Dramaturgie letošní sezóny Kruhu přátel hudby vsadila v podzimních měsících…
Napsali jsme před 50 lety – listopad 1970
Z listopadového čísla měsíčníku Naše Tišnovsko z roku 1970 jsme do dnešního pokračování seriálu vybrali následující materiály:
Tišnovské hřbitovy
V čase Dušiček nabídl kronikář a historik Jan Hájek obsáhlé vyprávění o zdejších hřbitovech. „Nejstarší tišnovský hřbitov býval při jižní a východní straně kostela sv. Václava. Pohřbívalo se na něm až do roku 1837. Proti vchodu do kostelní věže, bývalé hlásky, stával až do roku 1896 obecní špitál, útulek pro zchudlé měšťany, v jehož druhé polovině byla ,morna’ nebo ,kostnice’, jak se tehdy říkávalo. … Od čtyřicátých let 19. století pohřbívá se na hřbitově nynějším, na nějž věnovala svůj pozemek zámožná rodina Peterova, vlastnící velký právovárečný dům na Horním rynku.“ Článek pana Hájka byl doplněn aktuální informací z pera odpovědného redaktora Dr. Štejgerleho: „Městský národní výbor se ocitl před naléhavým úkolem vybudovat nový hřbitov, vyhovující všem podmínkám hygienickým, technicko-hospodářským i kulturním a společenským. Vhodný pozemek pro nový hřbitov byl získán v trati Šatany, přiléhající k severozápadnímu svahu Klucaniny směrem k Železnému. Zpracování návrhu na vybudování nového hřbitova se s nevšedním zaujetím ujal Ing. M. Kramoliš, jeden z našich velmi úspěšných architektů.“
Družba tišnovských rybářů
Učitel a nadšený rybář Milan Jeřábek informoval čtenáře o aktivitách tišnovské organizace Českého svazu rybářů, která „rozvíjí velmi úspěšnou spolupráci s místní organizací rybářů v Dolnom Kubíně. Tato organizace hospodaří na jedné z nejkrásnějších řek nejen u nás, ale i v Evropě – na Oravě. I když tu dnes (vlivem Oravské přehrady) zdaleka není tolik ryb jako v minulosti, stále je to učiněný rybářský ráj. … V obou revírech – na Svratce i na Oravě – se velice dobře daří rybářsky velmi vysoko ceněné rybě – lipanovi. Oravské zkušenosti s touto rybou mohou být pro tišnovské rybáře cenné.“
Když kvetou ocúny
Paní Hedvika Šmardová se poeticky rozepsala o podzimní přírodě na Tišnovsku. „… všechno se už chystá na zimu, jen louky se ještě ozdobily krásnými světle fialovými květy ocúnu. Je to zajímavá rostlinka. Je vytrvalá, s hlízou hluboko pod zemí. Zajímavá je tím, že se květy o velice dlouhé trubce vytváří na podzim (kvete od srpna do října), ale plody až na jaře, současně s listy (v květnu až červnu). … Protože ocún kvete a nemá listy, říkají mu někde lidé naháček.“ V souvisejícím článku Příroda usíná se pak autorka dokonce už těší na příští jaro. „Teď bez reptání a odevzdaně se dají růže ostříhat, přikrýt chvojím a pak ještě dostanou peřinu bílého prachového sněhu a tak budou měkce spát a čekat, až je jaro opět zavolá. A my s nimi počkáme na první jarní úsměv sluníčka. Až dříny rozkvetou na Květnici do zlata, až skřivánek nad ní zazpívá, až bude vysoké jarní nebe, znovu se tam vrátíme.“
Slovo máte vy
Širokou odezvu vyvolal nedávný anonym, který kritizoval redakci za stálou rubriku Místo kytičky, v níž bylo každý měsíc otištěno blahopřání občanům, kteří oslavili 80. a vyšší narozeniny. „Staří lidé si neradi připomínají svůj smutný úděl. Těm ubohým starým důchodcům přejte klidu,“ psalo se v něm. Většina pisatelů byla ovšem jiného názoru. Paní Marie Dvořáková například uvedla: „Je to velmi pěkné a milé od redakce i národního výboru, že si vzpomenou na ty starší. Těch pár řádků opravdu potěší.“ Podobný názor projevil i pan Ing. O. Máca: „Divím se, že někdo Vaše informace s gratulací k dovršení vysokého věku může přijímat tak zamítavě.“
O dalším ve stručnosti
V cyklu Náš medailonek psal Miroslav Pavlík o botaniku doc. Janu Šmardovi, galerie hrdinů připomněla Antonína Křenka, který bojoval v obou světových válkách. Listopadová vycházka zvala čtenáře do Doubravníka. Kulturní rubrika na večer se zpěvačkou Alenou Tichou, ale také na vystoupení 53členného lidového uměleckého souboru z Krasnodaru. V kině se hrál italský film Tygr a kočička, ale také dodnes slavní Hitchcockovi Ptáci. V seznamu dětských představení mne rozhodně zaujal rumunský barevný film Smrt Joea Indiána, který má na webu csfd.cz neuvěřitelné hodnocení 89 %.
Václav Seyfert
Další článek: Studánkové ohlédnutí za končícím rokem
Předchozí článek: Napsali jsme před 50 lety – prosinec 1970