před časem napomáhal vzniku festivalu Polička Jazz, na kterém letos na jaře po létech opět i aktivně vystoupil.
Peter Lipa během své dlouhé kariéry několikrát výrazně oslovil i rockové publikum. Už v roce 1968 vystoupil se skupinou Blues Five na legendárním 2. československém beatovém festivalu, podruhé nakročil do podobných vod v osmdesátých létech po boku kytaristy Luboše Andršta, s nímž společně vedl kapelu Blues Band, v jejíchž řadách působili například i bývalí členové Flamenga Jan Kubík a Vladimír Kulhánek. Lipovo album Beatles In Blue(s) z roku 2003 je pak osobitou poctou nejslavnější rockové kapele všech dob a přináší kreativní verze šestnácti písniček autorské dvojice John Lennon – Paul McCartney. Většinou se však jako zpěvák v uplynulých čtyřiceti letech pohyboval v nejrůznějších oblastech jazzu, včetně toho tradičního, a Mezinárodní jazzová federace jej v anketách svého zpravodaje Jazz Forum mnohokrát zařadila do první desítky nejlepších evropských zpěváků.
V současném Lipově bandu je druhou hlavní postavou vynikající český saxofonista Michal Žáček, klávesy obsluhuje Lipův syn Peter jr., na basovou kytaru hraje Michal Šimko a na bicí Michal Fedor. A určitě stojí za připomenutí, že Lipa má úžasný dar prezentovat svoji tvorbu velmi přístupným způsobem i posluchačům, kteří se jinak možná jazzu trošku bojí jako něčeho příliš složitého.
Vedle Svatováclavských hodů si začínají svoji tradici pomalu budovat i Rybářské slavnosti, které se letos uskuteční v neděli 11. září opět u předklášterského rybníka. Před rokem na nich vystoupil například Jaroslav Hutka nebo kytarista Zdeněk Bína, letos bych si dovolil doporučit Vaší pozornosti trio Vladimír Merta – Jan Hrubý – Ondřej Fencl. Jestliže lze Petera Lipu bez nadsázky označit za veterána zdejší hudební scény, zde se nám představí další dvě osobnosti téhož kalibru.
Zpěvák, kytarista a skladatel Vladimír Merta (*1946) se mohl stát českým Dylanem, ovšem socialistická kultura žádného Dylana nepotřebovala, takže první album mu vyšlo ve Francii a pak dvě desetiletí natáčel převážně jen pokoutně „do šuplíku“. Dnes tyto unikátní a skvělé nahrávky postupně vycházejí péčí nakladatelství Galén. Naštěstí bylo možno Mertu slýchat přece jen živě na koncertech a dovolím si říct, že nic lepšího na naší folkové scéně tehdy neexistovalo.
Houslista Jan Hrubý (*1948) byl od roku 1975 členem Mišíkových ETC…, později doprovázel i Michala Prokopa (což společně s Lubošem Andrštem činí vlastně dosud) a více než dvacet let má také vlastní kapelu Kukulín, která je ovlivněna keltskou hudbou.
Tihle dva protřelí hudební bardi k sobě před časem přibrali o více než jednu generaci mladšího všestranného hráče na klávesové nástroje, kytaru či harmoniku Ondřeje Fencla (*1981), který patří k muzikantsky nejšikovnějším postavám současné české scény a jehož schopnosti mu umožňují akceptovat prezentační styl obou starších spoluhráčů a tvůrčím způsobem se na něm spolupodílet. Fencl se před tím etabloval jednak ve vlastních kapelách Hromosvod či Nahoře pes, ale v posledním desetiletí je pak především jednou z opor skupiny 5P Luboše Pospíšila.
Základem playlistu jmenovaného tria jsou Mertovy písničky z různých období jeho tvorby, ale protože jejich autor a hlavní interpret (podobně jako již zmiňovaný Bob Dylan) hraje své skladby pokaždé trochu jinak, je produkce této sestavy zejména ze strany Hrubého a Fencla do značné míry okamžitou improvizací na základní téma té které písně.
Nenechte si tedy ujít obě zářijová vystoupení tří hudebních veteránů a jednoho zralého mladého muže, kteří se nepochybně postarají nejen o Vaši dobrou zábavu, ale také o hodnotný umělecký zážitek.
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Peter Lipa, vlastní archiv zpěváka
Inzerce
Další článek: Tišnovské tóny na vinylu (… a nejen na něm) – 3. část
Předchozí článek: Setkání s jubilantkou Vlastou Urbánkovou