Perspektivy školství na Tišnovsku

„Školství rozumí každý, protože každý chodil do školy,“ vítá mě oblíbeným sloganem Martin Sebera, tišnovský místostarosta, do jehož gesce spadá i problematika školství ve městě a potažmo v regionu. Školství představuje labyrint, protože do realizace této sféry života společnosti zasahuje celá řada veřejných i soukromých záměrů a subjektů, veřejnou správou a samosprávou počínaje, spolky a byznysmeny konče. Ale zatímco pro jednoho je škola záležitostí budov, sportovišť a vybavení, jinak zní otázky pátrající po kvalitě či výstupech vzdělávacího procesu, příp. kompetencích těch, kdo žáky vzděláváním provázejí. Proto jsme se v tématu zaměřili pouze na jednu diskusní otázku: Patří budoucnost menším, nebo větším školám?

V rámci Tišnovska ovšem tvoří hlavní téma školské problematiky otázky spojené s budoucím vývojem a zvládnutím demografického a migračního trendu, který vedle počtu obyvatel města a hlavně blízkého regionu samozřejmě navyšuje i počty žáků mateřských a nyní i základních škol. Tady prošlapávají perspektivní cestu projekty svazkového školství, které představuje v dalším příspěvku Radomír Pavlíček, starosta Železného, z pozice předsedy Dobrovolného svazku obcí Tišnovsko.

Malé, nebo velké školy?
„Na okrese Brno-venkov je největší koncentrace málotřídních a neúplných škol v celé republice,“ uvádí Hana Burianová, ředitelka ZŠ v Mor. Knínicích. Ačkoliv se ještě nedávno zhusta projevoval trend zániku vesnických malotřídek a koncentrace sil a materiálu do velkých škol ve městech a velkých obcích, „s růstem demografické křivky a současným trendem bydlení na venkově stoupá i počet obyvatel malých obcí a zejména těch, kteří  mají zájem, aby jejich děti navštěvovaly místní mateřskou i základní školu,“ doplňuje.

Jedním z důsledků hledání řešení je příklon k vizi „obnovy husté sítě menších škol, které lépe vyhoví požadavkům žáků na vzdělání a budou jim blíže a také umožní větší míru individualizace a rodinný přístup,“ uvádí Eva Šimečková, ředitelka ZŠ Nedvědice. „V menších školách v obcích je pro žáky vhodnější prostředí a příjemnější atmosféra i vztahy. Koncentrace ve velkých městech se mi nelíbí,“ souzní s názorem Hana Kočková, ředitelka ZŠ a MŠ Dolní Loučky.

Se zkušeností z obou typů velikosti škol je ovšem opatrná ve svém názoru Helena Hegarová, ředitelka ZŠ Lomnice. „Sice se často uvádí, že malá škola poskytuje rodinnější prostředí, ovšem tím mnohdy výčet výhod končí. U větší školy je nespornou výhodou, že má jednak daleko lepší ekonomické  možnosti a především bohatší personální obsazení pedagogického sboru,“ uvádí hlavní klady. „Kromě toho jsou rodiče často obětí mýtu, že velká škola představuje pro jejich dítě větší míru potenciálně škodlivých vlivů. Jak se ukazuje, moderní problém nahlížení na velikost školy je spíše dán extrémním opečováváním dětí rodiči a zbytečným strachem z ‚nástrah velkého světa‘, kterým trpí spíše dospělí než děti.“ Že velká škola není mínus pro sociální začlenění dítěte, mohu potvrdit i z vlastní rodičovské zkušenosti.

„Každý typ školy má ovšem svoje pro a proti, má svoje specifika, která vyhovují jednomu a druhému naopak vadí. Výhodou velké městské školy je lepší dopravní dostupnost a případná návaznost na volnočasové aktivity a ostatní vzdělávací instituce. Výhodou menší školy může být naopak klidnější prostředí pro výuku,“ zmiňuje Barbora Kulhánková, zástupkyně ředitelky ZŠ nám. 28. října. „Budoucnost školství vidím především v rovném přístupu ke vzdělávání. To znamená, aby nebyly rozdíly v kvalitě vzdělávání a rodič tak nemusel řešit, na kterou školu dítě umístí. Aby velká městská škola poskytovala stejnou kvalitu a měla stejné podmínky jako malotřídka na malé vesnici. Bohužel tomu tak dnes není. A je to škoda,“ uvádí Michal Komprs, ředitel ZŠ Smíškova, důsledky, které vytváří různé trendy u rodičovského jednání, ať už to znamená přeplňování městských škol dětmi z obcí, nebo naopak snahu o vytváření alternativních mikroškol.

„V rámci mého dvouletého studia v programu Ředitel naživo jsem navštívil malé komunitní školy se skvělou atmosférou a šťastnými a spokojenými dětmi. A současně i velké pražské školy, ve kterých byla atmosféra úplně stejná. Je to vždy o těch jednotlivých školách a především lidech, kteří v nich pracují,“ sděluje. „Daleko nejdůležitější je koneckonců vytvořit kvalitní zázemí pro výuku dětem tak, aby se mohly dobře a bez obtíží vzdělávat,“ uzavírá Barbora Kulhánková. Dilema o velké či malé škole rozhodně není černobílé.

Ach ty kapacity
Migrační trend, jak potvrzuje v dalších větách Martin Sebera, vytváří ve školství nejsilnější poptávku. V jejím důsledku jsou obce vystaveny požadavku na koncepční řešení zajištění školní docházky pro všechny své obyvatele, jak to vyplývá z jejich povinností daných školským zákonem.

Balancování na hraně kapacit je tak společným tématem většiny respondentů z řad ředitelů škol. V případě škol z městysů, jako je Nedvědice nebo Lomnice, sice slyším přitakání k možnosti „kapacitu máme ještě volnou“, ale jak přiznává paní ředitelka z Lomnice, „při navýšení počtu žáků bychom museli vybavovat nové třídy“. To v Dolních Loučkách i v malé škole v Moravských Knínicích „máme nedostatečné kapacity, co se týká počtu tříd“, a „stále bojujeme s nedostatečnými kapacitami a přistavujeme“, shodují se ředitelky obou škol. Všichni si naštěstí chválí pozornost a podporu ze strany zřizovatelů, tedy pochopení a pomoc starostů a jejich zastupitelstev.

I tišnovským školským evergreenem je tvrzení: „školy jsou plné, dětí je moc“. „Nesmíme tu ovšem směšovat důvody a důsledky,“ uvádí Martin Sebera. „Demografie jako přirozený přírůstek není tišnovský problém.“ Jak ostatně ukazuje aktualizovaná studie, demografický bod zlomu prožívá Tišnov víceméně nyní. „Problém Tišnova je migrace. S ohledem na rozvojové oblasti vyčleněné v územním plánu očekáváme přírůstky okolo tří tisíc obyvatel v bezprostřední blízkosti města. Statistickým počtem lze z tohoto předpokladu odvodit nárůst cca 600 dětí, které přijdou do škol. A to celé můžeme očekávat v horizontu čtyř až šesti let,“ konstatuje Martin Sebera srozumitelná data budoucích trendů. „K tomu je třeba připočítat rozvojový potenciál obcí v okolí, kde počet obyvatel za posledních deset let rostl ještě dvakrát rychleji,“ jak zpracoval statisticky Petr Blahák, starosta Vohančic.

Nová škola v Tišnově?
S tímto výhledem město přistoupilo před dvěma lety k projektu adaptace budovy staré školy na ulici Riegrova, na třetí ZŠ v Tišnově. Ze záměru však bylo upuštěno. „Kapacita budovy by byla jednotřídní (jedna třída pro každý z devíti ročníků), chybí zde jídelna, není tělocvična, není dost místa pro asistenty,“ vyjmenovává Martin Sebera slabiny, které se při zpracování záměru projevily. „Navíc je nyní budova plná, využívá ji gymnázium, ZŠ Zahrada i ZUŠ. Pokud bychom přistoupili k rekonstrukci, museli bychom jim nabídnout náhradní kapacity. A jak z výše uvedené statistiky nárůstu počtu dětí vyplývá, potřebnou kapacitu by město stejně nezískalo. Proto se od záměru ustoupilo,“ vysvětluje.

„Mnohokrát jsme i stáli nad mapou Tišnova s úvahou na stavbu nové školy. Ale pro jednu školu potřebujete cca 25 tis. m2. V prostorách města není místo. Měli jsme tu i návrh na školní kampus, který by vznikl ve spolupráci s gymnáziem. Tady by byl synergický efekt společného zázemí, a složil by se na něj kraj a město. I tady jsme však nakonec narazili na vlastnická práva u vytipovaných pozemků.“

„Jako kapacitní řešení proto nakonec přichází Svazková škola, pro jejíž zbudování se hlasováním obce DSO Tišnovsko rozhodly v Předklášteří, a jak ji blíže zmiňuje Radek Pavlíček v dalších odstavcích, půjde o kompletní ZŠ se dvěma třídami v každém ročníku, tj. 18 tříd, s kapacitou cca 540 dětí. A to bude přesně to, co region potřebuje mít. Vstříc tomuto záměru vyšlo MŠMT ČR, které spustilo dotační projekt Prstenec II na podporu území, které tvoří rozvojové ‚prstence‘ okolo velkých městských metropolí,“ uzavírá Martin Sebera.

K uvedenému řešení se sluší ještě konstatovat, že plánovaná škola vychází vstříc především obcím okolo Tišnova. „Zhruba 40 % žáků tišnovských škol, což je cca 600 dětí, je mimotišnovských. Tady je vidět, jak nám hezky ty počty sedí. Pojme-li nová škola cca 600 dětí, odlehčí se tak tišnovským ZŠ a ty budou moci snáze pojmout nové děti bydlící přímo ve městě.“ I z tohoto důvodu se město staví aktivně k organizaci školských kapacit v regionu, i když tím investuje jaksi mimo svůj prostor. „Dobré vztahy v regionu a zodpovědná role centra jsou pro nás důležitější než přesunout problém na okolní obce s tím, že se nás to netýká. Týká se nás to rovněž.“

Vladimír Vecheta