„Zahréte mně do kolečka“ je název nového alba cimbálové muziky…
21. století
Vážení čtenáři Tišnovských novin, „… zrovna lijeme písmena. Situace je příznivá četbě“. Výrok ministra krále Pikoly z království Monte Alba populární pohádky Tři veteráni vystihuje s lehce ironickým nádechem i naši dobu. Kulturní či společné vyžití nahrazuje on-line komunikace, a když už se vyčerpají tisíckrát zhlédnuté streamované kanály, sahají mnozí i k té nejarchaičtější metodě získávání informací či zabíjení času, kterým je četba. I když každá generace na tento způsob trávení času nazírá jinak. Pro internetové odchovance je to sestup do hlubin téměř neznámých vod, pro generaci středního věku návrat ke kořenům a pro seniorskou třídu nostalgické oprašování titulů ze zadních řad a horních polic dlouho neotevíraných knihoven. Doslova či v přeneseném slova smyslu.
Kde však selhávají zkušenosti vyrovnávání se s nepřízní osudu generací předků, přichází na řadu učení se všech ode všech, zejména od nejmladších generací. Poprvé od doby nástupu internetového věku máme příležitost skutečně naplno využívat výsledků technologického pokroku lidstva a promítnout jejich přednosti do každého segmentu života. Nakupovat, učit se, pracovat i bavit se, a to často bez nutnosti nějaké extrémní degenerace kvality vykonávané činnosti. Ironicky populární obrázek manažera řídící svou práci z pláže nebo chalupy se během jediného roku stal realitou pro většinu kancelářských zaměstnanců. Nedůvěra v nákup bez osobního kontaktu s výrobkem zmizela jako mlha pod tlakem potřeby. A priori odmítaná
on-line výuka se stala denním chlebem pro všechny stupně vzdělávacího procesu. I ono „skrz prsty“ nahlížené distanční vzdělávání coby neplnoprávný způsob se ukazuje jako dostačující. Mobil, počítač, internet, chat, webová kamera a mikrofon se z ďábelských vynálezů staly přes noc andělskými nástroji. Kdo by to byl řekl, že nás do tak těžce prosazované nové doby takhle „vykopne“ nějaký záhadný a neviditelný „pidižvík“? Vítejte v 21. století. Nikoho nevyjímaje.
Tak široké rozkročení mezi dva zdánlivě se míjející světy – hledání způsobu života v izolaci budící reminiscence zkušeností z dávno minulých dob okupace a útlaku a zároveň přechod stylu a výkonu profesí a řízení společnosti do virtuální reality nejmodernější doby přetváří každého jednotlivce. S postupem medicínského poznání (ne)bezpečnosti a (ne)zvládnutelnosti virové pandemie dostává navrch otázka, v jaké realitě bude život pokračovat „poté“. Potvrzení kladných zkušeností s překlopením života do internetového prostředí už nebude snadné a někde ani možné se „vrátit“ k praxi, „jak to bylo předtím“. Ušetříme na kancelářích? Vystřídá úředníky a učitele software? Budou školy jen místy občasných zkušebních meetingů? Zkrátí se cesta od výrobce k zákazníkovi? Nahradí obchodníky distributoři? … donedávna jsme také mnoho věcí považovali za nemyslitelné. Ale teď?
Ať se vám v domácím prostředí dobře přemýšlí. A třeba vám k reflexi minulého, přítomného i budoucího pomohou i naše Tišnovské noviny. Se všemi svými tématy a přispěvateli, kteří brždění společnosti přetavují v osobní aktivitu pro budoucí ovoce a novou dobu.
Vladimír Vecheta, editor
Další článek: Vítání občánků
Předchozí článek: Hrad je velký dost