Ve finálové jízdě jsem měl trochu trému

V rychlosti, soupeření a v technickém hraní si s kolem patřili Češi vždy k těm nejlepším. Jak by ne. Vždyť bikros vzbuzuje nadšení již u těch nejmenších dětí. Důkazem toho je i osmiletý Daren Dvořák z Tišnova, který se letos v létě stal mistrem světa v kategorii BMX. „Stát na bedně bylo zajímavé. Hodně lidí předem mnou tleskalo. Měl jsem radost,“ popsal své pocity z přebírání trofeje světového šampiona školák Daren Dvořák. Malý cyklista jezdí za sportovní klub Bike team Vyškov.

Světový šampionát bikrosařů se konal na konci července v belgickém Heusden-Zolderu, ve tvé kategorii B8 (Boys 8) startovalo 100 jezdců, neskutečné číslo. Jaké pro tebe byly jednotlivé rozjížďky a co samotné finále? Měl jsi trému? Co se pár minut před startem
takového závodu honí osmiletému klukovi v hlavě?                                                                                                                                                                             Nejdříve byly tři základní rozjížďky a pak osmifinále, čtvrtfinále a semifinále. Při finálové jízdě jsem byl trochu nervózní. Start nebyl nejlepší, byl dobrý, ale nebyl nejlepší. S mým kámošem a soupeřem jsme se navíc zachytili za nohu, naštěstí se mi ji pak podařilo vycvaknout. No a v zatáčce se mi podařilo podjet jednoho kluka, který byl přede mnou na prvním místě. Vítězstvíjsem si už pak nenechal vzít.

Jaké jsi měl pocity, když jsi přebíral trofej?
Bylo to zajímavé, protože přede mnou hodně lidí tleskalo. Měl jsem radost.

Jak dlouho se vlastně bikrosu věnuješ a co tě na něm baví? Kluci ve tvém věku hrají povětšinou fotbal, hokej… Proč zrovna bikros?
Bikros jezdím od svých 3,5 let a dá se říct, že mě na něm baví všechno. Teda až na cvičení. Nejvíc mě baví skákat dvojáky a lavice.

Jak často a kde trénuješ?
V létě trénuji dvakrát týdně ve Vyškově a také jezdíme na bikrosové kempy. Přes zimu trénuji jednou týdně v Šenkvicích s trenérem Henkym. A někdy o víkendu mám i kempy. A mezitím samozřejmě cvičím a jezdím.

Loni ses stal ve francouzském Sarrians mistrem Evropy, letos mistrem světa? Co dál?
Zatím nic, ale do budoucna bych chtěl vyhrát olympiádu.

Máš nějaký vzor z bikrosového světa?
Ano, mám. Je to Māris Štrombergs, protože dvakrát vyhrál olympiádu.

V září jsi nastoupil do třetí třídy. Co tě ve škole baví? Co říkají kamarádi a spolužáci na tvé sportovní úspěchy?
Baví mě tělocvik a kamarádi říkají, že jsem dobrý. Jeden můj kámoš, který se mnou sedí v lavici, se i na ty závody někdy kouká. Líbí se mi, že mě podporují.

Cením si každého výsledku, se kterým je Daren spokojený
Nenahraditelnými průvodci na Darenově cestě za úspěchy jsou jeho rodiče – táta Kamil, který v mládí také jezdil bikros, a máma Leona. Jak vnímá a vidí synovu kariéru něžnější polovina páru?

Nepochybně není jednoduché vidět své dítě při závodech, při nichž se jezdí ve velké rychlosti, k tomu technická náročnost, četné kolize a zranění… Bikros je přece jen adrenalinový sport. Co Vaše nervy?
Nervy určitě mám, ale ne z toho, že by se našemu dítěti mohlo něco přihodit; zatím nejhorší, co se mu stalo, byla zlomená ruka a vyražený dech. To jsou zranění, která se mohou stát běžně na hřišti. Spíše mám takové vnitřní obavy o to, aby když už Daren bikros dělá a dělá ho dobře a naplno a jede na závody, aby byl spokojený s výsledkem. Nejde o to, aby byl první, ale aby byl spokojený. Aby věděl, že závod odjel tak, jak chtěl, že mu vyšel. Že ze závodů odjíždí spokojený domů. To je to, co mám v sobě a co třeba někdy ne úplně dobře zvládám; když jede domů nespokojen.

