Tišnovské tóny na vinylu (… a nejen na něm) – 2. část

Důstojné zastoupení na gramodeskách mají i „tišnovští“ jazzmani. Čelné místo mezi nimi zaujímá brněnský rodák Jan Beránek (*1942, nyní Dalecký), který v Tišnově v poměrně nedávné době více než deset let bydlel a také učil na místní „ZUŠce“. Jako houslista je slyšet na celé řadě nahrávek různých hudebních sestav. Především jde o jeho vlastní soubor Ornis se dvěma kytaristy (Milan Kašuba, Jiří Adam) a zpěvačkou Mirkou Křivánkovou. V roce 1981 vyšla skupině u firmy Panton v rámci edice Mini jazz klub deska, na které se objevily dvě převzaté a dvě domácí skladby. Těmi standardy jsou slavné Take Five Paula Desmonda a Samba de minha terra Dorivala Caymmiho, doplňuje je kolektivní skladba členů souboru Čekám a Intermezzo, napsané Mirce Křivánkové přímo na tělo předním brněnským skladatelem tzv. třetího proudu Pavlem Blatným. O dva roky později vydal Supraphon Ornisu už v jiném složení (společně s Beránkem a Adamem v něm hrál na basu Oldřich Svoboda) singl se zpěvačkou Janou Koubkovou, a to se skladbami z archivu Československého rozhlasu: šlo o tituly Fly Me To The Moon autora Barta Howarda a O Pato dvojice Neuza Teixeira – Jayme Silva, které česky otextoval Petr Mach s názvy Měsíc kamarád a Samba ve třech. V rozhlasovém archivu jsou ovšem k nalezení ještě další nahrávky Ornisu, mj. Modely Mojmíra Bártka nebo Coltraneova Naima.
V roce 1991 Beránek založil Nostalgia Quartet, jazzové seskupení v obsazení klasického smyčcového kvarteta, které o tři roky později vydalo svoje profilové CD s názvem The Entertainer, obsahující například známé Dětské písně Chicka Corey nebo staré jazzové ragtimy. Brněnsko-tišnovský (dnes újezdský) houslista je ovšem „ke slyšení“ i na dalších deskách, ať už jde o snímky kapel, s nimiž naplno či občas spolupracoval, nebo o příležitostné služby pro skupiny, které ve svých nahrávkách potřebovaly zvuk jazzových houslí a využily k tomu muzikanta z těch nepovolanějších. Do první kategorie určitě patří album Silvestr orchestru Brno Brass Band, živá nahrávka z prosince 1986, na níž Beránek hraje ve skladbách Nadubo (parafráze motivu z Verdiho opery Nabucco) a The Hot Canary (svérázná adaptace skladby ruského houslisty Poljakina Kanárek, kterou „jazzově“ přepracoval Paul Nero). Výrazný je jeho podíl také na albu Hosté na Zemi s písničkami Jiřího Bulise pro HaDivadlo (1998). V dalších případech jde často, jak sám říká, jen o „štěky“ – jako třeba na deskách Swing kvartet v Redutě 2 (1981) nebo Fascinující rytmus Felixe Slováčka a Vladimíra Klusáka (1983), a to i v jiných žánrech, než je jazz (country: Poutníci – Je to v nás, Luboš Malina – Naper se a pukni!, Zimour – Až praští; alternativa: Kuličky – Bacha na Bacha; world music: Iva Bittová & spol. – Classic, Echoes).
Některé nahrávky ale přece jen stojí za speciální zmínku. Jsou to ty, které vyšly ze spolupráce s jazzovým pianistou Emilem Viklickým. Na jeho první profilové desce V Holomóci městě (1977) je Jan Beránek plnoprávným členem kvinteta (dále Emil Viklický – piano, Luboš Andršt – kytara, František Uhlíř – kontrabas, Milan Vitoch – bicí) a na zadní straně obalu tu v průvodním textu Antonín Matzner mimo jiné píše: „Tanec na Dolním náměstí otvírá virtuózní houslové sólo člena Státní filharmonie Brno Jana Beránka…“ Když pak o něco později Viklický nahrával album Okno s americkými spoluhráči, na něž narazil při svých studiích v Bostonu (zejména kytarista Bill Frisell je dnes uznávanou veličinou světového formátu), napsal do skladby Píseň pro Jana Hammera také houslový part, který svěřil právě Beránkovi. Byl ale nahráván odděleně, takže Beránkovy housle dnes sice z drážek znějí ve stejné skladbě jako nástroje slovutných amerických jazzmanů, ale se svými „spoluhráči“ se ve studiu (a ani později) navzájem vůbec nepotkali…
Spoluúčast Jana Beránka na jazzových gramodeskách či pozdějších CD má ovšem ještě jednu podobu, je totiž velmi často autorem sleevenote čili průvodního textu, který dříve býval součástí obalu a dnes je obvykle zahrnut v bookletu k albu. Jako známý jazzový věrozvěst a dlouholetý „bromolog“ byl tímto úkonem pověřován zcela zákonitě nejen u nahrávek Bromovy kapely, ale také třeba u titulů z edice Jazz na Hradě.
Druhou významnou jazzovou personou, jejíž výkony jsou zaznamenány na deskách, je dnes již nežijící Tišnovák Jan Hubáček (1948–2007), dlouholetý basista Orchestru Gustava Broma. Stal se jeho členem v první půli 70. let, kdy kapelník oživoval svoji rytmiku modernějšími typy hráčů a lze ho slyšet třeba na albech Polymelomodus (1977), Gustav Brom hraje swing (1979) nebo Pozdrav orchestru (1981), což je dvojalbum obsahující i Hubáčkovu skladbu Představy a skutečnost. Stejně tak je jako hráč zastoupen například na výběrech filmových melodií vydaných slovenským Opusem (1980) a prezentuje se zde i jako autor několika aranžmá (Poslední tango v Paříži, Borsalino aj.). Dovednosti skladatele či aranžéra uplatňoval často i u orchestrálek uváděných na veřejných rozhlasových nahrávkách Bromovy kapely, které jsou dodnes zachyceny na archivních pásech, ale na desky se bohužel nedostaly. Čas od času jsou ke slyšení na stanici Vltava v nočních pořadech Jana Daleckého Jazz World Live. Zato je Hubáček zastoupen i na zahraničních vinylech, které dokumentují různá vystoupení Bromova orchestru na evropských festivalech a spíše jen jako perličku uveďme, že webová databáze Discogs jej uvádí také u singlu polské zpěvačky Alicje Majewské, a to jako aranžéra písničky Nie potrzebna mi taka miłość jak twoja…
Před svým angažmá u Broma působil Jan Hubáček v létech 1971 až 1973 po boku sourozenců Ulrychových ve skupině Atlantis, a hraje tedy i na jejich albu Hej, dámy, děti a páni (včetně exportní verze Hana & Petr). Právě z Atlantisu pak odešel do Bromova orchestru, kde strávil dlouhá a plodná léta. Poslední Hubáčkovou viditelnou hudební štací bylo už po listopadu 1989 působení v brněnské dixielandové kapele Jazz Gang.
(Dokončení příště…)

Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jan Hubáček (vpravo) s Petrem Ulrychem (autor fotografie Svatoslav Fiala)