Za lidovou architekturou Tišnovska – 1. výlet údolím řeky Svratky

Navzdory tomu, že obýváme moderní domy a byty obklopeni smart technologiemi domácností, pohled na starou roubenku nebo běloskvoucí vápenné fasády venkovských domů v nás vyvolává pocit nostalgické krásy, s níž právě tyto stavby vyhledáváme, ať už jako víkendové či dovolenkové chalupy, nebo prostě proto, abychom stiskli spoušť fotoaparátu a obdivovali řemeslnou zručnost nebo jednoduchost, v níž uměli svůj život trávit naši předkové. Ponechme stranou rozdíl mezi romantickým dojmem turisty a skutečnými životními podmínkami jejich stavitelů a poohlédněme se po zbytcích lidové architektury, která nám na Tišnovsku ještě zůstala stát.

Podhorácké dědictví
Ještě před tím, než se vydáme do terénu, si dovolíme malý exkurz do našeho lidového stavitelství. V čem je Tišnovsko bohaté na přírodní a krajinné poklady, v tom je relativně chudé na dochované stavby původní lidové architektury. Podhorácko samo zatím nemá žádné muzeum původního bydlení a architektury. Kolekce vybavení domácností obsahují sbírky Podhoráckého muzea v Předklášteří, skanzen původní lidové architektury na Vysočině však najdeme až na Veselém kopci u Hlinska. Ten ale zachycuje spíše architekturu vlastní Žďárským vrchům. Jistou obdobou poněkud bližší Podhorácku je muzeum v Horním Smržově u Letovic, v regionu Malé Hané. Expozice v rekonstruovaných zemědělských objektech zachycuje život lidí na venkově v období první poloviny minulého století. Vystaveny jsou především zemědělské stroje a nářadí, ale i ukázka bydlení na venkově včetně vybavení domácnosti. Součástí je roubená stodola, kamenný klenutý sklep a dřevěný včelín z roku 1924. Pojmeme-li do rámce Podhorácka i Boskovicko, stálou expozici zachycující život a práci předků má i Muzeum obce Kořenec v domě se zachovaným zařízením světnice i černé kuchyně s drobnými upomínkami na všední život, zapomenutá řemesla i místní kořenecký kroj. Příklady „živých“, tedy stále užívaných objektů jsou i dvě vesnické památkové rezervace Křižánky a Krátká ve Žďárských vrších nebo dvě vesnické památkové zóny Veselka u Olešnice a Ubušínek na Bystřicku.
Tady si ovšem objekty prohlédnete pouze zvenčí.

Tišnovsko samo leží na pomezí dvou okruhů lidové architektury, a to roubených a hliněných (rozuměj z pálených i nepálených cihel) staveb. Zatímco
ve vesnicích severní části regionu bohatých na dřevo převládaly stavby roubené, na jihu naopak došlo na využití bohatství cihlářské hlíny, a tím na stavby kombinující kámen a vepřovice (nepálené cihly), později i cihly pálené. Relativní hospodářský vzestup od poloviny 19. století však ve většině obcí znamenal modernizaci méně pohodlného bydlení, která setřela, často beze zbytku, rysy původní architektury. A dílo zpravidla dokonala moderní posedlost břízolitovými fasadámi, zateplováním nebo likvidací starých objektů v havarijním stavu. „Zkáza“ tak nepostihla jen stavby, které zůstaly  nevyužívané nebo jejichž obyvatelé na nějakou modernizaci prostě neměli prostředky. A takové nacházíme dnes převážně v severní části tišnovského regionu. Ať už v podobě původní nebo rekonstruované na zpravidla rekreační objekty, či stavby jiného využití.

Vydáme se tedy na cestu, kde si ukážeme z lidové architektury Tišnovska několik domů, mlýnů, kaplí, kostel, hospodářské stavby i most. Zejména u všech domů je však třeba si uvědomit, že až na výjimky jde o soukromé stavby, jejichž majitelé je neprovozují jako muzea a na zájem turistů si  rozhodně při své rekreaci nepotrpí. Vnímavý návštěvník si tedy objekt prohlédne zvenčí a půjde dál. Po objektech lidové architektury severního Tišnovska se vydáme ve dvou  výletech. V tom prvním navštívíme spíše známější objekty v údolí řeky Svratky, na druhém výletě, který otiskneme v TN
12/20, se vydáme po méně známých perličkách po obcích v kopcích Sýkořské hornatiny. Oba výlety můžeme absolvovat autem nebo na kole. Všechny stavby jsou totiž dostupné ze silnice. Samozřejmě je možné jednotlivé obce navštívit i v rámci několika pěších výletů, vždyť zdejší krajina je pro turistiku velmi malebná.

