Páni erbu křídla – 1. část

Historická šlechta na Tišnovsku – II. díl 

Tento rod je v podstatě spíše skupinou rodů, které svůj původ odvozovaly od svého nejstaršího předka jménem Tas, a proto jsou často zahrnovány pod souhrnné označení Tasovci. Ti jsou v literatuře obvykle nazýváni podle nejvýznamnější větve či rozrodu, který přežil až do 16. století, což byli páni z Lomnice. Predikát „z Lomnice“ pak byl používán pro celou skupinu rodů, přestože se mnohdy jednalo o několik víceméně samostatných rozrodů spojených společnými předky z dávné minulosti, které s Lomnicí jako sídlem neměly nic společného. K těmto rodům či rozrodům patřili např. páni z Bukova, z Deblína, z Křižanova, z Lomnice, z Náměště, z Meziříčí, z Mostiště i další.

Rodové poměry Tasovců ve 13. a 14. století, kdy prošli dějinným vrcholem, jsou často nepřehledné, genealogie je nejistá a názory badatelů na různé vazby a vztahy mezi rozrody i uvnitř jednotlivých rodů jsou mnohdy protichůdné. Kritická historická studie o pánech erbu křídla od jejích počátků až do vymření doposud neexistuje. Předák Tas je zmíněn již v Kosmově kronice v několika souvislostech s událostmi 11. století, zda se ale skutečně
jedná o zakladatele Tasovců, je sporné.

Prokazatelně lze Tasovce doložit až na počátku 13. století, kdy byli usazeni na západní Moravě. V této době se objevují první predikáty tohoto rodu a o něco později i první pečetě. Následující přelom 14. a 15. století znamenal pro pány erbu křídla velký zlom. Dva rozrody vymřely (páni z Meziříčí, z Mostiště), páni z Tasova postupně vymizeli z pramenů, a tak pouze část těchto rozrodů, kam patřili páni z Lomnice a páni z Křižanova, pokud pomineme nepříliš významný rozrod pánů z Vanče a Popovic, přežila dále do 15. století, byť páni z Lomnice, ještě na konci 14. století velmi rozšířený rod, již jenom o jednom mužském příslušníkovi. Obecně lze říci, že Tasovci byli jedním z nejvýznamnějších panských rodů na Moravě, kteří svůj vrchol zažili ve 13. a 14. století.

I když nejstarší lokalitou je Tasov, je třeba se zmínit nejdříve o pánech z Bukova, kdy jistý Demeter z Bukova spřízněný s pány z Deblína, se objevuje na dvou listinách ze závěru 13. století, a na jehož pečeti je uveden znak orlího křídla. Tento Demeter si vzal za manželku Gertrudu, dceru svého souseda Jence z Deblína, po jehož smrti vlastnil i deblínské panství. Zemřel někdy ve druhé polovině devadesátých let 13. století a lze předpokládat, že jeho manželství s Gertrudou bylo bezdětné. Nelze ale vyloučit, že z předchozího manželství měl syna Bohuše, který později sídlil na Mitrově. Centrem bukovského panství byl hrad Bukov (dnes Lísek), jehož vznik je dle archeologických nálezů datován do třicátých let 13. století. K zániku hradu došlo již na přelomu 13. a 14. století. Demeter z Bukova byl nějakým, dnes neznámým způsobem spřízněn s pány z nedalekého Tasova, kteří jsou společně s rodem z Bukova jediným známým rozrodem pánů erbu křídla ve 13. století.

