Tišnovská noční obloha – Podivuhodné nebeské jevy a úkazy

S koncem roku astronomové s oblibou prezentují tzv. Žeň objevů, které se jim podařilo během uplynulého období udělat. Se zdokonalováním přístrojů pozemského i satelitního sledování a zkušenostmi s analýzou pořízených dat samozřejmě jejich objem narůstá mimo absorpční schopnosti laika. My se tedy tentokrát podíváme na pro astronomy sice běžné úkazy, které však lidstvo po staletí naplňovaly úžasem či obavami. Co všechno nám nebeské divadlo může na obloze představit:

Zatmění
Zatmění Slunce i Měsíce patřila od nepaměti k nepřehlédnutelným, ale zároveň nejkrásnějším úkazům na obloze. V dřívějších dobách budila spíše strach i hrůzu. Není divu – při úplném zatmění získá Měsíc podivné narudlé zabarvení a při úplném zatmění Slunce zase zmizí na několik okamžiků naše denní hvězda za neprůhledným temným stínem. Spatřit oba úkazy je lákavé a za svůj život už jsme měli nejednu možnost k takovému zážitku. Statisticky se slunečních zatmění pozorovatelných na Zemi odehrává více než měsíčních. Je to logické – blízký Měsíc má méně práce se zakrytím vzdálenějšího Slunce. Na druhé straně je tak malý, že jeho stín putuje po Zemi jen krátce (v pásu šířky 180 km a nejdéle asi 7,5 min.) a jako malá temná skvrnka, která dopadá pokaždé do jiné části planety. U nás se tak musíme zpravidla spokojit jen se zatměním částečným, kdy pozorujeme, jak tma ukousne z jasného slunečního disku jen část. Poslední pořádné – úplné – zatmění Slunce jsme ve střední Evropě pozorovali v roce 1999. A na to další si počkáme až do roku 2135. V nadcházejících dvou letech si ale užijeme aspoň dvě zatmění částečná – 10. června 2021 a 25. října 2022.

To zatmění Měsíce, kdy se náš souputník skryje v zemském stínu, jsme si letos mohli vychutnat dvakrát – 10. ledna a 5. června. Že vám to uniklo? Není divu, obě zatmění byla tzv. polostínová. Měsíc pouze zešedl, protože překryl jen rozptýlený kužel stínu. Na úplné zatmění budeme zase čekat – do 16. května 2022 a 28. října 2023.

Tranzity
Ještě vzácnějším jevem jsou tzv. tranzity (přechody) Merkuru a Venuše přes Slunce. K přechodu planety dojde v okamžiku, kdy Merkur či Venuše vstoupí mezi Zemi a Slunce a my pozorujeme, jak na slunečním kotouči během několika hodin „projde“ malý temný puntík. Tento jev se ale odehrává jen několikrát za století. Tranzity Venuše už jsme propásli – byly v letech 2004 a 2012. Poslední tranzit Merkuru proběhl před rokem 11. listopadu 2019. A další nastane 13. listopadu 2032.

Zákryty
Protože ale na nebi září množství jasných hvězd a víří řada planet, daleko běžnějšími a neméně zajímavými jsou zákryty hvězd a planet objekty Sluneční soustavy. Prim hraje samozřejmě Měsíc, který na obloze zabírá dost místa, i tak je k pozorování takového úkazu třeba znalostí. Předpovědi zákrytů proto prezentuje rok dopředu Hvězdářská ročenka, kterou je možné si nastudovat na serveru rocenka.observatory.cz. Rok 2020 byl na zákryty jasných hvězd a planet velmi chudý. Za zmínku tak stojí jen zákryt Venuše Měsícem 19. června. I tak se odehrál letos jeden krásný a unikátní jev, který předvedla planeta Venuše v roli Večernice 3. dubna. Kromě toho, že v letošním roce zářila nejjasněji mezi lety 2012 a 2028, prošla v tyto jarní dny jakoby „skrz“ nejznámější hvězdokupu Plejády.

Konjunkce
Nakolik jsou však zákryty a zatmění vzácnými jevy, tanec planet a Měsíce skýtá téměř nepřetržitě řadu nebeských setkání těchto světů. Říkáme jim konjunkce (z latinského coniungere – spojit). Označujeme tak situaci, kdy se k sobě dvě (a více) nebeských těles přiblíží, ovšem jen z našeho pohledu pozorovatele. Což však vzhledem k rychlému pohybu Měsíce a planet nastává velmi často.

A takovou exkluzivní Velkou konjunkci si pro nás nachystaly dvě největší planety na pondělí 21. prosince. Už od léta můžeme pozorovat nad jižním večerním obzorem dvojici jasných „hvězd“ – ta vlevo je Saturn, vpravo Jupiter. Obě planety se na obloze k sobě neustále přibližují, až onoho dne „D“ téměř splynou, doslova se pro běžné oko „líznou“. Tento jev století nastal naposledy 16. července 1623 a znovu se opakuje až 15. března 2080. Mimochodem, možná budeme mít před očima úkaz, který vedl ke vzniku zobrazení populární betlémské hvězdy. Byla to totiž právě dokonce trojitá konjunkce planet Jupiteru a Saturnu, která se odehrála v roce 7 před n. l., tedy v době Ježíšova narození. Je to krásná symbolika, že se podobného úkazu dočkáme i my jen tři dny před Štědrým dnem.

… a co ještě
Během podzimu kraluje východnímu večernímu nebi jasně rudá tvář planety Mars. Spolu s oběma zmíněnými planetárními obry a ranní Venuší v podobě Jitřenky tak vidíme každou noc všechny okem viditelné planety. Když k tomu připočteme letní elegantní průlet komety Neowise, při kterém se nám navíc před okem dalekohledu zároveň ukázaly všechny (!) planety Sluneční soustavy, byl ten rok 2020 na nebeské klenbě překrásný.

Vladimír Vecheta