Dlouhé Stráně

Dne 27.  října  2015 se zeměpisný seminář společně s  fyzikálním seminářem, které probíhají ve čtvrtém ročníku, zúčastnily exkurze do Dlouhých Strání. Pro méně znalé, jedná se o přečerpávací vodní elektrárnu vybudovanou v Hrubém Jeseníku. Pod dohledem učitelů, paní Hoškové a pana Lorence, jsme se v  ranních hodinách vypravili na cestu autobusem. Ta by obvykle trvala kolem dvou hodin, nebýt nutnosti využití benzinových toalet a prostřídání všech žákyň.

Po takto krkolomné cestě jsme dorazili do lyžařského skiareálu Kouty nad Desnou, kde jsme zjistili, že na nás přijde řada až za hodinu. Proto jsme využili služeb místní restaurace a dopřáli si horkou čokoládu nebo teplý rozpustný sladký nápoj. Oba úspěšně zahnaly naši žízeň a volný čas. Nastoupili jsme zpět do autobusu, nyní i s panem průvodcem, a vydali jsme se vzhůru do kopce Dlouhé Stráně na návštěvu infocentra. Zde jsme měli možnost zhlédnout dva filmy. První jsme viděli již o týden dříve v Dalešicích, ale myslím si, že opakování všem jen prospělo. Druhý se týkal výhradně Strání a otázky, proč se zde vyplatí vyrábět elektřinu. Další zastavení bylo v  podzemní kaverně, která nápadně připomínala tu z Dalešic. Vedl k ní dlouhý tunel s barevnými dekoracemi. Pak následovalo vyvezení autobusem k  první nádrži. Byla krásně vidět a některým optimistům připomínala moře. Ještě výše se ale nacházela horní nádrž. Vystoupali jsme na naprostý vrchol kopce. Podívali jsme se přes zábradlí a zjistili, že vidíme, že nic nevidíme. Nádrž se skrývala jako v Rákosníčkovi za mlhou hustou tak, že by se dala krájet. I  když se ji podařilo větru odehnat na pár vteřin, pořád jsme nedohlédli ani do poloviny nádrže. Proto jsme se jen vyfotili a díky pocitové teplotě dvou stupňů jsme se rádi vrátili do vyhřátého autobusu a poté zpět domů.

Tereza Cebáková

Hlavním sponzorem webové verze pro Prosinec 2015: