Duben 2022

Nový způsob třídění odpadu a jeho možný dopad

Tímto reaguji na článek Výsledky průzkumu Ing. Věry Odehnalové, vedoucí Odboru správy majetku a komunálních služeb, uveřejněný v únorovém čísle TN, který se týká nového způsobu svozu odpadů DOOR-TO-DOOR. Současně tím i osvětlím, proč patříme k domácnostem, které o nové barevné popelnice zájem nemají. V oblasti, kde bydlíme, jsou sběrné kontejnery dobře dostupné a rádi se k nim s odpadem v původních, městem pořízených taškách, projdeme. Jak jsme všichni zaznamenali, město zavádí nový systém svozu od domu DOOR-TO-DOOR pro rodinné domy už od 1.4. V březnovém čísle TN nás Ondřej Vrtěl seznamuje s tím, že do zápůjčky obdrží nové plastové popelnice každá domácnost žijící v rodinném domě, což vnímáme jako způsob psychologického nátlaku a cítíme se jaksi ve vleku události, do které je těžké pro občana s jiným postojem vstoupit. Domnívám se, že k tomuto kroku město přistoupilo trochu ukvapeně – z dotazníkové akce zmiňované v únorovém čísle TN vyplývá, že pozitivně na tuto možnou změnu zareagovala jen třetina domácností rodinných domů, nyní to však vypadá, že se očekává, že si nádoby vyzvedneme. Je potěšující, že prozatím bude možné využívat dosavadní pytlový sběr svozu od domu a sběrné kontejnery také ještě zůstanou jednou, a naštěstí zatím důležitou, z možností.

Moc dobře si uvědomuji důvody, které k podpoře třídění vedou: stále větší tlak na snížení objemu komunálního odpadu, který není kam ukládat a za jehož uložení obce platí velké poplatky. Obce jsou nucené politiku třídění přehodnocovat v souladu s nutným vývojem – je nyní šance se zaměřit na skutečnou podstatu vytváření odpadů. Začít klást důraz na bezobalovou osvětu a podporovat občany ke každodennímu zvažování, v jakých obalech, a zda vůbec v nich, zboží nakupovat. Již několik desítek let je zřejmé, že jedině touto cestou je možné jít – naučit se spotřebitelské zodpovědnosti už v úvaze: co sním, kde si to opatřím, čím vyperu a vyčistím – a kam to všechno, co zbude, předám. Pokud nejsme ještě dostatečně zodpovědní, mají být radnice měst uvědomělejší a mají nás vychovávat. K netřídičům se naše město mohlo postavit dvěma způsoby: zavést bezvýhradně 14tidenní rytmus svozu komunálního odpadu a tím by motivace ke třídění nastala zcela přirozeně a levně. Když by se i přesto v komunálním odpadu objevily plasty či sklo, popelnici by jednoduše mohli odmítnout vysypat. Navíc, když se projdeme městem, snadno zjistíme, že nepříznivá situace se sběrnými kontejnery a tříděním není u rodinných domů, ale v lokalitách bytových domů a sídlišť. Zde je nutné provést změny a umožnit uložení vytříděného odpadu na blízkém a oku ladícím místě.

Zodpovědný občan si hledá takový obchod, kde mu nenabízejí igelitové pytlíky na každou potravinu. V našem městě již máme dostupnou a velmi příjemnou bezobalovou prodejnu Tišnovská spižírna, kde můžeme zakoupit jak základní “suché” potraviny do vlastních obalů, stejně tak i oleje, octy, prací prostředky, ovoce i zeleninu. Přátelsky k obalům fungují i Poctivé potraviny, které poskytují plátěné i papírové pytlíky a mléčné výrobky prodávají výhradně ve skle. Také naše již tradiční Tišnovské trhy umožňují prodej nezabaleného zboží do přinesených obalů. Občané by měli vytvářet tlak na prodejce, aby podobných míst bylo více.

Z rozdělování barevných plastových popelnic k obyvatelům rodinných domů v Tišnově mi vyplývají tři hlavní důvody, proč by stálo za to se nad tímto nově zvoleným systémem zamyslet:

1. Domnívám se, že nákup plastových popelnic není z hlediska přírodě přátelského a trvale udržitelného vývoje u nás nutný a z hlediska zelené ekonomiky je nehospodárný (cena za výrobu popelnic a jejich recyklaci v budoucnu se mi jeví neúměrná ceně plastových pytlů). Jistě povede k lepšímu třídění, ale je otázka, zda se tím nevytvoří nová zátěž životního prostředí, než kdyby se setrvalo u pytlového sběru, u kterého je možné navíc přejít k používání snázeji recyklovatelných pytlů (např. z kompostovatelného materiálu) nebo vyrobených z již recyklovaného plastu.
2. Přechod k tomuto systému plastových popelnic považuji za zcela demotivační z hlediska vývoje – máme usilovat o celkové snížení množství odpadů, a ne prioritně o to, jak je vytřídit a zrecyklovat. Uvádět v informačním článku, že pokud nám nebudou ani tyto popelnice kapacitně stačit, máme ještě další možnosti, kam odpad umístit, je zcela proti vývojovému trendu.
3. Zvažoval někdo esteticko-urbanistické hledisko? Zvážili zájemci o popelnice, kam je u svého domu umístí? Celková barevnost prostředí je pro harmonii našich životů hodně důležitý prvek a já si nedokážu představit, že bych si nápadně barevné popelnice umístila poblíž domu a zahrady, kde rodina tráví za účelem aktivního i pasivního odpočinku tolik času. Můžeme doufat, že si obyvatelé domů pořídí na popelnice ochranný přístřešek, aby nebyli kolemjdoucí každodenně modrožlutým plastem atakováni. Generace minulých staletí intuitivně vnímaly, že nelze přehlušit barevností lidských výtvorů krásu přírody – proč my to činíme někdy tak snadno?