Hledání staveb lidové architektury u Svratky
Výchozí místo: Borač
Cílové místo: Dolní Čepí
Trasa: Borač – Doubravník – Černvír – Skorotice – Chlébské – Dolní Čepí
Délka trasy: 15 km

První zastavení věnujeme obci Borač, resp. místní části Podolí, která leží od Borače na levém břehu řeky Svratky a dříve byla samostatnou obcí pod správou lomnického panství, na rozdíl od Borače, patřící pod klášter Porta coeli. Podolí dominuje dřevěná zvonice. V roce 2009 byla znovu opláštěna a vypadá jako nová, nese však zvon s datací 1744. Hned v sousedství stojí rodný dům známého spisovatele Tišnovska Josefa Uhra. Celé Podolí vypadá velmi archaicky, zejména vkusně a citlivě zrekonstruovaný areál bývalého mlýna nesoucí označení „Ranč na mlejně“ prozrazuje uměleckého ducha
současných majitelů.

Sousední Doubravník se může pochlubit řadou cenných budov od historických staveb někdejšího klášterního proboštství u gotického chrámu  Povýšení sv. Kříže po množství měšťanských domů na náměstí nebo vilu akademika Koldy. Zajímavým rysem řady vesnických doubravnických budov je zvýšený vchod do domu, k němuž se vystupovalo po vnějším zděném schodišti s krytým nadpražím. Památkou lidové architektury venkovských staveb je však romantická chalupa s č.p. 87. Zachovalá roubená usedlost reprezentuje v původní podobě typ obydlí drobných zemědělců a řemeslníků. V jejím sousedství je kamenný sklípek s prkenným štítem a zaklenutým vchodem. Budova je v majetku městyse Doubravník a příležitostně bývá otevřena k návštěvě i pro veřejnost.
Druhou doubravnickou perlou je mimořádně dobře dochovaný stavební komplex klasicistního vodního mlýna a pily č.p. 41 na severním okraji obce. Štít nese archaickým písmem záznam s letopočtem 1813. Mlýn je nyní rekreačním objektem, a proto na jeho pozemek není vstup povolen. To v Černvíru můžeme přímo osobně odzkoušet řemeslný fortel stavitelů krytého dřevěného mostu, který se klene přes Svratku už více jak 300 let. Jedná se o nejstarší dochovaný a dodnes sloužící most svého druhu na Moravě, který pochází z roku 1718.

Za dalším objevováním staveb lidové architektury opustíme údolí řeky Svratky a vystoupáme do horských vesnic. Silnička z Černvíru nás dovádí do Skorotic. Okrouhlou náves malebné vísky zdobí šindelem krytá drobná lidová stavba kapličky Panny Marie (v seznamu kulturních památek podivně zapsaná ovšem jako kaple sv. Jana Nepomuckého) z 19. století. Ze střechy jí vyrůstá otevřená hranolová zvonice završená cibulí. Se Skoroticemi úzce souvisí sousední Chlébské. V úzkém údolí potoka zaklesnuté Dolní a na hřebeni posazené Horní Chlébské však sotva souvisí s pekaři, jak napovídá mezi místními běžně rozšířený název „Chlívské“. Jedna z nejzapadlejších obcí je zajímavá nejen proslulou bledulovou rezervací, kterou každé jaro  navštěvují stovky obdivovatelů této krásné květeny. Prastarý ráz obce dokládají dvě zachovalé roubené usedlosti. V dolní části svahu situovaná chalupa č.p. 6 na kamenné podezdívce je hodnotným dokladem lidového stavitelství kraje. Citlivá rekonstrukce posledních desítiletí zachránila její unikátní původní podobu včetně chlívků s kůlničkou uzavírající malý dvorek přístupný bránou. Venkovská usedlost č.p. 2 v horní části obce
obnovu teprve očekává. Stavba z 19. století tvoří srostlici budov s obytnou částí, stodolou, chlévy, konírny, vepřincem a výměnkem. Obytná část stavení je orientována štítovou stranou do návsi.

Z Horního Chlébského konečně sjedeme zpět do údolí Svratky do Dolního Čepí. Na obec na jižním okraji historického Štěpánovského rudního areálu shlíží malý kostelík sv. Václava. Málo prozkoumanou stavbu historikové šmahem zařadili do 15. st. Archaické prvky stavby kostelíka však nasvědčují tomu, že je nyní hodnocen jako ojediněle dochovaná pozdně románská stavba, která úzce souvisí s osídlením krajiny v 1. polovině 13. století. Kostel tak patří mezi nejstarší sakrální stavby v regionu a podle tradice jej postavili zbožní horníci. Zajímavostmi jsou také dva malé kůry nad sebou a dřevěná vížka se zvonkem. Kostel je přístupný jen výjimečně – během Slavností pernštejnského panství a při Svatováclavských hodech. Až do něj vstoupíte přes věky sešlapaný práh, jistě mi dáte za pravdu, že je to jako propadnout se do hlubin historie.

Ve výčtu staveb a zajímavých objektů upomínajících na starou tvář obcí a městeček Tišnovska budeme pokračovat v následujícím tipu na výlet v TN 12/20. A do té doby přejeme příjemné objevování.

Vladimír Vecheta