Za lidovou architekturou Tišnovska – 2. výlet po obcích v kopcích Sýkořské hornatiny

V návaznosti na 1. díl výletu po objektech lidové architektury na Tišnovsku v údolí řeky Svratky, který jsme publikovali v TN 11/20, přinášíme nyní 2. trasu, a to po obcích v nitru Sýkořské hornatiny. Údolím Besénku se vydáme od Tišnova k severu a pokročíme až za hranice regionu do pomezí, kde Podhorácko přechází v Horácko. Trasu můžete absolvovat autem nebo na kole. Všechny stavby jsou dostupné ze silnice. Samozřejmě je možné jednotlivé obce navštívit i v rámci několika pěších výletů, pro které je krajina jako stvořená.

Výchozí místo: Šerkovice
Cílové místo: Švařec
Trasa: Šerkovice – Lomnice – Synalov – Osiky – Brumov – Černovice – Prosetín – Lhota u Olešnice – Švařec
Délka trasy: 32 km

Výchozím zastavením výletu za prvky lidové architektury v údolí Besénku budou Šerkovice. O zdejší roubené stavbě bývalé sušírny ovoce jsme se sice už zmiňovali v čísle 05–06/20, je namístě ji však připomenout právě zde při výčtu objektů typické podhorácké lidové architektury. Drobná stavba č. p. 47 pochází z 19. stol. a podle kroniky sloužila dříve i jako sušírna lnu. Dnes je rekreačním objektem a najdeme ji v boční ulici směřující od obecního úřadu k býv. Šerkovické hájovně.

Lomnické architektonické dědictví se zdánlivě soustřeďuje spíše na barokní městskou architekturu z období rozvoje městečka pod vládou rodu  Serényi, i zde však najdeme několik zajímavých staveb lidové venkovské architektury. Nejprve ve směru výletu narazíme na osadu Nový Svět v sousedství někdejšího Zámeckého mlýna. Seskupení malých domků a úzkých průchodů zachovalo a zachytilo původní podobu osady v její malebnosti.
V podobném duchu se dochovaly i chalupy č. p. 22 a 25 v ulici Poštovské, kterou se dostáváme do centra městečka. Na horním konci ulice Pod starou farou hned v sousedství chrámu Navštívení Panny Marie vidíme chalupu č. p. 71, která svým vzhledem evokuje původní podobu řemeslnických stavení v městečku před jeho barokní přestavbou. Konečně nesmíme zapomenout na někdejší hřbitovní kapli sv. Antonína Paduánského na ul. Dlouhé, která stojí na pomezí barokního slohu a lidového pojetí, o němž svědčí sice zrenovovaná, leč archaická šindelová krytina kupole i věže. Kaple v letošním roce oslavila od svého postavení 350 let.

Pod vrcholem Sýkoře v Synalově se uchovalo objektů původní architektury 19. stol. několik. Typickými jsou „srostlice“, obytné chalupy s výminkem, jako je tomu u domu č. p. 31. Pěkným příkladem je i samostatně stojící výminek č. p. 55 na okraji obce, který přináležel ve své době k sousednímu velkému statku. Několik původních zděných domů s málo pozměněnou architekturou potkáme i v podhorské části Kopaniny.

Za Sýkořskými lesy v sousedních Osikách a Brumově, zřejmě proto, že patřily již do okruhu domů s dřevěnou architekturou, najdeme původních staveb poskrovnu. V Osikách je stavení č. p. 24 a objekt u č. p. 21. V Brumově můžeme zhlédnout zřejmě poslední roubený dům č. p. 11. To statek č. p. 15 na příjezdu od Osik je příkladem zděné architektury se zachovalým podkovovitým půdorysem, kde pod hrbolatou omítkou stodol můžeme tušit původní roubené či hliněné stěny.

Za tradiční severní hranicí regionu Tišnovska se ocitáme v Černovicích. Už jako kluk jsem tu na výletě s tátou obdivoval jedinou zachovalou původní roubenku ve starém jádru obce. Dům č. p. 51 se skrývá v houští vegetace a zejména roubená část je posledním svědkem dřívější většinové zástavby obce. Zastávku si můžeme udělat ještě na hrázi rybníka Pilát, pod níž stojí klasicistní soubor bývalého vodního mlýna č. p. 17, zvaného Pilátův. Mlýn je rekreačním objektem, před jeho mlýnicí jsou uloženy původní mlecí kameny.

