Jak tišnovští rodáci ovládli Brno

Stoleté silvestrovské výročí

Konec roku 1920 nebyl v Československu dobou adventního klidu. Vrcholil rozkol v sociální demokracii, jejíž radikální křídlo po prohraném boji o Lidový dům vyhlásilo na pátek 10. 12. generální stávku. V některých místech začala přerůstat v pokusy o převrat; patřilo sem i Oslavansko, kde se zbolševizovaní dělníci zmocnili elektrárny a vypnuli proud pro celé Brno. To ale nebyl jediný problém, kterému musela moravská metropole čelit. Ve více než stovce továren se nepracovalo, dělníci vyšli do ulic a nenechali se zastrašit ani policií – v pondělí 13. 12. jich stávkovalo ještě víc, asi 20 tisíc. O den později se konečně podařilo učinit sílícím protestům přítrž, a to způsobem velmi hraničním: vyhlášením stanného práva. V té době už Brno nemělo starostu. První muž města, sociální demokrat Karel Vaněk, se hned 10. 12. vzdal funkce a zastupitelstvo bylo postaveno před úkol provést novou volbu starosty. Ta se konala na Silvestra v zasedací síni zemědělské rady, sídlící v Zemském domě II na Žerotínově náměstí; dnes se tu nachází Krajský úřad Jihomoravského kraje. Tzv. Velké Brno mělo 90 zastupitelů, z nichž 29 tvořili představitelé německých stran a ti se volby nezúčastnili. Novou hlavu města tak mělo určit 61 voličů, jejichž spektrum se skládalo z 19 sociálních demokratů, 16 národních demokratů,  13 socialistů, 8 lidovců a 5 zástupců ostatních stran.

O post starosty se ucházeli dva adepti… A oba pocházeli z Tišnova! PhDr. Bedřich Macků, profesor experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a dosud 1. náměstek starosty Vaňka, reprezentoval Československou stranu socialistickou. Jeho protikandidátem byl Jan Máša, vrchní zemský zemědělský rada, navržený Československou národní demokracií. Národní listy psaly: „… Největší naděje na starostenství si činí čeští socialisté, jež usilují o zvolení dra. Macků. Slibují pravici volbu prvního náměstka. Nár. demokraté kandidují radu dr. Mášu. ,Rovnost’ prohlašuje, že komunistům je volba lhostejnou, protože prý mezi národním demokratem a českým socialistou není v podstatě žádného rozdílu. Pravděpodobně prý komunisté při volbě odevzdají prázdné lístky.“ Demokratický tisk uměl levičácké zastupitele pojmenovat  přesně, i když  KSČ  ještě neexistovala – k jejímu založení došlo až v květnu 1921.

Boj tišnovských rodáků o vládu nad Brnem byl dramatický  a neobešel se bez kuriózních, téměř silvestrovských pikantérií. V 1. kole získal Macků 29 hlasů, Máša 24 a 8 lístků bylo prázdných. Protože žádný z kandidátů nedosáhl nadpoloviční většiny, muselo se konat 2. kolo. Ani v něm ale nutných 31 hlasů nikdo nedostal – pro Bedřicha Macků hlasovalo 29 členů, 28 voličů dalo přednost Mášovi, tři lístky byly prázdné a na jednom bylo napsáno „Macek“. Ani členové volební komise netušili, jak tomuto výsledku rozumět, a jejich zoufalé studování paragrafů přerušil až německý sociální demokrat Taub návrhem, „aby profesor Macků byl prohlášen za starostu Velkého Brna“. Deklarovaný vítěz požádal o přestávku  a šel se poradit s předsedy klubů, zda má za těchto okolností své zvolení vůbec akceptovat. Když se po dlouhé době vrátil, oznámil, že post starosty přijímá. Jednání pak předčasně skončilo a další body programu byly přeloženy na příští zasedání. Redaktoři Rovnosti, zhrzení faktem, že radikální levice definitivně přišla o starostenský post, si na Nový rok neodpustili v závěru své bulvárně až posměšně pojaté reportáže z průběhu voleb podotknout: „… včerejší plenum členů městského zastupitelstva se svým zmatkem, nepřipraveností a neurčitostí, na nějž se hodí přísloví ,Ryba hnije od hlavy’, ukázalo, jak se konají schůze někde v zapadlých Lhotách a ne ve sboru, v jehož čele stojí prý akademicky vzdělaný člověk.”

Bedřich  Macků  –  s  Janem  Mášou coby 1. náměstkem po svém boku –  vydržel ve starostenském křesle plných pět let, dokonce na den přesně. V roce 1924 byl starostou zvolen podruhé, ale když 15. 11. 1925 uspěl i ve volbách do Senátu, usoudil, že nelze tříštit síly ve dvou náročných funkcích, a svého brněnského postu se k 31. 12. vzdal. Jan Máša ovšem společně s ním nekončil; nový starosta Karel Tomeš si jej na pozici 1. náměstka ještě několik let ponechal.

Profesor Macků zemřel 14. 8. 1929 ve věku 50 let. V roce 1947 se stal in memoriam čestným občanem Brna, v Tišnově se podobného ocenění dosud nedočkal – na rozdíl od „druha ve zbrani”  Jana Máši, jemuž byl titul udělen v říjnu 1927. V červenci 1934 byly oběma mužům na jejich rodné domy umístěny pamětní desky (v případě Bedřicha Macků je to dům č. 153 v dnešní Brněnské ulici, Mášovo rodiště se nachází na adrese Cáhlovská 195), dnes ale ani jednu z nich na původních místech nenajdeme. Je to škoda, kterou lze napravit. Určitě by nebylo od věci si unikátní pětiletou „tišnovskou vládu nad Brnem” znovu natrvalo připomínat.

Stejnou měrou jako v politice se Bedřich Macků zapsal do historie v oblasti fyziky – to už je ale jiný příběh, takže o něm snad zase někdy příště…

Václav Seyfert

Zdroje:
Internetová encyklopedie dějin Brna
deníky Národní listy a Rovnost z 31. 12. 1920 a 1. 1. 1921
Lidové noviny z 27. 8. 2016
Lokální politický pluralismus: Brno ve třech stoletích, autor Stanislav Ba- lík, Centrum pro studium demokracie a kultury 2006
Ženy v zastupitelstvu města Brna v letech 1919–1929, magisterská diplo- mová práce Bc. Alice Bastlové, FF MUNI Brno 2017
Politika německé menšiny v meziválečném Československu na příkladu Ně- mecké sociálně demokratické dělnické strany v Brně, diplomová práce Šárky Navrátilové, FSV UK Praha 2016