Prvním známým členem pánů z Tasova je Záviš, dozvídáme se o něm z listiny vydané v roce 1233, krátce poté se v pramenech objevuje ještě Mladota z Tasova a v roce 1240 opět Záviš se svým bratrem Budišem.
Z další generace jsou známi bratři Bohuš a Vznata, z nichž ten druhý byl významnou postavou moravského markrabství. Kromě Tasova vlastnil od 80.
let 13. století také Lomnici a Meziříčí a vykonával úřad moravského stolníka, což znamená, že měl blízko ke královskému dvoru i ke králi samotnému. Snad díky prestižnímu úřadu a službám prokázaným českému králi mohl Vznata obdržet Lomnici a její zboží. Po Vznatově smrti měl rod Tasovců již pevně vybudované pozice v rámci moravského markrabství, a především jeho potomstvo, píšící se dále po Lomnici a po Meziříčí, stálo na počátku velkého majetkového rozmachu. Lomnici zdědil Vznatův syn Tas, další dva synové se stali majiteli Meziříčí. Co se týká Tasova samotného ve 14. století se objevuje celá řada pánů, používajících přídomek „z Tasova“, kteří se stali zakladateli vlastních rozrodů. Byli to především Tobiáš či Dobeš z Tasova, jeho syn Jan, dále Tas II. a také jistý Půta z Újezda a Tasova. Mezi všemi těmito pány vynikl především Jan II., dvořan a kaplan císaře Karla IV. a vyšehradský kanovník, který se po roce 1349 stal i proboštem olomoucké kapituly. Od poloviny 14. století, a především ve století následujícím, se tasovské panství začalo rozpadat a drolit na menší celky a rod postupně začal ztrácet na významu. Poslední generací pánů z Tasova byli bratři Jan Tas a Sezema a jejich příbuzný Smil, kteří vlastnili tasovský hrad a různé další drobné majetky v blízkém i vzdálenějším okolí. Hrad zanikl někdy na přelomu 14. a 15. století, v následujících desetiletích pak výše uvedená poslední generace, reprezentující tasovské rozrody, pozvolna mizí z historických pramenů.

Co se týká rodového majetku, tak písemné prameny z koncem 13. století potvrzují existenci kamenného hradu Tasova, i když archeologické nálezy ukazují na století čtrnácté. Páni z Tasova byli snad ve stejné době konce 13. století i zakladateli hradu v Lomnici, vzhledem k absenci archeologického průzkumu to doposud není spolehlivě potvrzeno.

Hrad v Meziříčí vznikl již v první polovině 13. století, možná ve 30. či 40. letech jako zeměpanské založení a do vlastnictví pánů z Tasova se dostal kolem roku 1280. Tasovské panství bylo ve 14. století rozděleno mezi dva rozrody, z prodeje části panství v roce 1366 je známo, že k panství kromě hradu a městečka Tasov patřily vesnice Radostín, Jabloňov, Ostrov nad Oslavou, Martinice, Heřmanice a Oslava.

Jak je uvedeno výše, v 80. letech vlastnil již jmenovaný Vznata z Tasova také Meziříčí. Po něm se psali po Meziříčí Jan, Tobiáš a Budislav (Buzek, Vrš), jeho pravděpodobní potomci a první páni z Meziříčí. Kromě nich se v pramenech objevuje ještě jistý Jindřich z Meziříčí, který je však některými historiky spojován s Meziříčím Valašským. Každopádně Jan z Meziříčí se v roce 1300 objevuje v pramenech jako moravský komorník a později i jako brněnský purkrabí. Společenské a politické otřesy počátku 14. století s jeho postavením nijak neotřásly, naopak získal i další úřady a majetky, mj. i Náměšť nad Oslavou. Jan z Meziříčí měl se dvěma manželkami celou řadu potomků, jeden syn a dvě dcery se rozhodli pro řeholní život, další syn Jindřich byl kanovníkem v Olomouci i u Všech svatých na Pražském hradě. Hlavním dědicem Janových majetků v Meziříčí se stal syn Beneš, jeho nevlastní bratr Jan II. získal Náměšť nad Oslavou, další dva bratři Vznata a Tas používali přídomek „ze Skuhrova“ po majetku, který rod získal v severních Čechách. Páni z Meziříčí měli po celé 14. století velmi vřelý vztah ke žďárským cisterciákům, o čemž svědčí časté donace ve prospěch tohoto kláštera.

