Dřínová

Dřínová

Malá encyklopedie Tišnovska – Příroda

Významný krajinný prvek
Poslední v řadě vrchů Tišnovské kotliny je Dřínová (386 m), vysunutá nejvíce k severoseverozápadu. Její strmé svahy se zvedají severně od soutoku Svratky s Besénkem, jehož průlomové údolí ji odděluje od Květnice. Hora má tvar trojbokého jehlanu s rozrůstajícím se etážovým lomem na jižní straně, který odkrývá šupinovitou vnitřní geologickou stavbu se střídáním rul, vápenců a fylitů. Struktura hory dala jméno i geomorfologické jednotce „dřínovské nasunutí“.

Jako stavební a dekorační kámen byly dobře opracovatelné a leštitelné vápence z Květnice a Dřínové známé jako „tišnovské mramory“, využívány již od 13. století. Nejcennější byly růžové vápence z Dřínové, které byly často prostoupeny různobarevnými žilkami kalcitu a uzavíraly plochy  modročerného, modrošedého i červeného vápence. Tišnovské mramory sloužily ke zhotovení oltářů, sloupů, schodů, říms, obkladů i dlažby pro klášterní chrám v Předklášteří, ale najdeme je i v kostele sv. Jakuba v Brně, na Starém Brně, na Vranově, ve Křtinách a jinde. Pro výrobu vápna byly využívány vápence z lomu na Dřínové od počátku 20. století. Zásoby byly vytěženy do roku 1967 a nynější lom těží pro účely stavební a dopravně inženýrské kamenivo v horninách svratecké ruly.

Díky pestré geologické skladbě je Dřínová mineralogicky bohatým nalezištěm jako sousední Květnice. Provoz lomu sice průběžně strukturu vrchu
mění, ale tím i odkrývá zajímavé nálezy. Hlavními minerály tu jsou baryt a dále fluorit, limonit, goethit nebo aragonit. Křemen a jeho barevné odrůdy jsou zde ale vzácné. Mineralogický obraz doplňují pyrity, chalkopyrit, hematit, grafit, wad, mastek a chalcedon.

Lomem nezasažené části Dřínové představují botanicky a zoologicky významný krajinný prvek (VKP), kde na strmých svazích JV expozice rostou
teplomilné suťové a lesostepní přirozené porosty stromů i bylinného patra. V opuštěné části lomu hnízdívá výr velký.

Na terasovité plošině J úpatí Dřínové bylo odkryto pozdněpaleolitické sídliště. V 60. letech 20. století poskytla tato lokalita zatím nejbohatší archeologické nálezy pozdního paleolitu na Moravě, takže byla podle ní pojmenována i jedna z kultur té doby jako tišnovien.

Vladimír Vecheta

Další článek:
Předchozí článek: