Mělo by město vlastnit byty? A pokud ano, k čemu by měly sloužit?

Štěpán Pilný
(zastupitel města, ANO)
Od města se očekává, že pomůže svým občanům. A jednou formou pomoci je poskytnutí střechy nad hlavou. Bydlení stále patří k základním životním potřebám. Pro případy nouze, krize má město udržovat bytové hospodářství, aby mělo nástroje, jak pomoci. Byty, které byly postaveny nebo opraveny z dotace, musí město poskytovat žadatelům striktně podle podmínek, ke kterým jsme se zavázali při podpisu smlouvy o přidělení dotace. V praxi to znamená, že máme byty pro občany s nízkými příjmy, pro občany v seniorském věku, dále podle sociální a zdravotní kondice. Město by dále mělo podporovat svoje občany, kteří mají problém s bydlením a jsou handicapovaní, mají invalidní důchod. Prostě ulehčit život těm, kteří se např. nemohou plně uplatnit na trhu práce, zůstali sami bez pomoci rodiny. My v Tišnově máme výhodu, že dlouhodobě na koncepci bytového hospodářství spolupracují jak odbor sociální, odbor majetku, komise bytová, tak odbor finanční, který je správcem bytového účtu, a odbor investic. Díky koncepci, která je naplňována již druhé volební období, dochází k postupnému naplňování vytyčených cílů. Od roku 2019 máme k dispozici i dva obytné moduly pro řešení krizových situací. Město musí spolupracovat se všemi občany, ovšem snažit se musí obě strany. A samozřejmě podpora musí být pouze po dobu, kdy je situace tíživá. Dnes je již běžnou praxí smlouva na dobu určitou. Vzhledem k tomu, jaká je celorepubliková situace na trhu s byty a jak je náročné financování bydlení pro mladou generaci a rodiny s dětmi, očekávám, že z vládní úrovně budou uvolněny finanční prostředky na další formy podpory bydlení na naší úrovni. V takovém případě by město mělo být aktivní a využít všech možností, jak svoje občany podpořit.

Irena Ochrymčuková
(zastupitelka města, KDU-ČSL)
Města obvykle byty vlastní, mají pro to historicky dobré důvody. Pokud nebudeme zabíhat do podrobností, omezím se na zmínku, že města i obce potřebovaly ubytovat osoby vykonávající v něm určité zaměstnání, bez vlastní nemovitosti. Byli to učitelé, lékaři, strážníci, úředníci, lesníci a další, už ne tak vážená povolání. Sídelní jednotky se také staraly o své chudé, seniory a sirotky. Status městského bytu přetrval dosud. Byty jsou občany žádané, nájem není tržní, je regulován, podstatné opravy zaručeny. Získání bytu není okamžité, přidělení omezeného počtu volných se na odboru správy majetku řídí výběrem ohodnocených žádostí z pořadníku podle poměrů žadatelů. Zásadní je trvalé bydliště v místě, věk nad 18 let, příjem a žádné vlastnictví nemovitosti. Po doporučení bytové komise a sociálního odboru rozhoduje rada města. Pronajímají se startovací byty, byty sociální, byty pro seniory, pro osoby znevýhodněné. Nájem se sjednává na dobu určitou. Město Tišnov má zpracovaný svůj základní střednědobý strategický dokument Bytovou koncepci 2017–2027. V ní je v souladu s územním plánem a plánem investic obsaženo, např. aby město mělo dostatek bytů, je třeba stavět nové (i s využitím dotací) a revitalizovat bytové domy v majetku města (inženýrské sítě, zastřešení, sanace, bytová jádra, podlahy, okna, omítky apod.). Vysoké náklady se mohou zčásti hradit také prodejem předem určených bytů v domech, kde není město majoritním vlastníkem. Prostředky z prodeje jsou deponovány na zvláštním účtu pouze pro tyto účely. Plánované hospodaření s byty pracuje i s demografickým výhledem do roku 2027, čísla a počty se průběžně mění. Výjimečně je nutné se ve správě bytového fondu krátkodobě přizpůsobit nějaké aktuální události, zejména živelní. Čím promyšlenější je struktura, tím hladší může být průběh.

Libuše Čermáková, Jiří Dospíšil, Tomáš Havlát, Zdeněk Kunický, Aleš Navrátil, Veronika Pozděnová, Martin Sebera, Pavla Veselá Hanusová
(zastupitelé města, spolek MOST)
Město Tišnov stejně jako řada dalších obdobně velkých měst jednoznačně bytový fond potřebuje. Je to důležitý nástroj pro zajištění bydlení zejména pro ty, kteří se nachází v těžké životní situaci. Je spousta rodin i jednotlivců, kteří potřebují střechu nad hlavou z různých důvodů (nedostatečné příjmy, úmrtí v rodině, děti z dětských domovů, domácí násilí či samoživitelé atp.), ale nemají šanci v dané chvíli uspět na komerčním trhu s pronájmem či případně si byt koupit. Těmto lidem by mělo umět jejich město pomoci. Je dobře, že současná koalice od roku 2014 k tomuto problému přistupuje zodpovědně. Připravila strategický dokument Bytová koncepce města Tišnova, ve kterém bylo jasně pojmenováno, co a za jakých podmínek je potřeba v Tišnově udělat, aby se bytový fond nedostal do neřešitelné situace. Mnohonásobně se navýšily prostředky do oprav a rekonstrukcí současného bytového fondu. Opravovat byty je velmi důležité. Vytváří to pro město finanční prostředky do časů dobrých i zlých a potřebným lidem jistotu bydlení. A to se v současné chvíli děje.
Pokud by otázka zněla Mělo by město vlastnit byty i ke komerčnímu pronájmu? Odpověď by byla jednoznačná. NE. Město by mělo nechat komerční pronájmy na soukromém sektoru. Za veřejné peníze vytvářet konkurenci komerčnímu sektoru není správné. V minulosti tyto úvahy ze stran různých politických uskupení byly, ale naštěstí se jim podařilo odolat.
Smyslem bytové politiky v Tišnově by stále mělo být: Bytový fond města Tišnova by měl primárně přispívat k uspokojování potřeb bydlení u občanů města Tišnova, kteří mají nižší šanci uspět na komerčním trhu s nájemním a vlastnickým bydlením.

