Jakou cenu má lidský život?

Vážení spoluobčané,

chtěla bych se s Vámi podělit o své osobní zkušenosti se Zdravotnickou záchrannou službou v Tišnově. Moje příhoda se odehrála v polovině měsíce ledna letošního roku. Jednoho sobotního odpoledne jsem náhle pocítila obrovskou bolest v pravé noze. Při snaze postavit se jsem zjistila, že je úplně studená a bezvládná. Proto jsem se posadila a telefonem si přivolala tišnovskou záchrannou službu. Tato během deseti minut dorazila ke mně domů a společně s ní přijela i policie a hasiči. Sestra ze záchranné služby paní Jana Graciasová, která aniž by mě prohlédla a zjistila, co mi je, jen konstatovala: „To je naše známá, zase si vymýšlí, pojedeme pryč. A ještě ke všemu si dovolí zavolat policii a hasiče.“ Po vyřčení těchto slov všichni opravdu odjeli. Navečer se mi velice přitížilo, noha stále bolela, a proto jsem se obrátila na svého synovce, který mě odvezl na pohotovost v Tišnově. MUDr. Dítě, který měl v ten den službu, stanovil diagnózu ischias. Dostala jsem kapačku proti bolesti a propustil mě s tím, že pokud budou bolesti i nadále přetrvávat, mám v pondělí navštívit svého obvodního lékaře. Jelikož bolesti neustupovaly, zašla jsem hned v pondělí za svou obvodní lékařkou MUDr. Jeřábkovou, která mě po vyšetření odeslala do Fakultní nemocnice u svaté Anny na chirurgické oddělení. Lékaři, kteří měli ten den službu, se velice zlobili a podivovali se nad tím, proč jsem nepřijela už o den dříve. Během půl hodiny jsem se ocitla na sále, kde mě ihned operovali. Poté mi lékař oznámil, že se jednalo o embolii a trombózu tepen dolních končetin. Také mi sdělil, že jsem přijela za pět minut dvanáct, můj zdravotní stav byl natolik kritický a vážný, že mi hrozila amputace pravé nohy. Následná léčba poté probíhala pod dohledem brněnských lékařů, kterým bych chtěla velice poděkovat, neboť jim vděčím za záchranu svého života. Chtěla bych také touto cestou poděkovat i některým tišnovským lékařům, kteří se o mě po celou dobu mého doléčování po propuštění z nemocnice starali a je tomu tak i v současné době, kdy je můj zdravotní stav už sice stabilizovaný, nicméně ještě nejsem po fyzické a psychické stránce úplně v pořádku. Jedná se o tyto lékaře: MUDr. Jeřábková, MUDr. Jurnečková, MUDr. Mendlová a MUDr. Otiepka.

A co dodat na závěr? Je zarážející, že některým lidem pracujícím v našich zdravotnických zařízeních je lidský život naprosto lhostejný. To jsou mé osobní zkušenosti s výše jmenovanou sestrou ze zdravotnické záchranné služby, která by podle mého názoru neměla na takovém místě pracovat. Nechť je tento můj příběh ponaučením i pro ostatní občany.

Pozn. redakce: Protistrana se ke stížnosti nevyjádřila.

Milada Kopečná
Foto ilustrační