Astřička kopinatá – Podzimní hvězdičky

Poeticky zvaná rostlinná čeleď hvězdnicovité (Asteraceae) nebo také složnokvěté (Compositae) má název odvozen z latinského slova aster a řeckého ἀστήρ (astér), oboje značící hvězdu, již připomíná jejich květ. Jsou vůbec nejpočetnější čeledí krytosemenných rostlin s 1 600 rody a více než 23 000 druhy. Hvězdnicovité jsou rozšířeny na celém světě, v Česku roste více než 500 druhů včetně známých květin jako slunečnice, sedmikráska, kopretina, heřmánek, bodlák či řebříček. Patří sem i rody jestřábník, pampeliška nebo chrpa, proto se k této skupině rostlin budeme vracet opakovaně.

Dnes mne však zaujala jedna ze skutečně velmi pozdních květin, kterou stále ještě nacházíme kvést na stráních, a to Astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum). Tato bylina s mnoha bílými nebo slabě nafialovělými květy sestavenými do drobných skupin (úborů) se honosí nápadně až metr vysokým stonkem. Pro sebe jsem si ji pojmenovával „vysoká sedmikráska“ pro její podobný květ, a jak je vidět z taxonomického zařazení, jde skutečně o sestřenici našich chudobek.

Ovšem o „sestřenici“ doslovně velmi vzdálenou. Její původní domovinou je severoamerický kontinent, kde roste od Kanady až do Mexika. Do Evropy byla jako okrasná rostlina dovezena roku 1837. Nakolik jde tedy o divoce se tvářící květinu, do české přírody se dostala zplaněním z původního dekorativního pěstování v zahradách. Je ukázkovým druhem nenáročné květiny, z jara se samovolně obnovuje a spolehlivě vykvétá. Po odkvětu nahradí květ ochmýřená koule s množstvím semen (nažek). Jimi, ale i oddenky z kořenů, se rostlina dále šíří. Nenáročnost a vysoká schopnost rozmnožování z ní ale dělají nepříjemný invazní druh, protože na příhodných místech vytváří jednodruhové kolonie a nedovoluje vyrůstat původním rostlinám. V klimatu Tišnovska je spíše vzácnější a její negativa nahrazuje role medonosné rostliny pro včely během podzimu, kdy dobře snáší i první mrazíky.

Vladimír Vecheta