V září uplyne 110 let od úmrtí JUDr. Václava Šíleného…
Kalendárium zářijových událostí
22. 9. 1892
ROZHODUJÍCÍ ZASEDÁNÍ PŘED DRUHÝM ZALOŽENÍM SOKOLA
Vznik tělocvičné jednoty Sokol byl v Tišnově spjat s mnohými peripetiemi a nepodařilo se jej úspěšně zrealizovat hned na první pokus. Už v roce 1870 byla sice v předklášterském hostinci na Špitálku ustavena sokolská jednota v čele se starostou Karlem Buchalem a náčelníkem Janem Macků, ale její činnost neměla dlouhého trvání. Místním zástupcům státní správy se nelíbily národně motivované aktivity sokolů, výroky jejich představitelů hodnotili dokonce jako velezrádné a kladli spolku tak výrazné překážky, že jednota se raději na podzim 1875 přeměnila v tělocvično-hasičský sbor.
V roce 1890 se o oživení Sokola pokusili členové feriálního spolku Barák, jimi navržené stanovy ale odmítlo moravské místodržitelství. A protože advokátní koncipient Josef Drbal, který byl hlavním hnacím motorem těchto aktivit, musel záhy absolvovat vojenskou službu, pokračování přišlo na řadu až po jeho návratu do Tišnova. 22. září 1892 se v kavárně U Pokorů na Dvořáčkově ulici odehrála schůze, která měla pro založení sokolské jednoty klíčový význam. Na 10. listopadu téhož roku byla tamtéž svolána ustavující valná hromada, po níž se Drbal ujal funkce náčelníka, zatímco starostou byl zvolen účetní spořitelny a hostinský Josef Sedlář.
V dubnu 1893 měla jednota již 103 členů. Cvičení probíhala zpočátku v ohradě na Humpolce, později ve školní tělocvičně, společenské a kulturní akce se konaly v různých místních pohostinstvích. V roce 1895 byl založen také ženský odbor, který vedla Drbalova manželka Anna, rozená Schillerová. 15. srpna 1897 byl položen základní kámen ke stavbě sokolovny, která byla o necelý rok později otevřena provedením Smetanovy Prodané nevěsty.
Josef Drbal se postupně stal náčelníkem sokolské župy Rastislavovy v Brně i nově ustavené župy Pernštejnské. Po 1. světové válce byl v tišnovském Sokole starostou a s jeho osobou je spojena i přístavba sokolovny realizovaná v létech 1925–26. Zemřel 13. listopadu 1945 v brněnské nemocnici na následky těžké dopravní nehody.
18. 9. 2006
ANTONÍN PEŠEK POPRVÉ MISTREM SVĚTA VE SPORTOVNÍM RYBOLOVU
Antonín Pešek (*1967) je jedním z nejúspěšnějších českých reprezentantů v lovu ryb udicí na umělou mušku. Žije sice v Brně, kde se také narodil, nicméně s naším městem má ledacos společného. V rámci Moravského rybářského svazu totiž přijal členství v tišnovské místní organizaci a právě v roce 2006, jemuž je především tato stať věnována, byl dokonce jejím místopředsedou. V září onoho roku slavila česká výprava vynikající úspěch na mistrovství světa, jehož centrem byla portugalská Penacova v okrese Coimbra. Závody se konaly na řekách Mondego, Alva a Ceira, kde se chytal pstruh potoční, a také na dvou horských jezerech Logachao a Vale, kde byly mušky závodníků určeny pro pstruha duhového.
Po osmi letech zde Česko získalo opět zlaté medaile jak v soutěžích jednotlivců, tak i družstev. Individuálním mistrem světa se stal právě Antonín Pešek, vítězný tým kromě něj tvořili dále Martin Drož (v jednotlivcích třetí), Pavel Macháň, Ivan Vančura a Tomáš Starýchfojtů z Dolní Rožínky, šampión z roku 1998. Pikantní na tomto úspěchu je i fakt, že o tři roky dříve byl Pešek na základě určitých nedorozumění vyřazen z reprezentace. „To
mne nakoplo tak, že jsem se do Portugalska chystal obzvlášť pečlivě a dobře tři čtvrtě roku dopředu jsem si zjišťoval, jak to tam bude vypadat, co se tam bude chytat a v jakých podmínkách. Kontaktoval jsem místní rybáře, zjišťoval jsem informace, kde se dá,“ řekl k tomu později samotný závodník.
Antonín Pešek dokázal na svůj úspěch v dalších létech ještě několikrát navázat. Hned v roce 2007 obsadil na mistrovství světa ve Finsku třetí místo a o dalších 10 let později se stal na Slovensku světovým šampiónem v kategorii jednotlivců podruhé. Vedle toho byl ještě několikrát členem úspěšného českého družstva, s nímž vybojoval světový titul celkem šestkrát (po premiérovém triumfu v Portugalsku to bylo v létech 2008 na Novém Zélandu, 2010 v Polsku, 2012 ve Slovinsku, 2013 v Norsku a 2014 na domácích jihočeských vodách) a přidal k tomu dalších pět stříbrných týmových medailí. V současné době působí jako reprezentační trenér.
S muškařením Pešek začal ve čtrnácti letech na Svratce nedaleko Tišnova. Jezdívá k moři do Dánska lovit pstruhy, ale sám říká, že Svratku má stále nejraději, protože na ní zná každý kámen. Jeho oblíbenou rybou je lipan a motto pro každý závod zní: „Chytit v soutěži o jednu rybu více než druhý závodník v pořadí.“
Václav Seyfert
Další článek: Moštování ovoce 2021
Předchozí článek: Napsali jsme před 50 lety – 18. díl – září 1971