Tišnovští jeskyňáři objevili další dóm

Tišnovští jeskyňáři objevili další dóm

Výsledkem několikaleté práce speleologické skupiny ZO 6-07 Tišnovský kras je objev druhé největší prostory na Květnici s délkou 34 a šířkou 12  metrů. Průměrná výška se pohybuje kolem šesti metrů a postupně se zvedá. Střední část je zakončena komíny s výškou kolem jedenácti metrů.  Krápníkové výzdobě dominují bílé sintrové náteky. Jejich šířka dosahuje dvanácti metrů a u země vytvářejí nejmohutnější květnický stalagnát. Dóm má i klasickou krápníkovou výzdobu s množstvím stalaktitů a stalagmitů.

Práce jsme zahájili na konci roku 2013 ražbou „Štoly naděje“ směřující k předpokládané příčné poruše. Komplikace tvořily prosintrované sedimenty, kvarcitové bloky a zvlhčené jíly, které jsme museli zapažit. Po dosažení již zmíněné poruchy jsme vyčistili komínky a zdálo se, že nemá cenu pokračovat. V roce 2019 nastal částečný útlum motivace, ale nakonec jsme s velkým úsilím ve směru k Hrozivému dómu překonali úzkým profilem  tlaky rozdrcenou horninu a pronikli ke kompaktní stěně s hliněnou výplní, což nás opětovně povzbudilo k dalšímu tempu.

K završení došlo po osmi letech, kdy jsme se dne 18. 1. 2022 prokopali do krasového pokračování Královy jeskyně. Otevřela se před námi neprůlezná puklina, přes kterou byly vidět v chodbičce krápníky. Tuto škvíru bylo nutné nejprve rozšířit. Jindy málo větraná čelba průkopu se rázem stala místem s prouděním dovnitř neznámého pokračování, což už dávalo předpoklad nových objevů. Dalšímu postupu bránily stropní krápníky. Bylo nutné pod nimi odtěžit sedimenty se směsí rozdrcených sintrových desek, abychom se mohli alespoň proplazit. Michal Beneš svojí kamerou na tyči probádal těsná místa a byl zvolen další šetrný postup. Na čelbě pracoval Vít Kulhánek a na konci směny prohlásil, že někdo subtilní by se zřejmě protáhl a mohl se podívat, jak to vypadá dál. Já byl nejblíž, tak jsme si vyměnili pozice, proplazil jsem se a hlásil klukům, co vidím. Vlevo nahoru malá prostůrka zvedající se do komínu a drobné pravděpodobně sesuvem někdy v minulosti poničené krápníky. V přímém směru plný zával a vpravo ostře klesající nízkou prostoru z části zahlcenou sedimenty s kameny. Asi čtyři metry daleko bylo znát, že se prostora rozšiřuje a dalo by se tam už pohybovat a jsou  tam velké kamenné bloky. Vítek nabádal, abych to nohama seškrábal dolů. Jenomže já před tím při těžbě celou dobu ve sníženém průkopu při transportu věder s hlínou dřepěl nebo klečel, tak mě chytaly křeče a neměl jsem do toho žádnou chuť. Vycouval jsem ven a vystřídal mě Jan Vašík,  který se tam otočil a začal hrnout materiál dolů pod sebe. Postup dolů zastavily kameny, tak si vyžádal kladivo a pajsr, které jsme mu podali. Chvíli tam pracoval a vyvaloval kameny, které odkládal bokem. Vzápětí zmizel dole a ztratil se mi z dohledu. Následně volal: „Taťko, pojď za mnou.“ Ptám se,
jestli je tam dost místa a je co k vidění. „Jo, je to velká prostora.“ Udělal jsem v těsné zatáčce obrat a sjel opatrně nohama napřed za ním. Otevřel se mi krásný pohled.

Moje první slova byla: „Tak to jsem ani já nečekal. To je druhá největší prostora na Květnici hned po Tišnovském dómu.“ Volali jsme na kluky, ať jdou taky dolů. Následně přijel bez otočky rovnou hlavou dolů Michal Beneš a Vítkovi jsme to museli ještě trochu skrze jeho velký hrudník prohloubit. Pavel Bortlík zůstal nahoře před průkopem na bezpečném místě. Bylo to ve večerních hodinách 1. března 2022, kdy jsme stanuli na kraji tohoto dómu a konstatovali, že nám jej osud dopřál jako dárek k blížícímu se 50. výročí objevení jeskyně. Provedli jsme odhad rozměrů a vizuální ohledání terénu, jak provést co nejšetrnější průzkum. Zjistili jsme, že z dómu vede ještě jedna chodba s několika zasedimentovanými komíny ukončená svahem dolů a zcela zaplněná.

Následující den jsme provedli fotodokumentaci, zaměření polygonu a vyznačení tras, kudy se budeme i v budoucnu po prostoře pohybovat. Závěrem nutno podotknout, že jsme zde nepracovali souvisle po celý čas. Pokud se sešlo na akci více členů, šli jsme raději kopat sondu v Tišnovském dómu, kde bylo potřeba nejméně pět osob, a několikrát jsme odskočili od nudné práce v horním patře prohlubovat odtokovou cestu v dómu „U písků“. Velký dík  patří všem, kteří se na práci a objevu podíleli, a mimo již jmenované ještě aktivním Luboši Trtílkovi a Davidu Bednářovi, ale i Michalu Doleželovi a  Pavlu Ondrískovi, kteří s námi pracovali na první etapě tohoto projektu při budování „Štoly naděje“.

První ohledání a zaměření přináší další informace do mozaiky řešení vývoje tohoto fenomenálního podzemí. Navíc se ukazuje, že předpoklady na základě analýz tektoniky a již známých prostor byly i v tomto případě stejně jako před objevy v roce 1989 správné. Z toho důvodu můžeme opět  pokračovat v dedukcích.

Jako první se nabízí pokračovat přímým směrem, ale nyní již opět v krasové linii nad sestupem do dómu. K tomu bude zapotřebí vyzmáhat další zával z komínu, o kterém zatím nic nevíme.

Objevený dóm se nachází přímo na dislokaci, po které jsme mířili štolu a je pokračováním „Břízolitové stěny“ a „Bártovy galerie“ a pokračuje až za hřeben Květnice. Pozoruhodné je i to, že jižní konec dómu, kam je spádován, se blíží dalšímu výraznému křížení, které je vzdáleno „pouhých“ 30–35 metrů. Práce v dómu zatím nepřicházejí v úvahu, ale nabízí se teoretická možnost dostat se tam jinudy. Před objevem jsme znali čtyři příčné linie, na kterých jsou vyvinuty prostory a po kterých jsme se již pohybovali.

Dnes jich díky objevu známe už šest a sedmá bude pravděpodobně na tomto styku. Další závěry budou vyhodnoceny až po důkladném probádání celé  nové podzemní oblasti.

Pavel Vašík, ZO 6-07 ČSS Tišnovský kras

Další článek:
Předchozí článek: