Napsali jsme před 50 lety – březen 1970

Chvilka mezi důchodci
Václav Borek si zašel do klubu důchodců a v krátkém článku popsal dojmy ze své návštěvy: „… Klub je umístěn v domě, kde bývala Ebnerova hospoda Na Slovanech. Od 9. května 1957, kdy klub v Tišnově vznikl, strávilo zde příjemné chvíle oddechu již hodně důchodců… Nyní, když řádí všude chřipková epidemie, návštěvnost v klubu poklesla. A tak ze samosprávy je tu přítomna pouze paní Františka Bílková, hospodářka. V místnosti, kde vládne útulné ovzduší, každý si může podle libosti přečíst noviny a časopisy, či zahrát jednu ze společenských her. Nechybí ani televizor. Nejmladší návštěvnici paní Drápalové je 70 let, nejstarší přítomné paní Smíškové je 92 roků…“

Na rozloučenou…
Již ve třetím čísle úvodního ročníku se bohužel objevil i nekrolog, kterým se opět Václav Borek loučil za všechny čtenáře s nedávno zemřelým spoluobčanem, námořníkem a spisovatelem Bedřichem Stožickým: „Energická tvář s usměvavýma očima, skloněná nad skizzou prvního čísla Našeho Tišnovska – to je má poslední vzpomínka na Bedřicha Stožického. Debatovali jsme o nové podobě našeho kulturního zpravodaje. Hovořil klidně a věcně o tom, jak by mělo Naše Tišnovsko vypadat, aby to nebylo nic suchopárného, a ochotně nabízel redakci spolupráci. Dnes už není mezi námi… Odešel, ale jeho dílo zůstává.“

Stalo se před 100 lety
Jan Hájek znovu připojil některé z dávných historek. Zde je jedna z nich: „Obecní lampář Wenzel Hliněnský si stěžuje slavnému obecnímu ouřadu na zle pošramocenou lucernu na rohu u Panskýho domu. Lucerna byla před čtyřmi léty při krvavé šarvátce od Prajzů prošusovaná a od té doby klempíruje a petrolín z ní uniká. Vyřízení: Lucerna musí být co nejdříve dána do reparace, aby měšťané, když se vrací od Zlatýho jelena, Panskýho domu a jiných šenků, netápali ve tmě, mohli se zretýrovat a našli cestu k domu.“

Rodný dům nešťastného primátora Jiříka Mydláře
Svůj hlavní článek věnoval historik Hájek někdejšímu primátorovi města, kterého na Štědrý den roku 1620 zavraždili polští žoldnéři vracející se z bitvy na Bílé hoře, jak o tom vypovídá i jedno ze sgrafit na radnici. A nejen jeho. Jan Hájek píše: „Město bylo zpustošeno a vydrancováno a sousedé se skrývali, jak o tom svědčí zlomek zápisu: ,… a my utečeni i s hovádky svými, dlouhou dobu v našich horách a lesích na Nelepči a na Spáleniskách jsme se ukrývali, zatím co jezevci – lišky – ba i vlci a jiná zvěř z hor vyšli – v příbytcích našich opuštěných po celý ten čas své obydlí měli a v pecích se i líhli…’“ Autor dále popisuje svoje pátrání po životní pouti tohoto dávného primátora: „Teprve před několika lety, při pracném pročítání čtyř objemných foliantů knih purkrechtních, obsahujících gruntovní zápisy z let 1500 až 1750, jsem se prokousal k zápisu, který přesně označuje grunt Poláky v lednu roku 1621 vypálený, na kterém provozoval svou poctivou živnost zamordovaný primátor města, Jiřík Mydlář… Je to nyní dům číslo 83… Starým Tišnovákům je známý pod pojmenováním ,U Zelinků pod javorem.’“

Radosti a starosti tišnovských házenkářů
Sportovní stránku tentokrát po hokejistech a fotbalistech zaplnili házenkáři. „Oddíl provozuje svoji činnost na hřišti na Ostrovci, které je po všech stránkách nevyhovující. V letošním roce byla vytvořena skládka stavebního materiálu na hrací ploše, která je tím zničena… V důsledku toho se uvažuje o přestěhování na hřiště u sokolovny. Abychom mohli pravidelně trénovat, potřebujeme tělocvičnu pro sálové sporty. Tu zatím bohužel město nemá. Doufejme, že se situace zlepší, až bude v Tišnově postavena nová škola, která by měla vyhovující prostory…“ Krytého sportoviště potřebných rozměrů se ovšem házenkáři dočkali teprve v první polovině 80. let, kdy byla vybudována sportovní hala u sokolovny.

O dalším ve stručnosti
Medailónek byl věnován geologu Vladimíru Josefu Procházkovi. Karel Fic psal o tišnovských zahrádkářích. Březnová vycházka byla krátká, zvala čtenáře do Předklášteří. Pochváleny byly Závody S. K. Neumanna, které podporovaly finančně či materiálově jak mladé sportovce, tak i přírodovědce. Kino hrálo hned sedmkrát po sobě dodnes populární Světáky, dětem byly pro změnu vnucovány sovětské filmy Koupil jsem tátu a O čem mlčela tajga. V sokolovně se tančilo nejen na plese fotbalistů či při dětském karnevalu, ale také se tu konala Josefská zábava…

Václav Seyfert