Setkání s učitelkou Jarmilou Ondrovou

Na setkání s paní učitelkou Jarmilou Ondrovou jsem se moc těšila, protože i když mě osobně nikdy neučila, byla takovou osobností, že jsem ji znala už jen z toho, jaká ji předcházela pověst přísné, ale spravedlivé učitelky. Ona sama mi to pak i potvrdila, protože když jsme se posadili na dvorku pečovatelského domu v Předklášteří s její jmenovkyní, paní Jarmilou Ondrovou z občanské komise, vzpomínala hlavně na to, jak musela učit tam, kde bylo zrovna potřeba, a mnohdy právě v těch třídách, kde nikdo nechtěl učit. Když jsem se jí poprvé zeptala, jak vzpomíná na děti, tak se jí rozzářily oči.

Vystudovala ve Znojmě, jako všeobecná učitelka učila všechny třídy, v Deblíně, kde bydlela Na Zámečku a říkalo se jí „zámecká paní“. Jak sama říká: „Tam, kde jsem musela být za trest, tam jsem si děti srovnala, bylo to tam pak vždycky nejlepší, na srazech jsme společně nejvíce vzpomínali na všechny ostudy, co jsme zažili. Rodiče byli také rádi, mnohdy jsem se dozvěděla, že když se ptali, kdo vás bude mít…Ondrová? Tak to je dobře, ta si vás pěkně srovná do latě. Ale poznámky jsem nikdy nepsala, vždycky jsem si to s dětmi vyříkala osobně a hned.“ Dětem se věnovala dlouhých 46 let. V mládí běhala a skákala do dálky, hodně pletla, své svetry prý nosí ještě dnes. Milovala i cestování, s manželem procestovala celou Evropu.

Věnovala se i Sboru občanských záležitostí, podílela se na programu pro vítání občánků, zajišťovala recitace u svateb, účastnila se aktivně i „Klubu  důchodců“. Celý náš rozhovor byl pohodový a pro mě v mnohém velmi blízký, protože jsem také strávila dost let života jako pedagog a moc na ty „své děti“ s láskou vzpomínám. Být učitelem je poslání, ale hlavně být dobrým učitelem, to je velký dar pro každého žáka. Jsem přesvědčená, že mnoho generací paní Ondrová výrazně ovlivnila a někdo z čtenářů tohoto článku si určitě na ni rád vzpomene.

Pavla Veselá Hanusová, Komise pro občanské záležitosti