Vánoční rozjímání v přírodě

Vycházky za novými uměleckými výtvory ducha

Vánoční svátky vedle koncentrovaného volna představují každoročně čas duchovních nálad. Alespoň u těch,  kdo za vánočním příběhem chtějí vidět víc  než show světel a pozlátko komerce. Ladíme tedy i naše tipy na procházky vánoční přírodou rozjímavě. Ať už jsou lesy a pole přikryté bílou peřinou křupajícího sněhu, nebo jen skučí vítr holými větvemi a nohy šustí v tlejícím listí, příroda je tichá a zádumčivá. To je pak i lidská duše vzdálená shonu města a všedních starostí  povznesena v chrámu  přírody k více nadzemským myšlenkám a otevřená vnímat harmonii a řád, které nás převyšují. Vydáme se tedy po stopách umělců, kteří i v moderní době vrací krajině ducha našich předků. Ti zdobili rozcestí svých každodenních cest namísto směrovek kříži a božími mukami, na mostech vztyčovali sochy světců s prosbou o jejich ochranu a udržovali studánky a prameny, aby z nich kolemjdoucí mohli hasit svou žízeň. A převedším aby si udržovali v paměti, že jejich kroky řídí vedle mocných světa především Ten, který „mocné z je- jich trůnů sesazuje a ponížené povyšuje“, jak praví tisíciletá moudrost otců.

Okolím Níhova s Lubomírem Lacinou
Výchozí a cílové místo: Níhov
Délka trasy: 12 km

Výlet do okolí Níhova na pomezí Tišnovska a Bítešska je cestou ve stopách bítešského sochaře Lubomíra Laciny. Tento umělec má už přes čtyřicet let svou galerii pod nebesy, v krajině Bítešských hor, jak lze poeticky nazvat soubor řady plastik, božích muk, kaplí a křížů v tamních lesích a u zdejších cest.

„Bůh je v malé Boží muce i ve velké katedrále,“ říká sochař, který se tvorbou soch svatých a křížů začal zabývat sám  od sebe. „Sloužím ke slávě Boží tímhle způsobem,“ přiznává. Jako důvod, proč se této tvorbě věnuje, pan sochař Lacina uvádí: „Lidé jsou takoví patrioti zdejších vesnic, kde žijí, že nechtějí opustit tenhle svět, aniž by ho předali takový, jaký ho od svých otců přijali.“ Na požádání tedy vytváří sochy do rekonstruovaných či nově postavených svatostánků v krajině, obcích a městečkách. Tak je tahle krajina prostoupená jeho dílem. Kamkoli v okruhu 20 km půjdete, budete narážet na jeho stopy.

Že se Lubomír Lacina ve své tvorbě nezabývá jen náboženskými motivy, můžeme poznat hned na níhovské návsi. Na širokém prostranství údajně na místě zbořené staré hospody ztvárnil vzpomínku na tento stánek pohostinnosti autentickou plastikou Zkamenělé hostiny v podobě prostřeného stolu tvořeného velkým plochým kamenem s množstvím jídel, kde nechybí pečené kuře nebo přetékající máz piva. Dílo má tak věrnou podobu, že by se hladovému návštěvníkovi chtělo do předložených pochoutek rovnou zakousnout.

Pokud jste do Níhova dorazili autem, vydáme se dále po silnici k železniční zastávce, kam můžete případně přímo dojet vlakem z Tišnova. Pěší cesta podchází vysoký násep silnice nad železnicí a protékajícím potokem Halda, podél jehož toku se nyní dáme po neznačené cestě. Ta nás dovede až k místu, kde potok obtéká velkým obloukem vlevo kopec Brdo, ale cesta pokračuje podél železnice opět k potoku vracejícímu se ze západu. Kamenným podchodem okolo potoka podejdeme železniční násep a proti toku Haldy obejdeme Brdo okolo chatové osady až na západní úpatí. Skalnatý svah nad pravým břehem skrývá skalní výklenek ozdobený siluetou Níhovské madony. Další z výtvorů sochaře Laciny tvoří z tohoto romantického zákoutí, kde trávil častá večerní rozjímání, pravou přírodní svatyni.

Naproti  soše  přechází   potok   mostek a pěšina stoupající do protějšího zalesněného svahu nás dovede k nově vybudovaným rybníčkům „U Borovička“, na které shlíží krásně vybarvený hastrman, a v rákosinách níže cudně ukrytá světluška v podobě krásné ženy. Do rybníků stéká voda z překrásné studánky Kamenné dlaně pod Urbánkovým včelínem. Studánka je jednou z mála selských pramenů pitné vody na rozhraní pastvin, pole a lesa. Není mnoho míst, kde dokonalou krásu přírody lidský duch oslavuje dílem svých rukou.

Přes les okolo včelína dorazíme polní cestou až k nedalekému vysílači a odtud opět dolů až k další studánce sv. Jiljí. Říká se, že nemohla dlouho najít své jméno. Byla dokončena a vysvěcena v září 2009 na svátek sv. Jiljí. Jméno má tedy po patronu myslivců a ochránci nemocného dobytka, mnichu žijícím v jeskyni nedaleko francouzského Arles někdy kolem roku 1300, který je také znázorňován jako muž s laní u nohou. Světcovu sochu místu věnoval opět sochař Lubomír Lacina. Lidé si místo brzy osvojili, a tak zde začaly hořet svíce, chataři zde čerpají vodu. Studánka  v těsné blízkosti silničky z Níhova do Lubného se stala oblíbenou zastávkou poutníků směřujících do kutinského údolí i místem častého rozjímání. V Níhově rok poté, jako upomínka svěcení studánky, vznikl pravidelný letní hudební festival Prameny, jehož výtěžek bývá použit na dobročinnost.

Hned další lesní hřeben je znovu ozdoben jiným Lacinovým dílem – Křížovou cestou na vrch Chochole. Křížová cesta začíná u silnice z Níhova do Rojetína, posvěcena byla 28. 9.  2016  na  svátek  sv. Václava. Autor ji popisuje jako snovou, není popisná, jednotlivé plastiky zobrazují symboly a čísla 14 zastavení. „Kdo zná křížovou cestu, tak ví, co mají obrazy na těch křížích znamenat,“ vysvětluje sochař. „Je to volná možnost domyslet si Kristovu cestu na Golgotu.“ Na vrcholu stojí skleněný kříž. „Sklo jsem spojil umělým kamenem, do kterého jsem nainstaloval měděné a mosazné plechy ve tvaru kamejí,“ popisuje Lacina. „A je to na kamenném sloupu, pod nímž je tři čtvrtě kubíku betonu, aby stál. Když leží v ateliéru na zemi, tak nemáte kam stoupnout. A když jej pak přinesete do plenéru, tak vám mezi těmi třicetimetrovými stromy připadá nevelký. Měl, myslím, čtyři metry, i s tou stopkou, co je v zemi.“

Nedaleko u silnice dále do Rojetína jsem si loni v zimě všimnul zcela nově nainstalované sochy sv. Zdislavy. Lesní zákoutí je doplněné lesním oltářem a kruhem dřevěných laviček vytváří malou přírodní kapli pod širým nebem zasvěcenou oblíbené místní křižanovské rodačce a patronce rodin. Pan sochař Lacina se i tady uměl s krásným svatým zákoutím trefit.

V nedalekém Rojetíně na chvíli opustíme umělecký  svět  Lubomíra  Laciny  ve prospěch místní umělkyně a výtvarnice Martiny Fialové. Její osobní Galerie Rojetín je autorskou výstavní galerií. Nabízí k zhlédnutí obrazy, vypalovaná skla  a mozaiky. Vystavují se zde také kresby, loutky, malby na skle, malované lampičky, vázy, čajový porcelán a další. Otevřeno je denně na zazvonění nebo po telefonické domluvě na tel. 724 740 363.

Z Rojetína se vrátíme po zelené turistické značce zpátky směrem na Níhovské rybníky. Až k nim dorazíme, po severním břehu rybníka se  vrátíme  od  rozcestí V Bařinách ještě 300 m směrem na Bo- rovník. Pro zdejší novou boží muku vytvořil pan Lacina sochu sv. Jana Křtitele s mušlí, která vznikla v souvislosti s neštěstím, po němž se jeden malý chlapec jakoby znovu narodil, a sochu Panny Marie v souvislosti se smrtí maminky zdejšího lesníka Jiřího Nohela.

Z lesa v Bařinách se vrátíme silničkou po žluté turistické značce už zpět do Níhova. I když si na konci cesty u stolu s kamennou hostinou musíme občerstvení obstarat z vlastních zásob.

Staronový kříž v Lomničce
49°22’15.846″N, 16°25’35.439″E

Že kříže v minulosti sloužily jako milníky a zdaleka viditelná znamení významných cest a rozcestí v krajině, si můžeme připomenout v Lomničce nedaleko Tišnova. Malá vycházka do polní trati U lip nedaleko Lomničky nás přivede k dnes již obnovenému kříži, který zde dříve, zřejmě po staletí, vyznačoval rozcestí na cestách mezi Lomničkou, Šerkovicemi, Řepkou (Lomnicí) a snad i klášterem Porta coeli. Dodnes se nedaleko kříže polní cesty větví. Nový vysoký dřevěný kříž byl usazen na podzim 2019 v místě, kde jak praví místní, „stávaly dvě lípy a kříž. Postupem času byl kříž ukraden a lípy vyhořely“. Od jara 2019 zde rostou dvě lípy znovu a dělají tak novému kříži doprovod pro budoucí typický obrázek kříže doprovázeného dvojicí stromů. Obnovený kříž byl požehnán v neděli 6. 10. 2019 na pozvání současné generace rodiny Bloudkovy z Lomničky jako připomínka odkazu našich předků.

Mariánská boží muka v Brusné
49°23’45.973″N,  16°24’9.723″E

Zcela jiného typu je nové poutní místo na odlehlém lesním zákoutí nad Brusnou. Dřevěný zdobený sloup nechal před pěti lety vztyčit Řád křesťanského rytířství Blahoslavené Panny Marie a svatého Michaela (Ordo militiae christianae) na odlehlé pastvině nad obcí. Organizace vystupuje jako světský rytířský řád od roku 2010 s cílem rozvíjet duchovní úroveň, organizovat charitativní a humanitární pomoc zejména dětem v dětských domovech v České republice a pomáhat při ochraně památek. V tomto duchu vytváří nová místa určená k rozjímání v odlehlých zákoutích.

Hledání boží muky je detektivní. K místu nevede žádná cesta, a tak pokud se neřídíte přímo souřadnicemi GPS, vyjděte z dolního okraje zástavby  Brusné po staré cestě na Lomnici k bílému kříži pod výraznou mezí. Přes tuto mez se dostanete k okraji lesa, a po něm ve směru vysílače na kopci dojdete až k boží muce v lesním zákoutí. Každoročně se zde koná poutní mše svatá o první srpnové sobotě.

Krásných míst pro romantická zamyšlení i duchovní povznesení je řada. Budeme v jejich vyhledávání na Tišnovsku pokračovat třeba zase znovu v čase velikonočním.

Vladimír Vecheta