Karel Souček
(zastupitel města, ODS)
Téměř všechna města velikosti Tišnova byty vlastní. Odpověď na druhou otázku vyvolává řadu dalších podotázek. Obecní pastouška v Tišnově vyhořela v roce 1688, ale byla znovu postavena. Poté, až do roku 1898, stál obecní špitál a útulek pro zchudlé měšťany na severní straně kostela. Na konci 19. století tehdejší radní prosadili stavbu obecního chudobince na rohu ulic Na hrádku a Riegrovy, na což upomíná i současná pamětní deska.
Potřebnost je tedy historicky daná, ale struktura a sociální status obyvatel se od té doby výrazně proměnily. Jedním z důležitých kritérií je i  spravedlivé odlišení zájemce o potřebné bydlení, kteří si opravdu nemohou pořídit bydlení. Postavme vedle sebe ty, kteří platí komerční nájem či hypotéku, a ty, kteří bydlí v městském bytě či o něj žádají. V případě tržního nájemníka či vlastníka hypotéky jsou náklady na desítky roků v mnoha jednotkách tisíc a mezi podmínky získání potřebných financí je i doložení adekvátního příjmu. V případě žadatele či obyvatele bytu městského nebo  rekonstruovaného z dotace je ovšem jedním z posuzovacích kritérií doložení, že jeho příjmy nepřekročí určitou hranici, jinak bude muset byt opustit. Nechci se zde dotknout těch, kteří se snaží z klícky regulovaného nájemného najít dvířka ke svobodnějšímu rozletu, ale nabízí se další otázka: jsou motivační prvky nastaveny tak, aby touha po nezávislosti a sebevědomém životu byla silnější než mnohdy výhodné, pohodlné a lehce ponižující  dokazování toho, že na víc nemám?
Obecní byty jsou pro město nákladem. Na to peníze utržené z nájemného nestačí. Zbytek tedy musí dorovnávat všichni ostatní. I ti, kteří platí nájemné komerční či hypotéku. Společnost musí být solidární, ovšem jak pravil kdysi Tomáš Baťa: „Každý člověk je zámožný, pokud má zdravé ruce a trochu rozumu.“

Jan Křehlík
(zastupitel města, Zelení Tišnov)
Otázka je zvláštní, město Tišnov přece v současné době 448 bytů vlastní. Tento počet klesá, za posledních pět let jich bylo 17 prodáno, dalších 26 je k prodeji určeno. V roce 2023 ubude i 92 bytů bytového družstva Dubina, přejdou do osobního vlastnictví. V Centru sociálních služeb Tišnov je dalších 205 bytů. Poslední investice do výstavby bytů byla v roce 2003. Majoritní podíl má město i ve 125 bytech neurčených k prodeji.
Zájem o koupi městských bytů stále stoupá, stejně tak jejich cena. Kdo je lepší hospodář, zda město nebo kupující, laskavý čtenář posoudí sám. Utržené peníze město ukládá na bytový účet, kde je v současné době zůstatek skoro 29 milionů korun. Měsíčně je připsán úrok pouhých 42 korun.
Výše zmíněných 125 bytů je minimum, jejich struktura není optimální. Jsou potřeba menší byty, pro osoby ohrožené ztrátou bydlení, pro sociálně slabší osoby, hendikepované nebo byty, kterými může obec stabilizovat některé profese. Proto si myslím, že město vlastnit byty má a mělo by budovat nové, kde může ovlivnit složení nájemců. Na rozdíl od developerů, kteří budují byty jako lukrativní podnikání.
Bytová politika města by se měla řídit řadou strategických dokumentů. Hlavní je Bytová koncepce města Tišnova pro roky 2017–2027, schválená v červnu 2016 s předpokladem pravidelné čtyřleté aktualizace. První aktualizace měla být v červnu 2020. Tento úkol nebyl splněn. Že se město v bytové politice řídí zastaralým dokumentem, je v dnešní době na pováženou. Na tuto skutečnost opakovaně při jednání Zastupitelstva města Tišnova upozorňuji. V připravované aktualizaci doporučuji do hrozeb ve vztahu k bytovému fondu města doplnit válku v Evropě. Do bytové politiky města Tišnova může zásadně zasáhnout zákon o sociálním bydlení. O jeho potřebě se hovoří od roku 2007, ale stále neexistuje.