Studánkové ohlédnutí za končícím rokem

Blíží se konec roku 2020. Ohlížíme se zpátky a přemýšlíme, co pro Studánku znamenal. Vstupovali jsme do něj sebevědomě. Zájem o pravidelné kroužky trvale naplňoval naše kapacity, zajímavé vzdělávací akce a akce pro veřejnost jsme měli zajištěné na celý rok, dobrovolníci z řad aktivních rodičů pokrývali provozní potřeby Studánky, spolupráce s institucemi na místní i regionální úrovni fungovala výborně, finanční krytí z více zdrojů do sebe zapadalo jako puzzle, pracovní kolektiv byl sladěný a ve formě. Po letech práce se zdálo, že všechno běží skoro samo.

Jarní vlna omezení nás zastihla těsně po jarní burze dětského oblečení. Naši návštěvníci, rodiny s malými dětmi, se náhle ocitli doma v izolaci. Cítili jsme, že je potřebné zůstat s nimi v kontaktu. Natáčeli jsme videa odpovídající aktivitám na kroužcích a komunikovali s nimi přes Facebook. Také předporodní aktivity a kontakt s paní psycholožkou jsme nabídli on-line. Prvotní nadšení a ohlas se postupně vytrácely. A my jsme si uvědomili, že toto není cesta, kterou by se měla Studánka vydat. Následné uvolnění vládních opatření nám umožnilo organizovat aktivity alespoň ve venkovním prostředí. Ocenili jsme, jakým pokladem je studánková zahrada s jabloní uprostřed. Rychle jsme si zvykli na specifika vedení kroužků ve venkovním prostředí a nabídli rodinám pravidelný program. Také přednášky o výchově a aktivity ke dni matek a dni dětí jsme přesunuli pod jabloň. Zájem o veškeré nabízené aktivity a touha rodičů po společných aktivitách nás utvrdily v přesvědčení, že Studánka je především místem k vzájemnému setkávání a sdílení.

V létě jsme nabídli rodičům příměstské tábory pro předškolní děti. Mnohým jsme tak pomohli překlenout období, kdy byly školky v létě uzavřené a rodiče si nemohli vzít na toto období dovolenou. Rodiče také ocenili, že jsme provoz v Dětské skupině Potůček a v zařízení péče o děti Jezírko na jaře omezili jen na nezbytně nutnou dobu.

Nový školní rok jsme přivítali oslavou studánkových narozenin v tišnovském Parku pod kostelem. Pohodová atmosféra, spokojení účastníci, divadlo a aktivity pro děti – to je to pravé studánkové. Podzim však opět přinesl omezení, která výrazným způsobem změnila i formu naší činnosti. Pro malé děti není on-line formát vhodný. Nechtěli jsme je lákat k mobilním zařízením. Proto jsme se rozhodli nabídnout rodičům sady aktivit vhodných pro malé děti, včetně všech pomůcek, aby společně mohli strávit příjemné chvíle. Ze zpětné vazby víme, že to byl krok správným směrem.

Stojíme na konci roku 2020. Považujeme za úspěch, že se nám podařilo uskutečnit téměř všechny plánované aktivity. Některé jinak a nově. Pro další chod Studánky je také důležité, že jsme zajistili její financování na nejbližší období. Kromě provozních nákladů se jedná především o náklady personální a my jsme rádi, že jsme udrželi všechny zaměstnance a studánkový tým zůstal stabilní. Je to dlouhodobě jedna z našich priorit, protože lidské zdroje a dobré vztahy jsou základem Studánky.

Přivítali jsme ale i nové tváře. Po odchodu Martiny Šaclové na mateřskou dovolenou se ve Studánce nově setkáte s Kateřinou Motejlovou. V Radě Studánky máme posilu v Kateřině Žalčíkové, která vystřídala Soňu Kappelovou. Soni děkujeme za její dlouholeté studánkové působení.

Končíme sebevědomě. Jsme rádi, že jste tu s námi a my pro vás. Uvědomili jsme si, v čem je Studánka nezastupitelná a kde je její pravá hodnota. Ústup od rutinních postupů byl očistný a posílil naši schopnost improvizovat. Naučili jsme se hodně nového a technologicky se posunuli. Zároveň jsme si ale potvrdili, že osobní kontakt je nenahraditelný. Proto chceme i nadále naplňovat naše poslání a tím je podpora rodiny a láskyplných, tolerantních vztahů v ní. V nadcházejícím období to bude potřeba více než kdy jindy a my se těšíme, až se zase budeme moci setkávat ve Studánce.

Radka Štěpanovská, Zuzana Kurdiovská