Lom na Dřínové a těžká doprava z něj

Hlavolam (zatím) bez řešení

Těžká nákladní doprava v ulicích měst zbudovaných v předindustriální době na ještě starším půdoryse je noční můrou nejedné radnice. A snaha vyvážit moderní rozvoj a růst životní úrovně obyvatel měst a obcí s postmoderními akcenty na kvalitu života, životní prostředí a ochranu kulturního dědictví vytváří nezřídka spletenec protichůdných potřeb, požadavků a kroků hodný těžkého hlavolamu. Naše země je tak hustě osídlená,
že i když zadání problému vypadá jednoduše, jeho řešení se hledá o to obtížněji.

Koho se to týká?
„V lednu letošního roku obdržel Krajský úřad Jihomoravského kraje jako věcně a místně příslušný správní úřad pro výkon zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, oznámení provozovatele kamenolomu na kopci Dřínová, společnosti Rosa s. r. o., o záměru „Rozšíření těžby v kamenolomu Lomnička v k. ú. Předklášteří a Lomnička u Tišnova“, okr. Brno-venkov. Krajský úřad JMK zajistil zveřejnění oznámení, shromáždil písemné připomínky uplatněné v průběhu zveřejnění a provedl zjišťovací řízení,“ čteme v úvodu dokumentu Mgr. Dany Richterové z Odboru životního prostředí KrÚ JMK.

„Je škoda, že s tímto řízením nebyly seznámeny i další obce regionu,“ glosuje můj dotaz Radomír Pavlíček, starosta obce Železné, zda o jednáních okolo lomu vědí i v Železném nebo na Dobrovolném svazku obcí Tišnovsko, jemuž předsedá. „Současná zátěž obce těžkou dopravou z lomu díky objížďce dané uzavírkou ulic Riegrova a Černohorská v Tišnově je značná. Ještě pár měsíců a i silnice mezi Lomničkou a Železným pod náporem nákladní dopravy ‚zmizí‘, vždyť na to tyhle vozovky nejsou stavěné,“ doplňuje kontext současné problematiky zátěže provozem dopravy z lomu i běžně méně dotčených úseků.

Ačkoliv se tedy k aktuálním záměrům provozu lomu na Dřínové vyjadřovaly pouze obce lomem katastrálně dotčené – Předklášteří a Lomnička, a v rámci kompetencí státní správy Městský úřad Tišnov, dopady provozu se týkají daleko rozsáhlejšího území v okolí. Což se takříkajíc objevilo momentem přerušení obvyklé provozní trasy vývozu lomového materiálu přes tišnovské ulice. Jejich rekonstrukce a uzavření přenesly, a zároveň  i explicitně ukázaly, velkou zátěž dopravy surovin z lomu na regionální dopravní síť a obce na ní.

Malá lomová historie
Nakolik se lom na Dřínové jeví jako moderní „problém“, zdejší tišnovské mramory byly těženy a využívány jako stavební a dekorační kámen už od 13. stol. Oblíbené různobarevné vápence z Dřínové najdeme vedle baziliky v Předklášteří rovněž v kostele sv. Jakuba v Brně, na Starém Brně, na Vranově, ve Slavkově, Křtinách a jinde, protože patřily mezi nejhezčí na Moravě. Rozsáhlejší těžba vápenců v lomu na Dřínové pro výrobu vápna pak začala v roce 1904. Zásoby kvalitního vápence byly vytěženy do konce roku 1967, a tak se lokalita změnila ve zdroj kamene pro stavební účely a výrobu  silničního štěrku a štětu.
„My jsme lom převzali v roce 1995,“ uvádí Josef Rosa, majitel těžební společnosti Rosa s. r. o., „a v současnosti zde těžíme svrateckou ortorulu,“ doplňuje. „Naši produkci tak převážně tvoří drcené kamenivo pro betonárky a štěrk dominantně využívaný na liniové, tedy silniční a inženýrské  stavby, a na údržbu komunikací. Charakteristickou vlastností zdejší horniny je červená barva, takže podle ní poznáte, kde je naše kamenivo využito. Např. v současnosti opravovaná Riegrova se jen červená. Ano, tam taky náš štěrk dodáváme,“ doplňuje pan Rosa s úsměvem příklad místního využití produkce lomu na moji otázku, zda nachází odbytiště i na lokálních stavbách.

Lom na Dřínové najdeme nyní v oficiálních materiálech pod označením dobývací prostor Předklášteří I., protože i když je běžně označován jako lom v Lomničce, nachází se téměř výhradně na k.ú. Předklášteří. Lom zároveň patří mezi výhradní ložiska a schválené prognózní zdroje nerostných surovin na území Jihomoravského kraje, s prognózou životnosti kolem padesáti let, jak čteme v Geofondu České geologické služby z roku 2006.

Potřebný, nebo nežádoucí?
„Jak víte, za posledních dvacet let se v České republice neotevřel žádný nový lom,“ poodkrývá pan Rosa oponu scény, „přesto poptávka po stavebních materiálech neustále roste. Na druhé straně žádné ložisko není nekonečné. A pokud některý lom vytěžíte nebo uzavřete, znamená to, že se zúží zdroje materiálu. Dá se tak očekávat, že s tímto trendem bude v budoucnu cena stavebního materiálu nesmírně vysoká,“ uvádí pragmatický pohled zkušeného a oboru znalého podnikatele.

„Obec nehodlá stavět finanční přínos vyplývající z nájemní smlouvy (pronájem obecních pozemků provozovateli lomu – pozn. red.) nad zájem občanů,“ píše na dotaz redakce Petra Bendová, starostka městyse Předklášteří. „Není pro nás prioritou zde těžbu udržet za každou cenu. Náš pohled je  střízlivý, ne zaslepený finančním přínosem,“ zaznívá poněkud řízná rétorika ve slovech i textech obcí žijících s lomem v blízkém kontaktu. „Mezi negativní vlivy určitě patří velká prašnost v okolí lomu. Jistě hluk a otřesy při odstřelech. Evidujeme opakující se stížnosti občanů na popraskané zdi nemovitostí,“ vidí svoje hlavní problémy v Předklášteří.

„Nikdo z nás v důsledku nemá zájem lom zavřít ze dne na den. Pokud firma v současné době dodržuje všechna povolení a limity byl by to neoprávněný zásah do podnikání. Na druhou stranu jednoznačně nesouhlasíme za současné situace s žádostí kamenolomu ROSA o rozšíření a prohloubení těžby.  Proto jsme iniciovali schůzku s dotčenými obcemi Lomnička a Předklášteří a dohodli se na dalším společném postupu. Pokud mám správné informace firma ROSA v tuto chvíli žádost stáhla,“ doplňuje místostarosta města Tišnova Aleš Navrátil. A pokračuje úvahou: „Pravdou ale je, že kámen pro stavbu silnic, dálnic a rodinných domů všichni potřebujeme. A argumentovat snahou chránit naše prostředí tím, že budeme usilovat zdejší lom zavřít, aby bylo nutné jiný otevřít někde jinde, je pouze a jenom sobecké odsouvání problému pryč a jeho přesouvání na někoho jiného“.

To, co nás tíží, je jiné
„V Tišnově samotném nás provoz lomu netrápí,“ říká místostarosta Navrátil. „To, co je největší problém, je těžká nákladní doprava primárně vedená přes Lomničku a Tišnov.“

Lom na Dřínové se z dopravního hlediska nachází ve slepé uličce. „Naše odbytiště jsou převážně v rámci jižní Moravy,“ uvádí pan Rosa. Z lomu, z něhož vede pro nákladní dopravu jen jedna cesta směrem k Lomničce, tak představuje hlavní směr vývozu ve směru na Brno nutnost projet Tišnovem. Náročný reliéf polohy města nutí naložené kamióny brzdit z prudkého kopce Kukýrny na křižovatce u ZŠ nám. 28. října, poté projet desítky let  hrbolatou ulicí Riegrovou, kde pod jejich otřesy trpí vzácná vilová zástavba, než se ulicí Dvořákovou a U Humpolky dostanou na JZ obchvat města. Zůstává otázkou, proč se dosud pro tuto trasu evidentně problematickou pro město i dopravce nepodařilo najít adekvátní alternativu?

„Dlouho uvažovaným řešením je možnost napojení nákladní dopravy z kamenolomu mimo zastavěné území města Tišnova výstavbou mostu přes řeku s napojením na komunikace sil. II. tř. č. 385/387,“ uvádí místostarosta Navrátil a potvrzuje i pan Rosa. „My bychom na výstavbu poskytli i materiál, ale sami to stavět nebudeme, to je záležitost kraje,“ vymezuje rozsah nutných činitelů. „Zdejší plán na výstavbu okružní křižovatky včetně napojení komunikace z lomu je ale neprůchozí,“ chladí horkou možnost pan místostarosta. „Zásadní nesouhlas je na straně Předklášteří, které má navíc v uvažované trase obecní pozemky,“ zdůvodňuje. „Obec je zatěžována těžkou dopravou z kamenolomu Kámen Zbraslav. Je naprosto nežádoucí, aby přes obec pendlovaly vozy z dalšího lomu,“ má své důvody paní starostka Bendová.

Řešitelnou možností by byla změna stylu dopravy kameniva. „Jelikož v sousedství lomu vede železnice, nabízí se možnost zbudování kolejové vlečky, a tím pádem odvoz produkce z lomu jinou trasou než po silnici,“ nabízí další řešení místostarosta Navrátil. Znamenalo by to ovšem na jiném místě vybudovat překladiště. „Vlečka do lomu v minulosti i vedla. My jsme v počátku o jejím znovuzprovoznění i uvažovali, a měli jsme na to nachystán prostor, ale nenašli jsme mezi našimi zákazníky odbyt,“ uvádí pan Rosa opačný pohled. Jednoduše není odběratel, který by měl zájem o dovoz štěrku po vagónech. A překládání na nákladní auta jinde než v lomu by kromě neúměrného prodražení zase jenom „odsunulo dopravní problém na jiné místo“, jak to komentuje Radomír Pavlíček.

V územním plánu Tišnova je uvedena ještě jedna, dílčí možnost řešení částečného vyhnutí se těžké dopravy bližšímu centru města: silniční spojnice mezi Lomnickou a Černohorskou v polích za tišnovskými Hony. Spojnice počítá s odvodem tranzitní dopravy ze směru od Lomnice na silnici č. 377, která tvoří severojižní průtah městem, a tím pádem odklon i nákladní dopravy z Kukýrny a Riegrovy sem.

Které řešení má smysl
„Než to začnou stavět, tak my budeme mít v lomu dotěženo,“ neskrývá s úsměvem jistou skepsi pan Rosa. Za všemi nastíněnými řešeními se totiž vznáší důležitý otazník. Provoz lomu je nyní naplánován do roku 2036, dokdy má společnost Rosa povolení k těžbě. „Za těch patnáct let při současném tempu dotěžíme těžitelné zásoby a těžbu ukončíme,“ uvádí pan Rosa. „Další zásoby už jdou příliš do hloubky a nadložní horniny nejsou použitelné. Po ukončení už jenom provedeme rekultivaci. Dřínová jako hora tedy rozhodně nezmizí, naopak lom se možná stane vyhledávanou rekreační zónou.“

Má tedy smysl hledat nějaké řešení pro odlehčení současné dopravní zátěže, když je čas provozu lomu takříkajíc vymezen? „Za sebe si myslím, že vybudování spojnice na Černohorskou bude mít pro Tišnov význam i bez lomu,“ naznačuje pan Rosa praktický pohled. „My se chystáme s touto problematikou jít na kraj,“ uvádí místostarosta Navrátil, „ale nejprve chceme dotáhnout odkládané rekonstrukce krajských komunikací v Tišnově.“

„Je škoda, že o dané problematice nejsme my na úrovni krajských zastupitelů nijak informováni,“ konstatuje na závěr Drago Sukalovský, který jako krajský zastupitel JMK zasedá ve výboru dopravy a výboru pro územní plánování. Opakovaně v naší diskusi přece zaznívalo, že různé možné silniční stavby, které by dopravní situaci nějak řešily, jsou koneckonců záležitostí spojenou s financováním krajem. Přesto se zdá, jako by si každá z obcí hledala své řešení separátně sama, a nějaká koordinace či společné územní plánování tady jaksi pokulhává. „Kraj v této věci jistě může hrát roli mediátora,“ připouští pan Sukalovský. „Většinou neexistuje řešení, které může vyhovět úplně všem, ale může se hledat takové, které vyhoví větší části. Klíčový je však zájem o spolupráci a jasná iniciace ke snaze postupovat společně. Jinak se dočkáváme jednostranných řešení, která pak zablokují jakékoliv možnosti jiným.“ Třeba nám společná řeč pomůže najít řešení i dříve než za patnáct let.

Vladimír Vecheta