100 let Gymnázia Tišnov – 6. díl – 1971–1980

Gymnázium v Kronice města Tišnova
1972 – Školy: následuje seznam tišnovských škol, mezi nimi též: Gymnázium (pod správou JmKNV)
1976 – Oslavy 55. výročí založení KSČ: … Témuž výročí byla věnována studentská akademie gymnázia, která se uskutečnila 21. května.
1977 – Některé organizace uspořádaly pěkné akce, např. ZO SSM gymnázia zdařilou studentskou akademii…
1978 – Celkově v r. 1978 ze ZO SSM pracovaly nejlépe ZO gymnázia a Tišnov 1.
1979 – 2. června se sešli v Tišnově absolventi gymnázia z r. 1929 po padesáti letech od maturity; bylo jich 30. Navštívili též radnici, kde besedovali s představiteli města. Na závěr besedy se zapsali do pamětní knihy SPOZ.
1980 – Je zde … 10 tříd mateřských škol, 52 tříd ZDŠ, 4 třídy zvláštní školy internátní, gymnázium…
Oslavy 1. máje: … odpoledne se v sokolovně konalo kulturní vystoupení pionýrů ZDŠ, žáků LŠU a studentů gymnázia.

Ředitelé
1. ledna 1971 nastoupila na post ředitelky školy Zdenka Dobřická. V létech 1957–62 absolvovala v Brně filozofickou fakultu, obor latina–čeština. Tři roky vyučovala na základní škole Kupkova v Břeclavi a v r. 1965 nastoupila jako profesorka na tišnovské gymnázium. Nejprve tu strávila jeden rok, pak
měla celoroční „pauzu“, během níž doprovázela manžela na služební štaci v Káhiře, a počínaje školním rokem 1967–68 už patřila ke zdejšímu profesorskému sboru na delší období. Funkci ředitelky vykonávala v Tišnově do r. 1983, pak působila na stejné pozici na brněnském gymnáziu Lerchova, v období 1990–96 se vrátila k výuce latiny na Klasickém gymnáziu v Brně na Plovdivské ulici. Jeden z tehdejších profesorů tišnovského gymnázia o její éře hovoří takto: „Měla neskutečnou zásluhu na tom, že bylo možné normalizační období překlenout důstojným způsobem. Učil
jsem se od ní vztahu ke svému okolí, vysloveně lidskému přístupu ke kolegům i žákům. Před tím jsem působil ve škole, kde jediný dovolený pozdrav byl ,čest práci’, a tady jsem se ocitl v prostředí ohromné kolegiality a úcty jednoho k druhému. Díky ní jsem poznal, že i v této těžké době existují normální lidé.”

Tři významní profesoři
Mária Štemberová – biologie, chemie, 1964–2001
Byla známá pod zkratkou svého křestního jména jako „Ria“. Do Tišnova nastoupila ještě jako svobodná a její rodné příjmení Paquetová prozrazovalo španělské předky z otcovy strany. Kamarádským přístupem a formou výuky patřila dlouhá léta mezi nejoblíbenější členy profesorského sboru. Její kantorský kolega Josef Tesař na ni vzpomínal slovy: „Takového člověka s jejími lidskými a mravními kvalitami jsem v životě nepotkal a asi už nepotkám.“ Po odchodu do penze bojovala s těžkou chorobou, které podlehla v červnu 2004. Její žákyně a později kolegyně Martina Havlátová dodnes říká: „Pevně věřím, že Ria Štemberová mě hlídá a dohlíží na mě z biologického nebe.“

RNDr. Rostislav Fichtel – biologie, chemie, 1967–1976
Narodil se v r. 1941. Po první – „kantorské“ – promoci a následující vojně učil 3 roky v Bzenci na průmyslovce, poté strávil 10 let na tišnovském gymnáziu a zanechal tu nezapomenutelnou stopu. Učivo rozšiřoval nad rámec středoškolských osnov, seznamoval studenty s tématy, o nichž byl přesvědčen, že posunou dějiny jeho oboru (objev struktury DNA, princip proteosyntézy aj.). Dokázal vzbudit nadšení pro biologii a organickou
chemii, například v r. 1969 jen z jediné maturitní třídy vzešlo z jeho žáků 10 pozdějších lékařů, farmaceutů, přírodovědců. Významný byl jeho přesah i do historie, hudby či literatury – v hodině češtiny nám při suplování zpaměti citoval dlouhé pasáže ze Švejka. Po působení v tišnovském gymnáziu následovala druhá – „biochemická“ – promoce a poté práce ve zdravotnictví na postu přednosty biochemických laboratoří nemocnic postupně v Tišnově, Brně (dětská nemocnice), Hodoníně a znovu v Brně (Milosrdných bratří). Do důchodu odešel r. 2017.

Mgr. Josef Tesař – zeměpis, tělesná výchova, 1972–2012
Pochází z Moravských Budějovic, narozen v r. 1945. Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pedagogickou dráhu začal na učilišti ve Žďáře nad Sázavou, kde strávil 3 roky a kde učil i fyziku a matematiku. Po svatbě a přestěhování do Brna získal místo na tišnovském  gymnáziu a vydržel zde až do důchodu. Podle postavy ze seriálu Byli jednou dva písaři si vysloužil přezdívku Bouvard („Buvár“) a školním sportovním soutěžím se pak dlouhá léta říkalo Bouvard Cup. Do školního časopisu TiGy přispíval humornými satirickými verši. Byl mým profesorem tělocviku a hned v první hodině nás zaujal oznámením, že naším úborem budou vedle bílého trička modré trenýrky, protože červené barvy, která byla tehdy u této
části sportovního oděvu obvyklá, už je kolem nás dost…

Absolvent hodný pozornosti
Jiří Kalendovský (*1959)
– maturita 1978, třídní profesorka Mária Štemberová Do 20 let žil v Dolních Loučkách. Během studia na gymnáziu se začal soukromě učit opernímu zpěvu, absolvoval i pěvecké kurzy v Německu či Bulharsku. Po 5 letech pak zvítězil v konkurzu na místo sólisty olomoucké opery, ale současně studoval i stavební fakultu VUT v Brně, kterou v r. 1983 dokončil. V létech 1984–88 působil v ostravském divadle, vystupoval také v Janáčkově opeře v Brně i v Národním divadle v Praze, které jej r. 1989 angažovalo jako stálého člena. Hostoval mimo jiné v Japonsku, Holandsku, Finsku, Španělsku či Řecku. Má za sebou významné role v řadě slavných světových oper (Prodaná nevěsta, Kouzelná flétna, Fidelio, Figarova svatba aj.). V r. 1996 byl  nominován na Cenu Thálie za ztvárnění postavy žalářníka Beneše ve Smetanově opeře Dalibor. Žije v Praze.

Václav Seyfert