Obě rodové větve v Meziříčí i Náměšti vymřely po meči ještě před rokem 1400 a jejich majetek připadl rodu z Kravař. Rozsah meziříčského panství je možno rekonstruovat k roku 1377, kdy k němu kromě města a hradu Meziříčí náležely vsi Čikov, Březka nebo Březské či Březí, Rohy, Olší nad Oslavou, Lhotka, také pravděpodobně Holubí nebo Stránecká Zhoř, Lavičky, Hrbov, Radslavice, Budeč, Nové Veselí, Jestřabí aj. Rozsah náměšťského panství v 1. polovině 14. století, kdy se dostalo do vlastnictví pánů z Meziříčí, je neznámý. V roce 1376 získal Jan II. z Náměště a Meziříčí od markraběte Jošta jako léno také hrad Osová s vesnicemi, Osová, Níhov, Osová Bítýška, Vlkov, Heřmanov, Skřinářov a další – celkem dvanáct vesnic.

Další větví Tasovců byli páni z Křižanova. Tato větev je vlastně rozrodem předchozí větve pánů z Meziříčí, přesněji větve „ze Skuhrova“, uvedené výše. Na jejím počátku stojí Jan z Křižanova, vnuk Jana z Meziříčí a syn Vznaty ze Skuhrova. Jak se Křižanov dostal do majetku těchto pánů, zůstává otázkou, předchozími majiteli křižanovského hradu a panství byl rod ze Švábenic. Jan z Křižanova měl tři bratry, kteří si rozdělili křižanovské zboží na čtvrtiny a poté, co zemřel jejich strýc Tas ze Skuhrova, jim připadl i Skuhrov. Dva bratři Jana z Křižanova zemřeli bezdětní ještě před rokem 1360, polovinu křižanovského hradu tak získal jako odúmrť moravský markrabě Jošt, který ji v roce 1368 udělil jako léno zbývajícím dvěma bratrům Janovi a Vznatovi. Kromě poloviny hradu se jednalo o části městeček Křižanov a Horní Bobrová a části několika vsí, mj. Sklené nad Oslavou, Dolní nebo Horní Libochová, Sviny a Radkov. Potomci Jana a Vznaty z Křižanova se aktivně účastnili markraběcích a pravděpodobně i husitských válek, mj. také jako loupeživí rytíři. Rozrod pánů z Křižanova vymřel někdy kolem poloviny 15. století. S panstvím pak disponoval český král Jiří z Poděbrad, později přešlo do vlastnictví Pernštejnů.

Významnější větví Tasovců byli rovněž páni z Mostiště. Toto městečko bylo ještě v roce 1240 majetkem tišnovského kláštera a někdy mezi tímto rokem a rokem 1317 jej získali někteří páni erbu křídla, patrně z meziříčské linie. Prvním pánem z Mostiště, který se objevuje v pramenech, je Jindřich z Mostiště, poprvé a naposledy zmíněný na listině v roce 1317. Jeho příslušnost k pánům erbu křídla vyplývá ze skutečnosti, že se znak křídla objevuje na pečetích jeho potomků. Mostiště sousedilo s nedalekým sídlem pánů z Meziříčí, oba hrady byly od sebe vzdálené pouze asi 3 km, navíc páni z Mostiště po celou druhou polovinu 14. století vlastnili i část městečka Meziříčí. Z těchto důvodů se jeví jako nejpravděpodobnější vazba právě na pány z Meziříčí. Jindřich z Mostiště měl syny Vznatu, Buška a Bunka. Do roku 1370 soustředil většinu majetků mostišťského panství Bunek z Mostiště, který se podle všeho dostal do finanční tísně, a tak své panství prodal moravskému markraběti Janu Jindřichovi, který mu je zpětně udělil jako léno. Bunkův syn Bušek z Mostiště se naposledy objevuje na listině v roce 1401. Nejspíše zemřel bez mužských potomků, čímž rod pánů z Mostiště vymřel po meči.

Mostišťské panství bylo poměrně velké, kromě centrálního hradu jej tvořilo dvanáct vesnic, mj. Pavlov, Starý Telečkov, Znětínek, Kněževes, Martinice a část Ostrova nad Oslavou. Páni z Mostiště jej snad vlastnili až do vymření rodu.

Ve druhém dílu historie pánů erbu křídla se budeme věnovat historii nejvýznamnější větve Tasovců – pánům z Lomnice.

Jan Kos