Nový tábor – od myšlenky k realizaci

Myšlenka přidat ke stávající nabídce pobytových táborů Inspira tábor další vznikla v hlavách více interních zaměstnanců zároveň. Cílovou skupinu, předpokládaný počet účastníků i koncept programu jsme vymysleli ještě celkem brzy, zbývalo „jen“ sehnat schopné lidi, kteří by si tábor vzali na starost. Tato problematika je v naší branži až příliš častým a diskutovatelným jevem. Sehnat někoho, kdo bude celý rok ve svém volném čase připravovat program pro teenagery na jeden týden prázdnin, bude s nimi 24 hodin denně, zabezpečí je, jak nejlépe dokáže, a ještě je po celou dobu udrží zabavené, to se zdá jako nepřekonatelný problém. My měli a máme štěstí na mladé, ambiciózní a schopné lidi, kteří svými nápady a elánem vytváří kroužky a programy táborů jiných. Štěstí nám přálo i nadále a oslovený vedoucí si vzal projekt nového tábora plně za svůj. Sehnal si kuchařku (další nadlidský úkol), zdravotníka, provozáka a oddílové vedoucí a pustili se do příprav programu.

Dalším cílem pro realizaci tábora bylo sehnat tábořiště uspokojující veškeré lidské i programové potřeby a v neposlední řadě sehnat účastníky. Tábor jsme zacílili na starší děti, teenagery. Pro nás tento věk představoval vidinu akčního, zážitkového programu, který si se staršími dětmi můžeme snáz dovolit. Ovšem hrozilo, že děti v tomto věku jezdí na své tábory nebo mají už vlastní program, a pokud jim náš tábor nebude připadat trapný, tak na něj nepojede jejich kamarád.

A jelikož peníze hýbou světem, velkým otazníkem byl finanční rozpočet a samozřejmě jaké nároky můžeme mít my na rodiče potenciálních účastníků.

I přes veškeré překážky v podobě covid opatření se nám před prázdninami podařilo nalákat na první ročník tábora dostatek účastníků pro otevření tábora a mohli jsme přikročit k realizační fázi, nákupu a balení. Kdo nebalil věci na akci pro víc než 15 lidí, neporozumí. To máte rukavice, dezinfekci na ruce, dezinfekci na povrchy jídelní, na povrchy sanitární a tak bych dle scény z filmu Na samotě u lesa mohla pokračovat ještě dlouho až do dne odjezdu na tábor.

Vzrušení z tolika neznámých, možných hrozeb a omezení bylo velké a troufám si říct, že mě ani ostatní vedoucí za celý týden tábora neopustilo. Tohle vzrušení ale rychle střídalo nadšení z perfektních her, chutného jídla a krásného počasí, a tak jsme se po týdnu mohli shodnout na tom, že první ročník nového, krásného tábora máme za sebou a můžeme s nadšením, novým poznáním a zkušenostmi začít přípravu na ročník druhý. Svému táborovému týmu do příštího roku přeji stejný elán jako dosud a více skvělých dětí, které se druhého ročníku zúčastní. A pokud vás povídání o novém táboře zaujalo, naleznete jej pod názvem Survival na našich webových stránkách. Každý, kdo byl někdy na táboře, musí uznat, že uvažoval, jaké by to bylo, kdyby mu najednou tábor připadl na starosti a mohl by si s ním dělat, co chce.

A protože takové myšlenky se většinou nedočkají realizace, když se objevila možnost uspořádat jeden takový „svůj“ tábor, neváhali jsme a dali dohromady dobrou partu zkušených vedoucích a začali plánovat. Překvapilo mě, jaký je problém sehnat rozumné tábořiště. Většina jich je buď moc drahých nebo už obsazených. A tak jsme s radostí přijali možnost uspořádání tábora u Ledče nad Sázavou v tábořišti Horky. Tábořiště je krásné, jsou v něm dvě studánky, zastřešená jídelna a vůbec všechno, co by si člověk mohl přát. Dokonce kamenné zídky vzdávají hold vápenkám a cihelnám z minulých dob.

Při volbě ústředního tématu tábora jsme se nechali volně inspirovat knihou bratrů Strugackých Piknik u cesty a počítačovou hrou S.T.A.L.K.E.R. Temným, postapokalyptickým tématem jsme cílili na starší účastníky, kteří se rádi vžijí do atmosféry. Děti před začátkem tábora dostaly do schránky povolávací rozkaz a dozvěděly se, že jakožto příslušníci světových armád mají vyrazit na přísně tajnou misi do tzv. Zóny, což je radioaktivní oblast v okolí Černobylu, kde se vyskytují podivné úkazy, odporující všem dosud známým fyzikálním a chemickým zákonům.

Po příjezdu vlakem do Ledče čekala táborníky první výzva, a to dojít do tábora a proplížit se okolo stráže bránící vstupu do Zóny. Komu se povedlo do tábora dostat, mohl si začít vybalovat kufry a zabrat stan. V následujících dnech jsme se dozvídali víc o tajemném prostředí Zóny. Narazili jsme na první anomálie – nebezpečné pasti všech možných druhů, které střeží artefakty – původně běžné předměty, které pod vlivem silné radioaktivity změnily svou podobu a nabyly nových, nevídaných účinků. Také jsme potkali další kruté výtvory radioaktivitou zamořené oblasti, mutanty.

Nevyhnuli jsme se ani radioaktivní bouři, kvůli které jsme museli opustit tábořiště a přespat v provizorním přístřešku z plachet. V průběhu tábora jsme se dostávali blíž ke středu Zóny a zároveň se více vžívali do tamního života. Děti dostaly možnost připojit se do některé z frakcí, které v této oblasti operují a mají nějakou vlastní filozofii, co se přístupu k Zóně týče. Nakonec, už jako zkušení stalkeři, jsme s vypětím posledních sil dorazili k Srdci Zóny – tajemnému artefaktu, který má podle legend moc tento Bohem zapomenutý kus země vyléčit a zbavit všeho zla, které se na něm děje. Nebo také dokáže splnit libovolné přání – rozhodnutí mezi těmito dvěma volbami jsme nechali na tábornících.

Myslím, že s přihlédnutím na všechny faktory, které nám znesnadňovaly přípravu na tábor a tábor samotný, můžu s klidem prohlásit, že se nám tábor povedl a další roky už bude snad jen lepší a lepší. Takže se neváhejte přidat, bude to jízda.

Veronika Patzelová, Michal Sýs