Penzion – pojem, který opětovně používáme jako oficiální název pro…
Květinové hodiny Tišnovska IV. – Za růžemi, hořci a bramboříky
Jsou-li orchideje, za nimiž jsme se vydali v předchozím díle, svou krásou a malebností pravými princeznami mezi květinami, nesporná role královny květinové říše náleží růžím. I když tuto ztepilou krásku známe převážně v nepřeberném množství kultivaných podob jako hrdou ozdobu pečlivě ošetřovaných zahrad po celém světě, jejich pramáti růži galskou (keltskou) nalézáme dosud divoce rostoucí a kvetoucí v její evropské domovině. Co víc, jak napovídá její druhový název, má své kořeny ve vlasti někdejší keltské starověké civilizace, do jejíhož okruhu můžeme počítat i naše země.
Růže galská je teplomilná (xerofilní). Vyhledává suchá a výslunná místa lesostepního charakteru, zdobí skalní výchozy, meze, náspy a málo sečené pastviny. Její růžovo – červené až tmavě – růžové, 10 cm velké květy se pnou na nízkých keřících výšky 30 cm až 1 m. Můžeme si ji plést s daleko hojnější růží šípkovou, nezapře ji ovšem velmi intenzivní vůně. A protože Tišnovsko díky vlivu jižního klimatu není skoupé ani na teplomilné biotopy, můžeme se s touto krásnou perlou přírody setkat i u nás.
Vedle botanické pokladnice Květnice, kde mezi jinými teplomilnými druhy nemůže růže galská chybět, popisuje Jan Lacina jako její nejhojnější lokalitu přírodní památku Svídovec. Tuto trochu upozaděnou mozaiku bývalých pastvin, sadů a přírodě blízké bučiny najdeme na jihovýchodních svazích nad Jamným. Podklad kopce zde svědčí především vápenomilným (kalcifilním) druhům, k nimž růže galská náleží. Ještě unikátnější lokalitou je v tomto směru přírodní památka Padělky. Louka ve stínu borového lesa severozápadně od Strhař je navzdory vysoké nadmořské výšce nejsevernějším místem výskytu xerotermních a kalcifilních druhů.
Společnou zálibu ve vápencovém podloží a xerotermním stanovišti má spolu s růží galskou i zástupce „králů“ mezi květinami, za nějž si dovolím považovat hořce. Okouzlující tmavě modré kalichy korunující horské a velehorské pastviny uchvátí i botanické laiky. O jejich krásu ovšem nejsou ochuzeny ani kopce Vysočiny. Byť naše pastviny zdobí „jen“ skromnější zástupce čeledi – hořeček brvitý, nyní známý pod svým novějším názvem trličník.
Trličník brvitý patří ke květům pozdního léta – kvete od července do října. Modré nebo vzácně i bílé kalíšky květů zdobí slunné travnaté svahy, meze, stráně, opuštěné lomy. Najdeme jej ale i na krajnicích silnic, v příkopech a náspech lesních cest. I tato květina má své nejhojnější zastoupení na loukách Svídovce, zatímco na lokalitách, kde stepní trávníky ustoupily lidskému hospodaření, jako se tomu stalo na Klucanině, vyhynul.
Hluboké bukové lesy, které ovšem na jihovýchodních svazích Klucaniny zachovány zůstaly, jsou stanovištěm jiného unikátního zástupce květinové říše
– bramboříku. Brambořík nachový či evropský, jak jsem jeho pojmenování znal z dětství, jsem nikdy nepovažoval za neobvyklý druh. Snad proto, že jsme jeho červené či nafialovělé květy svítící v listí pravidelně potkávali na houbařských výpravách s tátou v lokalitách pod Mniší horou u brněnských Kníniček. Nebo na výletech v kaňonech Oslavy u Náměště. Jan Lacina však jeho výskyt v lesích na Klucanině popsal jako nejsevernější teritorium, kde je tuto květinu možné na jižní Moravě spatřit.
Bramboříky jsou podzimními „bratranci“ sněženek ze stejné botanické čeledě. Kvetou od července do září především v habřinách a bučinách. Vyhovují jim vlhčí půdy. Odborníci nejsou zajedno, zda je u nás rostlinou původní, nebo sem byl druhotně vysazen lidmi. Jeho mateřskou oblastí v ČR je jihozápadní Morava mezi řekami Oslavou a Rokytnou. V Čechách byl vysazen uměle.
Latinský název bramboříku cyclamen pochází z řeckého slova kýklos, které znamená kruh, podle jeho okrouhlé hlízy. Zejména ty jsou na rostlině jedovaté. Obsahují glykosid cyklamin, který působí rozpad červených krvinek, záněty žaludku a střev, průjmy, zvracení a malátnost. Přesto bylo v minulosti hlíz používáno v lékařství a v lidovém léčitelství jako projímadla. Žádné potíže ale nepůsobí divokým vepřům, kteří hlízy bramboříku
s oblibou vyrývají a požírají.
Přejeme vám, ať se i během léta můžete pokochat co největší škálou květinových krás našeho Tišnovska.
Vladimír Vecheta
Další článek: Malý indián z Květnice – Dobrý sluha a zlý pán
Předchozí článek: Málokdo mě zná