Kde se zabydlím, tam zůstanu

Žluna zelená – Picus viridis, jde o středně velkého šplhavce z čeledi datlovitých. Žluna je krásný pták se zajímavým způsobem života a v lecčem se  podobá ostatním, jako je datel a strakapoud. Je to tedy velmi krásně a pestře zbarvený pták. Při troše štěstí ho můžeme spatřit na vlastní oči na stromech či na zemi na Tišnovsku. Jeho specialitou a vášní je lov mravenců. Délka zobáku se pohybuje kolem čtyř centimetrů. Když k tomu přičteme deseticentimetrový jazyk, není pro žlunu problém proniknout zobákem do mraveniště, vysunout lepkavý jazyk a počkat, až se na něj mravenci nalepí. Tito ptáci nepohrdnou ani hmyzem, semeny či lesními plody. Potravu si častokrát obstarávají i na loukách s nízkými travinami. V zimě se ale musí  nejprve prohrabat sněhem. Za den spořádají až dva tisíce mravenců.

Žluna nejčastěji obývá listnaté i smíšené lesy se starými stromy, případně i větší parky a zahrady s dostatečným porostem starých a mohutných stromů, ve kterých nachází prostor pro rozšiřování dutiny, jež jí slouží převážnou část roku jako hnízdo. Vydlabání nové dutiny zabere několik dní. V ní oba rodiče budou pečovat o svá mláďata a naleznou útočiště před nepřízní počasí a nebezpečím. Upřednostňují lesní porosty na okrajích luk a remízků. Samička snáší asi pět až sedm čistě bílých vajíček na dno dutiny. Při dělení rodičovských povinností u žluny existuje rovnoprávnost. Oba postupně sedí na vejcích a starají se o potomstvo. Rodiče se musí hodně ohánět, aby potomstvo nakrmili.

Na rozdíl od většiny datlovitých můžeme slyšet žluní bubnování jen málokdy. Mnohem častější jsou její hlasové projevy. Ochrana není, ale počet žlun zelených se snižuje v důsledku kácení lesů a používání chemických prostředků na hubení hmyzu.

Josef Permedla