Jak chránit Květnici – péčí, výchovou i restrikcí

„Květnice hora, Besének voda – dražší než celá Morava.“ – je uvedeno na jednom ze sgrafit naší radnice. Už z toho jasně vyplývá, že bez Květnice by Tišnov nebyl Tišnovem a jak moc si jí naši předkové považovali. Květnice je pro nás nejen dominantou, která se majestátně tyčí nad městem. Je to také významná přírodní a jeskyňářská lokalita, pro mnoho obyvatel pak zdroj příjemných procházek na čerstvém vzduchu a nádherných výhledů na město a jeho nejbližší okolí. Pro mne osobně je Květnice navíc kopcem, pod nímž jsem vyrůstal, když jsem do svých 15 let bydlel na ul. Květnická (dříve Leninova). Kopcem, pod nímž nám bylo na čerstvě postaveném sídlišti moc fajn, kde jsme měli hodně kamarádů a zažili spoustu legrace a dobrodružství…“ píše Jiří Dospíšil na moji otázku, jak on jako nynější starosta města vidí roli a důležitost hory Květnice pro Tišnov. Obdobných vyznání bychom si jistě vyslechli od řady Tišnováků. Zkrátka Květnice je pokladnicí, „na niž by měl být každý obyvatel Tišnova hrdý a s tím i k této vzácné lokalitě přistupovat,“ doplňuje Karel Souček ml., předseda Komise životního prostředí Rady města.

Trojí bohatství Květnice
Květnice jako izolovaná hora má kromě své zajímavé geomorfologie v krajině trojí bohatství, díky kterému je tak výjimečná. Tím nejdéle známým je bohatství nerostné, zejména výskyt tzv. polodrahokamů, různě zbarvených krystalů, které daly Květnici a Tišnovu proslulost mineralogickou. Druhým unikátem Květnice je její botanická a faunistická pestrost, díky níž je Květnice pod státní ochranou. Třetí bohatství Květnice se skrývá pod zemí a představují ho jeskynní systémy. Vedle unikátní krasové výzdoby je podzemí významným zimovištěm vzácných netopýrů a vrápenců.

Kdo a co Květnici chrání
Ochrana přírody v českých zemích patří k nejstarším v Evropě s kořeny už od poloviny 19. století. Industriální rozvoj té doby ovšem nahlížel na přírodu čistě utilitárně, a tak ochrana lokalit byla záležitostí čistě soukromé vědecké iniciativy. Takovou byla i na počátku 20. století snaha botanika doc. Jana Šmardy, který první systematicky popsal a navrhl ochranu pro Květnici již v roce 1928. Jak cituje doc. Jan Lacina v dokumentu Plán péče o přírodní památku Květnice na období 2020–2030 prohlášení zástupců města Tišnova a tehdejšího ministerstva školství, vědy a umění z r. 1949: „… už v roce 1928 výnosem pozemkového úřadu v Praze č. j. 20:857/28-1 byla zřízena na tomto území rezervace, a to na části úplná (cca 20 ha) a na zbytku přírodní rezervace částečná…“ Co bylo na papíře, zřejmě nefungovalo ve skutečnosti, protože Jan Šmarda podával své návrhy opakovaně ještě v roce 1932 a 1940. S definitivní platností byla 936. vyhláškou ministerstva školství, věd a umění na Květnici vyhlášena státní přírodní rezervace 16. dubna 1950.

Roku 1992 vyšel nový zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který změnil kategorizaci maloplošných zvláště chráněných území. Květnice byla přeřazena do kategorie přírodní památka. Odejmutí titulu „rezervace“ těžce nesl doc. Lacina, který to považoval za degradaci významu této  lokality. Změnu ale neprovedl ani od r. 2000 kompetentní orgán ochrany přírody k vyhlašování přírodních památek i přírodních rezervací Krajský úřad Jihomoravského kraje. Ten nařízením 1/2015 ze dne 24. 9. 2014 Květnici jakožto přírodní památku aktualizoval.

„Nedá se však říct, že by přírodní památka podle zákonů platných od roku 1992 byla méně významná nebo že by obecně byla aktuální přírodní rezervace významnější nebo lépe chráněná než přírodní památka,“ vysvětluje ředitel Regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Ing. Stanislav Koukal. „V případě Květnice jsou velmi dobře nastaveny bližší ochranné podmínky. A jsem přesvědčen, že aktuální ochrana přírodní památky Květnice je účinnější než původní přírodní rezervace v 50. letech,“ doplňuje.

Významným aktem, podporujícím aktivní formy ochrany a péče, se navíc stalo zařazení PP Květnice mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000.

Co je na Květnici chráněno
Podle zmíněného nařízení JMK jsou předmětem ochrany „přirozené lesní a lesostepní ekosystémy se vzácnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů, jeskyně nepřístupné veřejnosti s výskytem netopýrů – zejména vrápence malého a četné krasové jevy.“

A? V legislativním textu na první pohled zarazí, že se zde nepíše o proslulých květnických minerálech a potřebné ochraně jejich nalezišť před sběrateli a kutači. Na to, že je „nelegální sběr a těžba minerálů aktuálně největším problémem Květnice“, jak zmiňuje vedoucí Odboru životního prostředí MěÚ Tišnov Mgr. Zdeněk Gajdoš, nám tady legislativci asi na něco zapomněli. Naštěstí nikoliv.

„Ochrana minerálů není v nařízení Jihomoravského kraje, kde jsou uvedeny předměty tohoto zvláště chráněného území, výslovně zmíněná,“ připouští Mgr. Alena Knotková, tisková mluvčí KÚ JMK vysvětlení kolegů Odboru životního prostředí, „protože předměty ochrany zde byly specifikovány v souladu s předměty ochrany evropsky významné lokality Květnice, se kterou se přírodní památka územně překrývá. Přesto je však i ochrana minerálů v nařízení dostatečně ošetřena. Na ochranu přírodnin pamatují tzv. bližší ochranné podmínky přírodní památky (čl. 3, bod h). Mezi činnostmi, které je možné vykonávat pouze se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody, je sběr minerálů a nerostů, paleontologických nálezů či fosilií. Bez souhlasu orgánu ochrany přírody se dotyčná osoba dopouští přestupku,“ doplňuje.

Jak se pečuje o chráněné území
„Bez zásahů člověka by byla celá Květnice kryta lesními porosty a porosty skalní stepi,“ čteme opět z pera Jana Laciny. I u Květnice tak platí, že většina zdejších biotopů vznikla činností člověka a jejich stav je i nadále závislý na lidské činnosti. Návrat k tradičnímu hospodaření (pastva, sečení, klučení lesa…), které lokalitu udržovalo, nebo jeho plošná simulace jsou ovšem v současnosti nereálné nebo ekonomicky neudržitelné, a tak v ochraně přírody nastupuje tzv. management péče. Ten má za cíl buď vrátit lokalitu do příznivého stavu (asanace nežádoucích jevů), nebo regulovat tlaky na lokalitu tak, aby se její stav udržel a důvody ochrany nepominuly.

K realizaci ochrany území tak vznikají Plány péče obsahující popis opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany v území. Jde o odborné koncepční dokumenty podle zákona o ochraně přírody a krajiny. První plán péče o PP Květnice byl stanoven už na období 1999–2008. V současnosti je účinný Plán péče na roky 2020–2030, který vytvořili Jan Lacina a Petr Halas.

Pro koho je ale plán směrodatný? „Aktivní managementovou péči o přírodní památku Květnice zajišťuje a ze svého rozpočtu hradí krajský úřad,“ uvádí Mgr. Knotková. „Práce zde již několik let, a to dle instrukcí příslušného orgánu ochrany přírody, zajišťují členové Českého svazu ochránců přírody, základní organizace Brněnsko.“ Kompetence péče o Květnici jakožto chráněné území je tedy v rukou státní správy. Tu reprezentuje odbor životního prostředí jihomoravského krajského úřadu a v místní působnosti odbor ŽP MěÚ Tišnov. V tomto ohledu je potřeba od výkonu státní správy odlišit možnosti a vliv místních samospráv. Ty mohou v ochraně přírody kooperovat, podporovat a na vyžádání státních orgánů zajišťovat dílčí úkony, ale přímou zodpovědnost za stav lokality nemají.

Léčení bolestí
Těžko se ubránit dojmu, že časté stížnosti a poukazy, jak je na tom Květnice špatně a jak je ničená, patří až k domácímu folklornímu klišé. Když je ovšem věta „Květnice je v posledních letech devastována…“ i v tak důležitém dokumentu, jako je Strategický plán pro město Tišnov pro období 2021–2025, stojí za to přesně ukázat, co skutečně Květnici v současnosti bolí a co se pro léčení bolestí dělá. S ohledem na zmíněné tři okruhy přírodního bohatství hory se přitom přistupuje ke každému z nich individuálně.

Ochrana biotopů
„V uplynulých cca 25 letech proběhla komplexní rekonstrukce nejcennějších částí přírodní památky – zejména skalních svahů se stepními společenstvy a lesostepními společenstvy, na kterou navazuje pravidelná a každoroční údržba,“ uvádí Mgr. Knotková nejrozsáhlejší objem práce, probíhající na Květnici v rámci péče dozorované krajským úřadem. Jde o kontinuální pokračování péče započaté již v 80. letech členy tišnovské ZO Českého svazu ochránců přírody pod vedením Ing. Šmardy z Podhoráckého muzea, kdy probíhala regulace živelného náletu dřevin na skalní stepi. Během na velmi dlouhou trať je postupná změna v lesním hospodaření. Současné generace sklízí ovoce zalesňování na konci 19. století, kdy byly na suché lokality vysazovány tehdejším lesním správcem odolnější borovice černé, lesní a akáty. Akát věren své odolnosti odolává zase současné snaze o své vymýcení, a tak se v problému akátin shoduje pohled státní správy i samosprávy, jak uvádí Zdeněk Gajdoš i Karel Souček ml.

Emotivním je ovšem téma borovic. „Řada lidí považuje za správné věci i ty, se kterými se seznámili v mládí,“ uvádí opatrně Karel Souček ml., proč je diskuse okolo otázky, jak nakládat s borovými lesy na Květnici, terčem kritiky laické veřejnosti, „vždyť tady rostly borovice vždycky“, jak i mně nedávno jeden z respondentů poukazoval na „nelogické záměry města“. Negativní diskusi zmiňuje ostatně už i doc. Lacina ve svém plánu péče. Ale jak však vyplývá z obsahu, záměrem nikdy nebylo plošné vykácení nepůvodních borovic. Ostatně jsme svědky, že v rámci seberegulace totiž nakonec zasahuje sama příroda. Borovice více jak stoletého stáří nyní samy usychají, a tak se péče zaměřuje pouze na jejich odklízení, ovšem s tím, že už k opětovné výsadbě nedochází.

Cesty a cestičky
Spíše pro pobavení uvádí i tak věhlasný ochránce přírody, jako byl doc. Lacina, kritiku tehdejšího brněnského prof. Bayera (1941) na zpřístupnění Květnice: „Bohaté stepní stanoviště Květnice u Tišnova, kde měla býti zřízena rezervace, je těžce poškozeno, místy zničeno promenádní stezkou, vadně trasovanou, neodborně provedenou.“ Dodnes hlavní výstupová trasa značená zelenou značkou z Tišnova k Velké skále sice protíná skalní step, ale skýtá výhledy na město i nejbližší kontakt s cennými rostlinnými lokalitami. S ohledem na tehdejší provedení byla regulovanou alternativou k síti přímočarých výstupních tras, které narušovaly biotopy o poznání více. Dnes už je tedy její vliv na stav stepi marginální. Není to však člověk, aby v  rámci zkrácení výstupu, či častěji sestupu, neměl tendenci znovu hledat cesty k cíli co nejkratší. „Sešlap a následná eroze půdy a terénu jsou ovšem v tak citlivých lokalitách, jako je step, na skále velkým problémem,“ uvádí Zdeněk Gajdoš důsledky velkého nešvaru, který se se zvýšenou návštěvností Květnice znovu rozmáhá.

Ono zdánlivě nevinné zkrácení trasy má za následek kromě rozrušení povrchu např. změnu odtoku povrchových vod, odplavení půdy a zánik  rozsáhlého kusu stráně. S problémem se potýká řada horských oblastí, tím spíš jsou pak ohroženy tak malé lokality, jako je Květnice. Uzavření cest ale není v zájmu nikoho. „Přikročili jsme nyní na základě doporučení Komise životního prostředí k instalaci informačních tabulí, které návštěvníkům vysvětlují potřebu nechodit mimo cesty,“ dává Zdeněk Gajdoš příklad aktuálního řešení. „Tabule sice sama o sobě nezastaví, ale je to způsob, jak na místě působit na návštěvníky místo restrikce spíše výchovně, a aby jim bylo jasné, že regulace volného pohybu na vyznačené cesty má svůj důvod,“ doplňuje Karel Souček ml.

Ochrana jeskyní a štol
Relativně nejsnazší je ochrana podzemních prostor. Jednoduché znepřístupnění umístěním mříží nebo vrat do vchodů mají zamezit ničení výzdoby a rušení netopýrů při zimování.

I když jsou opakovaná uzavírání podzemí často podrobována kritice ze strany amatérských návštěvníků podzemí za zbytečnost a neadekvátnost, báňský úřad, který má správu důlních děl na starosti, nese za tyto prostory i případná neštěstí s nimi spojená zodpovědnost. Své o tom vědí i odborní jeskyňáři, zejména s ohledem na ničení krápníkové výzdoby u řady jeskynních prostor, ke které docházelo před instalací uzávěrů. I tak masivní řešení se však stává čas od času terčem ať už nevybíravého vandalismu nebo cílené snahy do podzemních prostor proniknout.

Ač nejde o masivní jev, speleologové mají řadu negativních zkušeností a důvodů, proč jeskyně zabezpečovat.

Ach ty minerály
Mineralogické bohatství je pro Květnici základem proslulosti i malým „prokletím“. Prostý zájem není často dalek sběratelskému fanatismu, a když převáží navíc chamtivost, může být neštěstí místní lokality na světě. Tak nějak se k tématu pokračujícího, opakovaného či nárazového drancování květnických minerálů komiksovou formou věnuje i nová informační tabule u Velké skály. Jak mi ji ukazuje na fotografiích Zdeněk Gajdoš, i jak ji posléze zhlédnu na místě samém.

Kvarcitové skály Květnice, zejména Velká, ale i další skalní útvary hory ukrývají ve svých puklinách třpytivou krásu. Ta sem přitahuje nejednoho návštěvníka, který zkusí štěstí. „Dá se říct, že 9 z 10 ‚sběračů‘ kamenů sebere pouze trofej z návštěvy místa,“ připouští Karel Souček ml. „Všichni máme doma nějaký kámen z Květnice a nikdy nám ani na mysl nepřišlo, že bychom si jej nemohli odnést. Ale to je špatně.“ Je třeba si říct, že „když si ten kámen odnese 10 tisíc lidí, bude to poznat“, a rozumně vzato, doma stejně skončí zaprášený v krabici, ze které ho někdo časem vyhodí. „Kámen je nejkrásnější, když zůstane tam, kde je.“ Pokochejte se jeho krásou, vyfoťte si ho, ale nechejte ho ležet v přírodě.

„Skutečný problém ale představují zásahy, které vedou k vylamování kusů skal a jejich následnému roztloukání na místě,“ zmiňuje Zdeněk Gajdoš případy, které působí vrásky oprávněně. Nyní můžeme na Velké skále vidět čerstvě odlomené kusy, což už je skutečně „za hranou“ vší tolerance. Co je proti tomu nějaká vyhrabaná jáma… „Odbor životního prostředí KÚ JMK je o daném problému ze strany města Tišnov pravidelně informován a snaží se ve spolupráci s městem zvyšovat osvětu v tom smyslu, že uvedené činnosti není možné v daném území beztrestně vykonávat. Ani za úzké spolupráce s městem a zejména s městskou policií však není snadné, vzhledem k rozsahu území, případné pachatele dopadnout a usvědčit z nezákonné činnosti,“ potvrzuje problém mluvčí krajského úřadu.

Lokalitu Květnice proto monitoruje nově zřízená lesní stráž a na obchůzkách i městská policie. Jedním z dlouhodobě diskutovaných doporučení Komise životního prostředí bylo i zřízení fotopastí. To však naráží na technické otázky. „Jednak je lokalit nelegální těžby nerostů více. Potom jde na přetřes nutnost pravidelné údržby a monitoringu dat z fotopastí. A v neposlední řadě osobně nejsem zastáncem špehování všudypřítomných kamer,“ vypočítává důvody proti Karel Souček ml. V tomto ohledu si dovolím mít opačný názor. Alespoň dočasný monitoring by mohl poskytnout informace, kdy a kde aktivně k nelegální činnosti dochází. Bez informací se stále střílí naslepo.

Společná zodpovědnost
„Tišnovští obyvatelé by neměli být lhostejní, jsou-li svědky činnosti poškozující Květnici. A samozřejmě by sami neměli vyvíjet činnosti, které ji poškozují,“ shrnuje nejdůležitější postoje Karel Souček ml. Osobní zodpovědnost zejména místních je nejlepší ochranou pro tišnovské „rodinné stříbro“ hory Květnice.

Vede k tomu především edukativní cesta výchovy a vzdělávání od dětství. Tišnovské školy jsou si naštěstí důležitosti tématu ochrany přírody vědomy. I na příkladu domácí Květnice, kterou zařazují do programu učiva prvouky, přírodopisu a vlastivědy na nižších, biologie a zeměpisu na vyšších vzdělávacích stupních, nebo v rámci programů Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.

„V letošním roce jsme iniciovali vznik pracovní skupiny, která připravuje na příští rok renovovanou a vylepšenou naučnou stezku,“ uvádí nakonec nejnovější iniciativu Jiří Dospíšil. „Město Tišnov tak činí ve spolupráci s odborem životního prostředí. Cílem je revitalizace stávající naučné stezky, tj. 13 panelů, které měl dosud ve správě odbor ŽP, KÚ JMK,“ upřesňuje Zdeněk Gajdoš. „Na základě dohody mezi městem Tišnovem jako vlastníkem pozemků na Květnici a KÚ JMK budou v následujících týdnech postupně demontovány panely jednotlivých zastavení. V tuto chvíli již zhotovitel pracuje na obsahu a podobě nových tabulí, které budou tematicky vycházet z původního návrhu naučné stezky, zpracovaného doc. Ing. Janem Lacinou a kolektivem autorů. Nové panely naučné stezky budou na Květnici instalovány na začátku roku 2022. Věříme, že nová podoba stezky zpříjemní místním i přespolním procházku po Květnici a přispěje k osvětě a ochraně přírodních krás Květnice. Součástí revitalizace naučné stezky bude i instalace nových laviček.“

„Otvírat ji budeme na jaře a rozhodli jsme se ji pojmenovat logicky – Lacinova stezka Květnicí,“ uzavírá Jiří Dospíšil. Kéž nám nedochází chuť i nadále pečovat o to, co je Tišnovu z nejcennějších – jeho příroda.

Vladimír Vecheta