Jak moc je náročné skloubit zaměstnání a péči o rodinu s cestováním na tréninky a závody?
Pro každého rodiče, který se rozhodne podpořit své dítě v tom, co ho baví a co mu jde, je to určitě hodně náročné. V dnešní době je to zejména o rodičích. Někteří rodiče nejsou ochotni obětovat svůj čas a pohodlí, někdy hrají velkou roli i finance. S Darenkem jezdíme několikrát týdně do Vyškova na tréninky, dále na různé kempy a mimořádné tréninky v ČR i zahraničí, v zimě do Šenkvic na Slovensku, kde je menší krytá bikrosová dráha. Mnohdy z Tišnova vyjíždíme o půl třetí a vracíme se o půl jedenácté v noci a Daren jde druhý den do školy. Je to o spolupráci s paní učitelkou, která je úžasná, a zároveň je to i o spolupráci s tím dítětem, aby nebylo přetěžováno a unaveno. Je to náročné, ale dali jsme se do toho, a tak v tom jedeme. Určitě to za to stojí.

Musí se dbát už v tak útlém věku na jídelníček malého sportovce?
Na sto procent. Dítě nemůže jíst smažené hranolky, smažené sýry. Musí být vedeno k tomu, že má jíst věci, které jsou energeticky a výživově hodnotné. Bikros je fyzicky náročný sport a bude to čím dál tím víc náročnější. Daren je zatím dítě, ale je potřeba, aby si správné stravovací návyky osvojoval již nyní.

Na jaké úrovni je bikros v České republice?
Český bikros, co se týká kategorie, ve které Daren je, tedy osmiletí kluci, je na tak vysoké úrovni, že v podstatě každý závod, který jedeme, je takové malé mistrovství světa. Vždyť v samotném finále na letošním mistrovství světa v Belgii, kde bylo v Dájově kategorii 100 závodníků z celého světa, byli ve finále tři Češi a všichni jeli výborně. Osmiletí čeští bikrosaři se mohou navzájem hecovat k lepším výsledkům. Tragédií by bylo, kdyby jeden ze závodníků jezdil stále 50 metrů před ostatními a neměl se kam posunovat. Zaplaťpánbůh za to, že je každý závod tak strašně napínavý. To, že Daren vyhrál mistrovství světa, neznamená, že je lepší než jeho kamarád Dominik, který tento rok vyhrál mistrovství Evropy. Jsou to prostě kluci, kteří si to dávají každý závod, a jednou to vyjde tomu, jednou onomu a jednou úplně někomu jinému. Za to, že Darenkovi vyšlo mistrovství světa, jsem moc vděčná. Díky i za to, že mu loni vyšlo mistrovství Evropy. Ale teď v září jsme měli závod v Bohnicích a měla jsem z něho nervy téměř stejně velké jako na mistrovství světa. Je to jednoduše závod a chceme, aby synovi vyšel, aby to bylo dobré. Cením si každého výsledku, se kterým je Daren spokojený.

Co je bikros
Bikros je individuální sport, při němž závodí skupina jezdců mezi sebou na speciálně upravených tratích, zhruba 400 metrů dlouhých. Rozhodující je kromě rychlosti rovněž cit pro kolo při dlouhých letech na velkých skocích. Neméně důležitou veličinou je i drzost v bojích po startu a v zatáčkách.

Základem každé bikrosové tratě je startovní pahorek se startovní rampou, která vypustí na trať vždy osm jezdců, kteří mezi sebou bojují o postup do dalších
částí závodu. Závody jsou díky zmiňované velké rychlosti a technické náročnosti atraktivní pro diváky, pro jezdce ale při četných kolizích také mnohokrát bolestivé. Proto mají na sobě povinnou výbavu: přilbu, rukavice, dres s dlouhým rukávem a kalhoty. Nechybí chrániče kolen, loktů a páteře. Neméně důležitou
částí je i cílová rovinka.

Vybrané části bikrosové dráhy

Klopené zatáčky: propojují jednotlivé roviny dráhy. Jejich perfektní projetí je jedním z klíčových momentů pro úspěch v závodu.
Dvojskok: typická překážka, kterou se jezdec snaží překonat přeskočením z jednoho skoku na druhý, příp. ji projet po zadním kole anebo klasicky prohoupat.
Lavice: podlouhlý skok s rovnou horší plošinou, na dráze se lze setkat s modifikacemi tohoto skoku.
Postupný skok: modifikace dvojskoku a lavice. Překážka je tvořena dvěma skoky, přičemž první odrazový skok je nižší než druhý, dopadový skok.
Rhythm section: poměrně náročný prvek bikrosové dráhy. Jde o sekvenci skoků, pro úspěšné zdolání je třeba správný rytmus a rychlost jízdy.

Zlata Ptáčková

Foto: archiv Leony Brnkové