Jak to bylo s Everymanem?

„To představení má řadu silných chvil, takových, díky nimž je divadlo opravdu divadlem,“ řekl mi jeden můj známý ještě před tím, než jsem v roce 2019 navštívil premiéru hry Karasova divadla Everyman v produkci a režii Pavla Hanáka. Měl pravdu. Snad jen jednou se mi před tím stalo, že jsem si jako divák amatérského kulturního počínání odnesl podobně hluboký zážitek z doteku profesionality a z nečekané potěchy ducha. Proto jsem se těšil, co se o hře bude psát v rámci sokolského seriálu, který po celý rok vychází na stránkách Tišnovských novin a který se v minulém čísle věnoval právě Karasovu divadlu.

Jenže ejhle… O Everymanovi není na celé stránce ani zmínka. Kdyby se v bilančním materiálu zapomnělo na nějaký nepodstatný kus, případně pokud by se soubor naopak chlubil „cizím peřím“, dovedl bych to pochopit, ale tohle mi rozum nebral – proč se divadlo nehlásí k počinu, který měl o několik levelů vyšší úroveň než všechno ostatní? Není žádným tajemstvím, že několik členů souboru v Everymanovi odmítlo hrát – zjednodušeně řečeno pro příliš umělecké ambice celého představení. (A pak toho někteří z nich upřímně litovali.) Stejně tak je známo, že po poslední repríze Everymana se soubor rozdělil na dvě skupiny. Část zůstala pod křídly Karasova divadla a věnovala se od té doby víceméně tvorbě pohádek, druhá – v níž byla většina strůjců úspěchu Everymana (neplatí to ovšem bezvýhradně!) – vytvořila vlastní divadelní uskupení, které mimo jiné začalo nacvičovat Naše furianty, než jeho práci přerušil covid. Tahle fakta teď ve spojení s úplným pominutím Everymana ve výčtu aktivit Karasova divadla bohužel působí dojmem, jako by se o hře nepsalo hlavně proto, že „za ni mohli ,ti druzí‘“.

Chce se mi věřit, že tomu tak není a že důvodem vynechání je jen nedorozumění vyplývající ze spěchu a z jisté neznalosti okolností, za kterých bylo představení realizováno. Hovořil jsem s jednou z autorek podepsaných pod článkem a sdělila mi, že text od své kolegyně dostala ke konzultaci pár desítek minut před nutným termínem odevzdání do redakce. V původním textu prý chyběla dokonce i Ženitba, kterou tam doplnila – škoda, že bez jména režiséra Víta Jakubce, který měl na úspěchu této hry zásadní podíl. A pokud jde o Everymana – domnívala se, že vůbec nešlo o představení  Karasova divadla, nýbrž jisté skupiny lidí kolem Pavla Hanáka, které Sokol smluvně poskytl prostory ke zkoušení a provedení hry. Jenže tak to nebylo. Smlouva se týkala pouze ekonomických náležitostí vyplývajících z finančně náročné realizace celého projektu, zatímco organizačně a umělecky patřil Everyman plně pod křídla Karasova divadla, jehož členy byli všichni zúčastnění herci. Vyplývá to i z tištěného programu tohoto představení, kde je na titulní straně jasně uvedeno – a bylo tomu tak i na všech plakátech a v článcích – že hru uvádí „Karasovo divadlo v produkci Pavla Hanáka“.

A tak si, prosím, do článku v minulém čísle doplňte, že Karasovo divadlo sehrálo v uváděném období také hru Everyman aneb Země peciválů, která byla ze všech nejvíce navštívená a také dosáhla nejvyšší umělecké úrovně.

Václav Seyfert