110 let fotbalu v Tišnově – 1. část: Jak šel čas

V roce 1912 byl fotbal už jednoznačným fenoménem nejen v Evropě, ale i v české části Rakousko-Uherska. Vždyť právě čeští fotbalisté se o rok dříve stali ve francouzském Roubaix amatérskými mistry kontinentu. Není proto divu, že dozrál čas ke vzniku prvního fotbalového klubu i v Tišnově. Přišel na svět v hotelu u Zlatého jelena, přibližně v místech, kde dnes stojí Komerční banka, a mladí fotbaloví nadšenci si dali název Sportovní klub kopané. Předsedou klubu se stal majitel předklášterské papírny, továrník Karel Kopřiva, ale zachovala se i jména konkrétních sportovců, kteří vznik nového spolku iniciovali: patřili mezi ně například Laďa Dusík, František Macků, Bedřich Kothbauer, Jarda Svoboda a další. Klubovým dresem se staly bílé košile a černé „glotové“ trenýrky. První duel proti Učitelskému ústavu Brno se odehrál na Kukýrně na tržišti a skončil nerozhodně. K druhému zápasu už předseda klubu poskytl svoji posečenou louku u březinského splavu a zde se zrodilo první historické vítězství tišnovských fotbalistů, kteří zvítězili nad SK Zastávka Boží Požehnání.

V průběhu první světové války tišnovský fotbal postupně ztrácel na popularitě a k jeho oživení došlo až po jejím skončení. 6. července 1919 byl v soukromém bytě u Konečných ustaven Sportovní klub Slovač, jehož předsedou a kapitánem se stal teprve 16letý Antonín Meduna. Hned v září se nový klub spojil s oním původním předválečným a s Bedřichem Kothbauerem v čele začal fungovat pod názvem Sportovní klub Tišnov. Brzy se rozrostl dokonce na pět družstev, když byl rozšířen i o část tzv. SK Viktoria, jednoho z „divokých“ fotbalových spolků ve městě, které příležitostně stavěly své vlastní, obvykle profesní jedenáctky (Řeznická XI, Rybářská XI, SK Kamna, Hospodská XI, SK Glajza aj.).

Hrávalo se stále, kde se jen dalo. Na dobytčím tržišti na Kukýrně to nebylo příliš hygienické, stejně tak „Na békovni“ za Červeným mlýnem, kde se pro změnu dalo hrát, jen když byli býci poklizeni. Míč se proháněl i před nádražím, v prostorách mezi D řínovou a Květnicí či u sokolovny. Nejčastěji se ovšem využívala louka na Ostrovci u výtopny – jejím majitelem byl starosta Alois Řezáč, který souhlasil i s umístěním šaten hráčů ve své blízké továrně. Ještě počátkem března 1920 se ale zdálo, že do budoucna mohou fotbalisté na Ostrovec zapomenout a že se fotbal bude hrát na Pastviskách. To nakonec městská rada zamítla, současně ale pověřila starostu Řezáče, aby fotbalistům zajistil hřiště jinde. Ti sice v mezidobí hledali přímluvu dokonce i u velkostatku v Předklášteří, ale vše se nakonec podařilo vyjednat tak, že 18. 3. 1920 se starosta přece jen uvolil zřídit hřiště na Ostrovci u městské koupelky. Nejprve byl pozemek fotbalistům poskytnut na jeden rok bez jakéhokoliv nájemného, a přestože starosta ani pro další období nepožadoval uzavření žádné smlouvy, byl nakonec prostor oficiálně pronajat Sportovnímu klubu Tišnov na dobu 99 let, a to zcela bezplatně. Původní hřiště bylo ovšem zpočátku položeno podél řeky, nikoliv kolmo k ní, jak je známe z pozdějších časů. Umístění sportoviště však mělo jeden nepříjemný háček. Protože ještě zdaleka neexistovala vírská přehrada (ta byla slavnostně otevřena až 9. listopadu 1957) a zimy byly podstatně vydatnější než v současnosti, trpělo hřiště každoročními jarními záplavami. Až 40 centimetrů silné naplavené kry se musely odtahovat zpět do Svratky a na hřišti po nich pokaždé zůstávaly hluboké díry a spousty bahna. V třicátých létech se dokonce přímo z hřiště doloval písek, jehož prodejem klub získával peníze, takže vykutané jámy musely být před každým zápasem vždy znovu zaházeny. Fotbalisté ovšem všechny potíže překonali, a jak je všeobecně dobře
známo, hraje se na Ostrovci fotbal dodnes.

V roce 1920 již první mužstvo odehrálo plných 25 zápasů, z toho 15 vítězných. Vedle přátelských střetnutí se hrála i utkání pravidelných soutěží, nejprve tzv. okrskové mistrovství III. třídy, později II . třídy. Vzedmutá vlna zájmu ovšem po několika letech začala postupně zase upadat, až v roce 1927 byl SK pro nezájem a rostoucí dluhy zrušen.

Bez fotbalu ovšem město nijak dlouho nebylo. V témže roce vznikl v Tišnově nový klub, který se zaregistroval jako Živnostenský SK. Protože se ale jeho zkratka ŽSK často zaměňovala s brněnskými židovskými sportovními kluby, byl 23. února 1928 přejmenován na Atleticko-footballový klub, známý jako AFK. Odtud již vede přímá linie až do dnešních dnů. Po mnoho let – a pod různými názvy (nejdéle se udržela pojmenování Tatran a Baník) – hrál tento klub v tišnovském fotbale hlavní a většinou jedinou úlohu. V roce 1990 se tehdejší fotbalový oddíl TJ Tišnov k historické zkratce AFK vrátil, ovšem atletika z názvu vymizela: dnes tato tři písmena znamenají Amatérský fotbalový klub.

Ve 20. a 30. létech minulého století ale v Tišnově žilo vedle sebe hned několik klubů současně. Byla tu například Rudá Hvězda, založená rovněž v roce 1927 pod hlavičkou komunistické FPTJ (Federace proletářských tělovýchovných jednot). Existovala do roku 1932 a jejím nepřímým pokračovatelem se pak od roku 1935 stala Podhorácká Slavia. Ta vychovala prvního tišnovského prvoligového fotbalistu Františka Hanáka, ale její činnost byla nakonec oficiálně zakázána gestapem v pohnuté předválečné atmosféře konce roku 1938. Název klubu je někdy uváděn jako Podhorácká Slávie, a dokonce i v pamětních albech jsou téměř vedle sebe používány oba tyto názvy, takže dnes již těžko s určitostí říci, který z nich byl ten oficiální a správný.

V létech 1929–31 existoval dokonce klub Viktoria Zamlýn – z jaké části Tišnova se jeho hráči rekrutovali, není jistě vůbec potřeba dodávat…

Václav Seyfert