Malá galerie tišnovských fotografů: Radek Novotný

Kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem se
dostal k focení, možná, že by to mohl být
zajímavý příběh. Mé první pokusy začaly
už v dětství, kdy jsem si půjčil od rodičů
dvouokou zrcadlovku Flexaret. Fascinovalo
mě, jakým způsobem se tento
fotoaparát ovládal. Dívat se někam dolů,
abych mohl vyfotit, co je přede mnou,
a zaostřování pomocí takové zvláštní
posuvné páčky, ale mělo to své kouzlo.
Ve filmu Černí baroni tento fotoaparát
a jeho polohu při focení krásně popsal
major Haluška zvaný Terazky.
Udělat pár fotek mě bavilo, ale jejich
množství bylo z pohledu digitální doby
velmi omezené a také výsledné fotky
nebyly žádný zázrak. A k tomu zpracování
ve všech těch vyvolávacích a ustalovacích
„vodičkách“ bylo nad mé síly
a mimo mé znalosti a zkušenosti. A to už
mě tenkrát tolik nebavilo. Tím mi úžasná
„Flexareta“ vypadla z ruky a první kapitola
focení byla ukončena.
Znovu jsem se k fotoaparátu vrátil až
s kompaktem Yashica. Ten byl už na kinofilm,
sice žádné zoomování neuměl, ale
zaostřoval sám. A udělat fotky už nebyl
problém, protože v té době se objevilo
fotolabů jako hub po dešti. Takže fotky,
hlavně z dovolených a výletů s kamarády,
se jen hrnuly. Mezitím se začaly objevovat
i první cenově dostupné digitální
kompakty. V porovnání s dnešními to byly
spíš lepší pěstní klíny, ale přesto jsem
si jeden takový pořídil. Byl to Olympus
720UZ s rozlišením 3 megapixely, a dokonce
jsem ho měl jako jeden z prvních
na Moravě. Známý mi ho sehnal z veletrhu
digitální techniky a pomohl mi tak
opustit analogovou éru. S tímto kompaktem
se už fotilo mnohem líp, uměl zoomovat,
sám ostřil a dalo se pořídit nepočítaně
fotek. V této době se focení stalo mým
velkým koníčkem a začal jsem zkusmo
fotit i jiné náměty než rodinné výlety.
Makro, přírodu, architekturu apod.
Jak se mi hromadily pořízené fotky,
začal jsem přemýšlet o lepším vybavení,
o něčem „pořádném“. Digitální zrcadlovka.
Už ten pocit, když držíte takový přístroj
v ruce a pak to tak zvláštně cvakne,
když se zmáčkne spoušť, je úžasný.
Abych se naučil něco víc, prošel jsem pár
workshopů na téma práce se světlem,
noční focení či reportážní fotografie, což
jsou dodnes moje nejoblíbenější témata.
Takže když si dnes najdu čas na focení,
vezmu svůj oblíbený Nikon D7200 a snažím
se skrz hledáček vidět to, co třeba jiní
nevidí, a pokouším se ten pohled zastavit
v čase. A přestože jsem s dnešními možnostmi
digitálních fotoaparátů velmi spokojen,
těším se, až se jednou vrátím k té
staré „Flexaretě“ a zkusím fotit klasicky,
analogově. To ale ještě nějaký čas potrvá.

připravuje Václav Seyfert