Po stopách památek

Po stopách památek

Léto je již v plném proudu. Výlety do přírody po naučných stezkách jsme Vám představili v minulém čísle. I v Tišnově se dá vidět spousta architektonicky zajímavých míst a budov. Mezi „pilíře“ města patří například radnice, kostel sv. Václava, mariánský sloup. Určitě za zmínku ale stojí i další budovy. Z období baroka můžeme jmenovat Panský dům, Peklo, Dům na Pernštýně, Dům u Jana anebo Humpolku. Zajímavé jsou i vily na Riegrově ulici, Kuthanovo sanatorium, budova spořitelny. Zapomenout však nesmíme ani na středověké uličky.

V tomto čísle se budeme věnovat některým výše zmíněným. Ale nebojte, na pokračování se můžete těšit v dalším čísle.

Radnice
Radnice, která byla původně dřevěná a byla postavena v 16. století, byla nahrazena novostavbou ve stylu pozdního historismu podle projektu brněnského architekta Vladimíra Fischera. Sgrafita na fasádě od Jana Köhlera zobrazují historii Tišnova. „Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava“ nebo „Tento dům ať potrvá až do konce světa, Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta“ to jsou známé nápisy, které jsou vyryty na zdi radnice.

Kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava v Tišnově je jednolodní orientovaná stavba stojící na východním okraji historického jádra města. Poprvé je připomínán ve 13. století v souvislosti s udělením patronátního práva nad ním klášteru Porta coeli. Původně gotický kostelík byl po četných požárech města mnohokrát opravován a přestavován. Nejstarší části dnešní podoby kostela jsou z 15. století. V 1. pol. 16. století byla k západní části průčelí kostela přistavěna masívní hranolová věž v pozdně gotickém slohu vysoká 51 metrů. Období vzniku věže je dokládáno na její čelní straně latinským nápisem s letopočtem 1543. Kostel býval opevněn kamennými hradbami, ze kterých zůstalo jen torzo. Dnešní podobu získal kostel sv. Václava až v 19. století, kdy byla přistavěna mariánská kaple. Na hlavním oltáři je obraz sv. Václava. V parku u kostela stojí vrcholně barokní socha Piety. Ta se původně nacházela na místě mariánského sloupu na náměstí Komenského.

Park pod kostelem
Oproti ostatním místům v Tišnově je tento park, dá se říci, ještě novinkou. V minulosti park sloužil od poloviny 13. století jako zahrady přiléhající k domům v Radniční, Brněnské a Bezručově ulici. Ještě v polovině 19. století byla plocha na samém okraji města. Podle některých studií mělo být území zastavěno bytovkami. To se naštěstí pro nás nestalo. Park je sice na dvě části, ale i tak můžeme říct, že rekonstrukce se povedla na výbornou. Horní část zahrady je ohraničena opěrnou zdí. Návštěvníkům se nabízí výhled na jižní část města a na protilehlé zalesněné kopce. V parku je spousta míst k sezení, dětské hřiště a občerstvení. Od ulice Bezručova se sestupuje po několika schodištích a terasách. Zajímavostí bylo, že na stavbu dvou schodů původního schodiště byly použity znehodnocené části náhrobních kamenů. Po konzultaci s odborníky však již neměly žádnou historickou hodnotu. Terasy mají v sobě nepopsatelné kouzlo. U příležitosti otevření parku byl odlit „stoletý zvon“ s nápisem Tišnov 1918–2018 připomínající výročí 100 let vzniku republiky. V den výročí 28. října byl zvon požehnán, a to na nově vybudované zvonici, kterou navrhl akademický malíř Milivoj Husák.

Mariánský sloup
Od dob baroka stával uprostřed nynějšího náměstí Komenského mariánský sloup se sochou Piety. Ta je dnes umístěna vedle kostela sv. Václava. Podnětem ke stavbě nového mariánského sloupu v roce 1863 bylo tisícileté výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Mariánský sloup je dílem sochaře Josefa Břenka. Ústřední postavou celé kompozice je Panna Marie na vyvýšeném sloupu. Doplňují ji čtyři postavy – sochy Cyrila a Metoděje a dále zemského a tišnovského patrona sv. Václava a sv. Floriána.

K těmto pamětihodnostem přibyla v roce 2006 další zajímavost, která unikala jak turistům, tak místním občanům. Jedná se o nenápadné uzoučké středověké uličky – Koželužskou, Jirchářskou a Ševcovskou, které patří k nejstarším ve městě.

Zásluhou milovníků tišnovské historie byly vydlážděny a opatřeny lampami. Řeč je o ulicích Koželužská, Jirchářská a Ševcovská. Jedna z uliček, nazývaná podle dávných řemeslných dílen Koželužská, byla zapsána do knihy českých rekordů jako nejužší ulice v naší republice. Je 49 m dlouhá a ve svém nejužším
místě měří 70,5 cm. Ulička byla pojmenována podle cechu koželuhů, kteří v její blízkosti provozovali svoji živnost.

Jirchářská, která se nachází o několik desítek metrů dál, je dlouhá 54 m, přičemž v nejužším místě měří jenom 105 cm. Jirchářství bylo uvedeno v seznamu 34 oficiálních řemesel z roku 1749.

Třetí a poslední zajímavou tišnovskou uličkou je Ševcovská. V této části Tišnova provozovali svoji činnost kromě koželuhů i ševci. Procházka těmito uličkami jistě stojí za to. Naskytne se Vám pohled z jiného úhlu a dýchne na vás odkaz historie.

Věříme, že Vás i tato místa nalákala a dozvěděli jste se něco nového. V příštím čísle se budeme věnovat dalším místům, která stojí za vidění.

Eliška Špačková

Další článek:
Předchozí článek: