Poutní cestou na Vranov u Brna

a Mariánská triáda Moravského krasu

Vranov má většina z nás spojen spíše s okolím Brna než s Tišnovskem. Přesto za dobu, co je tato obec od roku 2020 členem Dobrovolného svazku obcí Tišnovsko, jsou její osudy spjaty s Tišnovem o něco úžeji. A protože Vranov není jen tak nějaká dědina „za Kuřimí a Babím lomem“, ale velmi atraktivní cíl, stojí za to se tam vydat. Tím spíše, že hlavní vranovská pouť připadá na 8. září, a tak je tento měsíc na Vranově nejnavštěvovanějším ze všech.

Magický bod
Vranov je především poutním místem. Tato spojitost obce s nábožensky laděnými akcemi a poutěmi byla zejména pro starší generaci Brňáků takřka synonymem. Legenda o zdejším kostele Narození Panny Marie říká, že na počátku příběhu vranovského kostela bylo zázračné zjevení Panny Marie šlechtici Vilémovi, který (stižen oční vadou) zabloudil v hlubokém lese. Když se v úzkosti modlil k Matce Boží a prosil o záchranu, zjevila se mezi dvěma duby Svatá Panna, a nejenže mu ukázala cestu, ale i uzdravila jeho oči. Soška Panny Marie v podobě, v jaké se zjevila, měla zůstat po zázraku mezi duby; Příběh je vztažen již k roku 1240 a Vilém pak nechal na místě postavit dřevěný kostelík, v němž sošku umístil. Místo rychle dosáhlo věhlasu, proto zde byl postaven zděný gotický kostel. Ani ten však poutníkům nedostačoval, proto roku 1630 majitelé panství, knížata z Lichtenštejnu, nechali vystavět nový raně barokní kostel včetně klášterního komplexu paulánů a lichtenštejnské rodové krypty.

Gotická plastika Panny Marie umístěná v chrámu je jednou z nejvzácnějších památek tohoto druhu na Moravě a mimořádná je i svým provedením – Maria je vyobrazena bez dítěte jako dívka líbezné tváře v modrém šatě, v postoji pokorné modlitby, s ne zcela sepjatýma rukama.

I pro generace nadcházející a současné  je Vranov velmi malebným výletním místem. Jak pro svoji polohu blízko Brnu, a přesto v lesnaté krajině, tak jako snazší východisko k oblíbené a známé rozhledně na hřbetu Babí lom (562 m n. m.). A tak dnes oba tyto pohledy – duchovní i turistický – na Vranov jako na cíl se prolínají v projektech přibližujících krásu i hloubku tohoto místa každému současnému návštěvníkovi, který chce jedinečnost genia loci Vranova vnímat.

Sedmiradostná poutní cesta
S rozvojem obliby nových forem turistiky, zejména putování krajinou po obnovovaných nebo starých cestách a stezkách, které v minulosti spojovaly místa jak z obchodních, tak duchovních důvodů, přispěl k obohacení vranovského okolí projekt manželů Jordanových z České. Je jím Poutní cesta Sedmi radostí Panny Marie. Vznikla v roce 2018 za podpory obcí mikroregionu Ponávka jako obnovená historická poutní cesta procházející obcemi Českou a Lelekovicemi na mariánské poutní místo Vranov.

Počátečními body poutní cesty je několik informačních panelů, které najdeme v okolí železniční zastávky Česká. Jeden je u kaple Panny Marie růžencové v České. Druhý nalezneme u vlakového nádraží na lelekovické straně trati a třetí je na samotné lelekovické návsi pod hradním návrším s  kostelem sv. Filipa a Jakuba. To aby bylo možno k dopravě na počátek trasy zvolit vlak, autobus nebo auto. Na lelekovické návsi si neopomeneme povšimnout i bronzové makety někdejšího hradu, což pro nás může být motivací vystoupat ještě i na výšinu s kostelem. Románský kostel z pol. 13. století je ještě starší než sousední hrad ze 14. století. Na rozdíl od něj však dodnes stojí. Hrad zanikl brzy po postavení a teprve v 80. letech 20. století byl vykopán při archeologickém průzkumu. Dnes hrad připomíná nadzemní půdorys některých staveb.

Lelekovický kostel je koneckonců dobrým východiskem pro další pokračování poutní cestou „Sedm radostí Panny Marie“, protože první zastavení cesty se nachází v ulici Za Kostelem. Tam už nás dovedou hnědé směrovky s logem. Zastavení je na trase na Vranov celkem sedm, jak už sám název napovídá, a mají podobu tři metry vysokých kamenných stél – božích muk. Drobné kapličky z umělého kamene, jejichž autorem je kameník Jiří  Zimovčák, jsou zdobeny obrazy lelekovického malíře a výtvarníka Milivoje Husáka a každé zastavení je doplněno dřevěnou lavičkou.

Sedm zastavení „sedmi radostí“ je inspirováno tzv. radostnými tajemstvími modlitby růžence, což byl po staletí oblíbený doprovod modlitby na duchovních poutích, a dalšími biblickými a křesťanskou tradicí doloženými událostmi ze života Ježíšovy matky Marie:
1. Zvěstování Panně Marii – lokalita Nad Lelekovicemi
2. Ježíšovo narození – lokalita Paseky
3. Klanění svatých Tří králů – lokalita U Studánky
4. Nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámu – lokalita U Obrázku
5. Zmrtvýchvstání Páně – lokalita K Františkovi
6. Seslání Ducha svatého – lokalita U Buku
7. Nanebevzetí a korunování Panny Marie – lokalita U Nekonečna

Tato tradice je v lidové zbožnosti méně obvyklá než daleko rozšířenější křížové cesty a s nimi i v křesťanství nadměrně zdůrazňovaný akcent na utrpení a bolest. Křesťanství má však nést poselství radosti a to tato cesta vedená navíc krásnou krajinou evokuje sama od sebe. Obdobnou sérii kaplí „Radostí Panny Marie“ najdeme např. v bývalém poutním areálu v rodišti bratří Čapků v Malých Svatoňovicích ve východních Čechách. Obnovena byla i Mariánská Radostná cesta ve Křtinách.

Celá trasa cesty je od prvního po sedmé zastavení dlouhá 2,8 km, od lelekovického po vranovský kostel 4,5 km. Protože ani aplikace Mapy.cz dosud nevzala existenci této trasy na vědomí a na mobilu najdete v mapě uvedená jen jednotlivá zastavení jako solitérní kříže bez souvislostí, musíme se při putování na správné cestě držet pomocí směrovek. S poutní cestou se prolíná v některých úsecích i místní stezka Krajem říčky Ponávky značená dvojitou modrou vlnovkou.

Vedle krásné přírody a duchovního rozměru jsou na trase i další zajímavé prvky. U třetího zastavení je to obnovený pramen nazvaný Studánka smíření. Sedmé zastavení je situováno na lokalitu Nekonečno. Toto místo je vedle krásného výhledu ozdobeno z již dřívějších aktivit svazku  Ponávka dřevěnou plastikou konstrukcí „Pohled za nekonečno“. Mnohovýznamová symbolika této struktury je vyložena na tabulce umístěné na plastice. A je odtud především krásný výhled na cíl trasy – poutní areál a kostel na Vranově.

Žízní znavenému poutníkovi pak přijde vhod ještě jedna ryze „neduchovní“ lokalita, kterou se před nedávnem stal Samovýčep pro dobré lidi hned na okraji Vranova ve směru našeho příchodu od Lelekovic. Areál se samoobslužným výčepem a farmářskou prodejnou, herními prvky, parkovištěm a  dalšími stánky obhospodařuje sousední farma Na Gruntě. K dispozici je i sousední restaurace, penzion a pivo z domácího farmářského pivovaru!

Historickou poutní cestu doplňují poznávací stezka v Lelekovicích s vyhlídkou na obec a kostel sv. Filipa a Jakuba. Druhá poznávací stezka je vedena kolem Vranova, kde nabízí vyhlídku na panorama kostela s klášterem a u lichtenštejnského památníku napojení na historickou poutní cestu z Brna, Králova Pole. Informace k Sedmiradostné cestě najdete na webu www.sedmiradostnacesta.com.

Mariánská triáda
Vranov leží na západním okraji zajímavé série významných mariánských poutních míst Blanenska. Vedle chrámu Narození Panny Marie na Vranově je to chrám Jména Panny Marie ve Křtinách a kostel Panny Marie Bolestné ve Sloupu. Této trojici se říká Mariánská triáda a vedle významných duchovních míst křesťanské tradice představuje sérii velevýznamných architektonických skvostů, které ozdobily a leckdy proměnily malé vesnice uprostřed Moravského krasu ve vyhledávaná a navštěvovaná centra.

Vedle již zmíněného Vranova jsou to především Křtiny. Jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst na Moravě a od roku 2008 národní kulturní památka ČR. I když získaly dnešní podobu podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela v letech 1728–1750, jsou Křtiny známé právě mariánskými poutěmi ke kamenné gotické skulptuře madony už od roku 1340.

Křtinský kostel je pozoruhodným komplexem. Nejde vlastně o jeden, ale dva do sebe vrostlé kostely. Původně zde totiž stály dvě stavby – farního a klášterního kostela, a při pozdějších barokních přestavbách byla snaha neustále pozici chrámů na těchto místech zachovat. I posvátná socha madony se stěhovala z jednoho chrámu do druhého, podle toho, který z nich byl v lepším stavu. Při samotné přestavbě rostl nový chrám okolo ještě  nezbořených trosek staršího. Jako by stavitelé úzkostlivě bděli nad neporušeností místa původních staveb, byť to z hlediska výstavby znamenalo velmi náročné stavební práce na složitém podloží a členitém reliéfu místa. Nejen v tomto ohledu se křtinskému chrámu přisuzují dosud neobjasněná tajemství.

Poutní areál sestává z centrálního kostela Jména Panny Marie na půdorysu řeckého kříže, orientovaného na sever, na východní straně na něj navazuje ambitové nádvoří s věžovou kaplí sv. Anny, která měla mít protějšek v nikdy nepostavené západní kapli sv. Josefa rovněž s ambitem. Severně od kostela se nachází proboštství, přestavěné zčásti na novorenesanční zámek. Dnes je součástí Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně.

Nejmladším a možná nejméně známým je mariánské poutní místo ve Sloupě v Moravském krasu. Zdejší chrám Panny Marie Bolestné byl  vystavěn až v letech 1751–1754. Motivem se stalo zázračné uzdravení dcery místního mlynáře, u nějž měl rájecký hrabě Karel Ludvík z Rogendorfu uloženu gotickou sochu Panny Marie Bolestné, kterou získal od brněnských minoritů. Jak už to chodí, zvěst o zázraku začala lákat množství poutníků. Na náklady hraběnky Karoliny z Rogendorfu tak pro ně vyrostl současný kostel. Má půdorys tvaru želvy a nejnápadnější je jeho západní průčelí se dvěma čtyřicetimetrovými (!) věžemi. I provedení fasády je typické – kostel je modrobílý. Hlavním poutním dnem je zde pátek před Květnou nedělí, hovorově nazývaný „Květný pátek“.

Propagaci poutních kostelů se v posledních letech věnuje senátorka a bývalá boskovická místostarostka Jaromíra Vítková, která vlastním nákladem připravila i propagační materiály.

Vladimír Vecheta