Poslechový pořad Písničky ze starých časů Centrum sociálních služeb Tišnov…
Ještě nekončíme, ale musíme pátrat v historii…
Po celé tři roky jsme vám v každém čísle Tišnovských novin představovali jednoho z držitelů titulu čestný občan města Tišnova. Nejsme ještě u konce, několik jmen nám stále zbývá. Přesto teď na nějaký čas tento pravidelný seriál přerušíme. A sluší se vysvětlit proč.
Prozatím jsme v našem cyklu nepsali o dosud posledních laureátech, kterými jsou společně Oldřich a Josefa Kothbauerovi. Určitě na ně dojde, ale protože v Tišnovských novinách byl o nich publikován článek poměrně nedávno (v září 2017), ponecháme si přece jen větší časový odstup. U dalších čtyř osob jsou důvody jiné. Existuje o nich jen velmi málo informací a pokusíme se rozběhnout různá pátrání, abychom se, pokud možno, dozvěděli více. Ve třech případech jde o občany z doby před více než sto lety: MUDr. Jan Hanuš titul obdržel v roce 1880 za padesátileté působení jako lékař, okresní soudce Petr Sekora v roce 1883 za zásluhy o založení městské spořitelny a dvorní rada František Navrátil v roce 1905 za dary věnované místním chudým. Další povědomí o nich je ovšem velmi sporé a budeme vděčni každému, kdo by byl schopen nám o nich poskytnout jakékoliv bližší informace.
Zbývajícím čestným občanem je Vasil Romančenko, který titul převzal osobně v květnu 1985 při oslavách 40. výročí osvobození jako „výraz našeho poděkování sovětskému lidu za naše osvobození i za jeho osobní podíl.“ Tady se zřejmě neobejdeme bez pokusu oslovit za pomoci například Svazu bojovníků za svobodu ruskou či ukrajinskou stranu, ale třeba se najde i někdo, kdo se v roce 1985 na radnici či jinde podílel na vytipování právě tohoto pamětníka válečných bojů a poskytne nám užitečné podrobnosti.
Kromě toho všeho se v poslední době objevilo ještě jedno překvapení. V materiálu, z něhož při psaní cyklu vycházíme a který je dosud relevantní i pro vedení města Tišnova – je to zápis v Kronice města Tišnova z roku 1957 –, se totiž uvádí jako první čestný občan někdejší starosta Filip Dvořáček, jemuž byl titul udělen v roce 1880. Jak ale nedávno objevil farní kronikář Jan Kos, v článku o padesátiletém kněžském jubileu tišnovského faráře Josefa Fettera, otištěném 3. 9. 1868 v Moravské orlici, se píše, že „při hostině seděl vedle dp. jubilanta p. hrabě Edmund Belcredi, jeden c. k. generál v uniformě, dp. probošt Mařídolský ve svém šatu cisterciáckém, p. c. k. soudní rada Fetter z Haliče, příbuzný p. faráře, 28 kněží, 5 bývalých kaplanů p. jubilanta, mnozí hosté z Brna, pp. okresní úředníci, výbor města Tišnova, jehož čestným měšťanem p. jubilant byl jmenován, a mnoho krevních přátel z Něm. Brodu a odjinud“. Zdá se tedy být téměř nepochybné, že o již dvanáct let dříve než Filip Dvořáček se čestným občanem, jak dnes říkáme namísto dřívějšího označení „čestný měšťan“, stal Josef Fetter. A nabízí se i otázka, zda podobných dřívějších držitelů nemůže být dokonce více.
Ze všech uvedených důvodů se tedy s pokračováním našeho cyklu na nějakou dobu odmlčíme a připomeneme se opět až tehdy, kdy – snad – bude opět o čem psát.
Václav Seyfert
Ilustrační fotografie z archivu města Tišnova.
Předchozí článek: Pojďme k srdíčku