Za strach ze včel se není třeba stydět

Josef Permedla
Autor fotografie: Josef Permedla

Z žihadel mají hrůzu i takoví tlustokožci, jakými jsou sloni. V Keni tito chobotnatci působí značné škody na úrodě farmářů a přispívají tak k nenávisti místních obyvatel vůči svému druhu. Ploty z jednoduchých včelích úlů zatím vždy dokázaly bezpečně ochránit vypěstované plodiny. Každý úl se skládá z nožek a stříšky, pod níž je na řetězech zavěšen podélný kmen osazený včelstvem. Jakmile se k němu blíží dupající sloni, začne se vibracemi třást a včely vyletí na obranu. Ještě než se zvířata k řadě úlů přiblíží, dostanou první varovná žihadla. A protože jsou ohrožena zvláště slůňata, samice rychle otočí svůj směr a od místa se včelami utečou. Afričtí sloni mají vynikající paměť, řadu let si pamatují nejen útočníka, který se je snažil napadnout, ale také místa a předměty, v nichž se vyskytují včely, jichž se po svých zkušenostech bojí.
A teď trochu jinak. Naše včely jsou mírné, a pokud se k nim chováme vhodným způsobem, pak se jich bát nemusíme. Včelaření nesporně patří mezi velmi zajímavé a důležité odvětví zemědělské výroby. Je oborem lidské činnosti, který nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí. Jen málokterý pěstitel ovoce, zeleniny či olejnin nedoceňuje významnou úlohu dostatku přirozených opylovačů.
Doba se změnila. Vstupní náklady na zařízení jsou pro začínajícího včelaře vysoké, přísnější jsou předpisy související se včelařením, rostou nároky na vědomosti chovatelů tohoto užitečného hmyzu. Ale je třeba si uvědomit, že včely jsou nejrozšířenějšími opylovači naší přírody. Bez těchto malých pracovitých tvorů by se krajina kolem nás a vůbec na celé naší planetě změnila. Chov včel je užitečná a důležitá záliba, která se stává mnohdy celoživotním koníčkem. Rozhodnete-li se včelařit, je zapotřebí, abyste znali nejnovější poznatky a metody chovu včel, ale také uměli tomuto hmyzu porozumět a pomoci mu. Mít teoretické znalosti, praktické zkušenosti a cit pro potřeby včel je prvořadým předpokladem k dosažení úspěchu v jejich chovu.
Včelaření chovatele obohacuje o kontakt s přírodou, rozšiřuje jeho vědomosti o zákonitostech života rostlin i živočichů, přitom přináší užitek včelaři, ale také nám všem. Je náročné na čas, ale i na vybavení. Stará idylická doba našich dědů a pradědů je nenávratně pryč.
Jak začít? K Vaší ochraně doporučuji zakoupení včelařského klobouku. Pro manipulaci ve včelstvu potřebujete rozpěrák, smetáček a kuřák. Při vytáčení medu se neobejdete bez medometu, odvíčkovací vidličky, síta na vyčištění medu a ekologických nádob na uskladnění produktu. Pro doplnění zimních zásob je zapotřebí krmítek, pokud nejsou součástí úlu. A pak také to nejdůležitější, včely, vhodný úl a odhodlání začít.
Dostali jste chuť blíže se seznámit se životem včel? Láká Vás výroba vlastního medu a zároveň možnost pomoct přírodě? V tom případě je čas zkusit chov včel. Jak ale předejít začátečnickým chybám? Zkuste ve svém okolí vyhledat včelaře. Určitě Vám rádi poradí a podají základní informace. Co ještě potřebujete? Odvahu začít poznávat něco jiného a nebát se občasného žihadla. Najít vhodné stanoviště pro včely vzhledem k danému okolí a pastvě. A velmi důležité je i porozumění a znalost osobnosti včely.
Na závěr Vás pozvu na výstavu „O včelách a lidech“ do muzea Skuteč v Pardubickém kraji, na okrese Chrudim. Od 22. března do 29. května 2016 budou na místě ke zhlédnutí fotografie z včelnice Tišnov. Tato expozice je pokračováním výstavy z tišnovského muzea.