Od včely lesní

Lovecké včelaření v pravěku a starověku. Takto se označuje epocha, kdy člověk pouze využíval včelí produkty a neposkytoval včelstvům žádnou péči. K loupežím medových plástů z hnízd divokých lesních včel mohli být lidé inspirováni medvědem. Díky vynikající chuti se med rychle stal pravidelnou a oblíbenou součástí lidské potravy. Byl jediným sladidlem až do 16. století. Další doklady včelaření jsou známy z Egypta, kde se včely chovaly v hliněných válcovitých nádobách.

Brtnictví. Tato epocha má svůj počátek již v mladší době kamenné. Tehdy byl již lid usedlý, zabýval se zemědělstvím, pěstoval rostliny a choval zvířata. Měl svá stálá sídla. Při loveckém včelaření znamenalo každé vyřezání plástů z včelího hnízda úplné zahubení celého včelstva. Neustálé vyhledávání nových včelstev bylo časově náročné, a proto se lidé naučili vybírat med tak, že vyřezali pouze část díla. Z včelích produktů nebyl využíván pouze med, ale také vosk. Vlastní rozvoj lesního včelaření je spojen až s dobou bronzovou, kdy začíná poptávka po vosku pro vznikající kovolitecké dílny.

Včelaření (domácí–rolnické). Lidé pozorovali, že včely nacházejí obživu na rostlinách v jejich polích, a proto se pokusili o přestěhování včelstev blíže ke svým vesnicím. Nejprve začali přenášet včelstva v kusu ležícího kmene, v jehož dutině se sama usadila. Později se naučili chytat roje a usazovat je do nových kmenů, které předtím upravili na způsob přírodní brtě. Na našem území se původně včelařilo pouze v dřevěných úlech, kdežto v některých oblastech Slovenska a Německa v košnicích, což jsou úly ze slámy.

Počátky racionálního včelaření u nás spadají již do 16. století, kdy začal být používán úl vyrobený z prken, který umožnil snadnější náhled do úlu. Výraznou proměnou prochází úl, který již umožňuje podrobné zkoumání života včelího společenství. Marie Terezie prostřednictvím tzv. včelařských patentů z roku 1775 osvobodila včelaře od veškerých dávek z chovu včel. Včelstva mohla být chována v jakémkoliv množství a libovolně převážena za pastvou. S voskem i medem se mohlo volně obchodovat. Druhou polovinu 18. století lze označit jako dobu vynálezů a objevů. Byl zhotoven úl, v němž se nacházelo včelí dílo na trámečcích, které šlo z úlu vyjmout a zpět zase zavěsit. V 19. století byly objevovány a zdokonalovány především technické novinky. Prosadilo se používání úlů s pohyblivým dílem s rámky, do kterých se vlepovaly uměle vyrobené mezistěny. Při dobývání medu již plásty nebyly ničeny díky přístroji využívajícímu odstředivé síly – medometu.

Dnešní včelaři chovají včely medonosné za účelem získávání včelích produktů a zajištění opylovací činnosti. Díky svým příznivým účinkům se včelí produkty používají v lékařství, potravinářství, jako přísada do mnoha kosmetických a zkrášlujících přípravků.

Josef Permedla