Za další zajímavou lidovou architekturou prodloužíme výlet až za údolí potoka Hodonínky, kde navštívíme tři další obce v odlehlejším koutě  Olešnicka. Cestou z Hodonína křižujeme krajské hranice a na rozcestí u Prosetína se setkáváme s nejvýchodněji položenou usedlostí v Kraji Vysočina, zvanou Valcha. O poslání tohoto stavení není nutno mnoho rozmýšlet. Samotná obec leží za hřebenem a je typickým reprezentantem protestantských vesnic na levém břehu Svratky náležejících kdysi pod panství evangelíkům nakloněných Žerotínů. Hlavním rysem takové vesnice jsou dva kostely – katolický a evangelický, což je zde jev celkem běžný. V zástavbě vesnice tvořené řadou mohutných statků narazíme však i na drobnější řemeslnické domky původní lidové dřevěné či smíšené architektury. Těch pár dosud stojících je však na výjimky v horším až špatném stavu. Pěkným typem je domek č. p. 60 a sousední opravený č. p. 50. To na chátrající usedlosti č. p. 39 opadaná omítka zdi odkrývá původní směs dřeva, kamene i kotovic. A dům č. p. 33 i se sousedním výminkem vypadá nezměněně jako z časů 18. stol.

Z Prosetína se můžeme pustit rovnou do údolí Svratky, ale doporučujeme zajížďku ještě více na sever do Lhoty u Olešnice. Dovede nás tam na kole či
pěšky cesta přímo od horního kostela sv. Markéty. Objížďka přes rozcestí u Valchy je ale bohatší ještě o jeden historický objekt – Podhrázský mlýn. Leží stranou od vesnice Křtěnov pod hrází, dnes již zaniklého rybníka. Slouží sice rekreaci, ke svému původnímu účelu se ale hrdě hlásí nápisem na fasádě.

Lhota u Olešnice je dle mého soudu jednou z nejzapadlejších vsí. Až bizarně vtlačena do strmého údolíčka vyvstane před zrakem návštěvníka jako živý
skanzen lidové architektury. Koncentrace malebných roubenek, ať už původních nebo kompletně restaurovaných, je zde nejvyšší v širokém okolí. A staveniště naznačují, kde k jejich rekonstrukci právě dochází. Zvlášť roubenka č. p. 17 a 21, částečně zděné č. p. 22 a 12 působí kouzelným dojmem. V nejvyšším bodě obec korunuje dvojice původních selských stavení č. p. 8 a 11, kde čekáte, že z branky či dveří vyjde panímáma v kroji a na okně bude vonět pekáč čerstvých buchet z pece. Tahle perlička lidové architektury na hranicích Horácka a Podhorácka skutečně okouzlí.

Cestu za malebnými lidovými stavbami uzavřeme nicméně opět v údolí řeky Svratky. Naším cílem je Švařec, hornická osada někdejšího Štěpánovského rudního revíru. Tady na nás čekají ještě dva objekty z dílny řemeslnického fortelu místních obyvatel. Jedním z nich je roubená krytá lávka, která se klene přes řeku Svratku už 300 let. Lávku místní tesaři v roce 1982 pečlivě opravili, takže je v současnosti v dobrém technickém stavu. Její čtyři až 40 cm silné nosné trámy jsou uloženy na dva metry vysokých nábřežních kamenných pilířích z lomového kamene, které lávku spojující dvě části osady zřejmě v minulosti chránily před přívaly jarních vod. Sedlová střecha je kryta z každé strany pěti řadami štípaných šindelů.
Poslední zastávkou je švařecká kaple Nejsvětější Trojice. Stejně jako kostel v Dolním Čepí ji vystavěli zbožní horníci v 16. stol., její historie však může sahat ještě o dvě století dál. Je typickou ukázkou lidové architektury regionu. Na zděnou stavbu navazuje dřevěná kruchta tvořící nad vchodem otevřenou krytou předsíň a dřevěná vížka krytá šindelem. Místo vítá poklidem a mírem, i když o slavných poutích se zde scházelo až 17 procesí.

Výčet staveb a zajímavých objektů  upomínajících na starou tvář obcí a městeček Tišnovska a navazujících regionů tímto jistě není vyčerpán. Snad jsme tím však vzbudili u čtenářů nostalgii a u turistů zájem o výlet, ale i pozornost veřejnosti k tomu, všímat si cenných dokladů života předků a vážit si i jejich dědictví.

Vladimír Vecheta