Jubilejní výročí profesora Taufera – Před 80 lety zemřela významná osobnost tišnovské historie

Každý, kdo po roce 1962 navštěvoval v Brně vysokou školu, zná Tauferovy koleje, i když v tomto proslulém domově študáků třeba ani sám nebydlel.  Objekt na ulici Jana Babáka, patřící dnes Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě, byl pojmenován po osobnosti, která zanechala významnou stopu i v historii našeho města.

Profesor MVDr. Josef Taufer byl veterinárním lékařem, zemědělským odborníkem a chovatelem, ale také redaktorem a vydavatelem. Hned druhý den po ukončení studií, 1. 1. 1893, začal Taufer působit jako obvodní zvěrolékař v Tišnově, přičemž právě zde založil a vydával časopis Zvěrolékařské rozhledy, první české odborné periodikum tohoto typu. List byl tištěn v brněnské firmě A. Odehnal ve formátu 175 × 250 mm a jeho první ročník měl 192 tiskových stran. Čtvrtinu všech odběratelů tvořili němečtí zvěrolékaři. Akademie císaře Františka Josefa ale tiskovinu odmítla podpořit a zájem české veterinářské veřejnosti nebyl tak velký, aby stačil pokrýt náklady na vydávání. Došlo proto ke změně názvu na Časopis zvěrolékařů českých a k přesunu redakce do Valašského Meziříčí. V roce 1902 Taufer založil i časopis Chov hospodářských zvířat, který vycházel plných 39 let a chlubil se rozsáhlým podtitulem Obrázkový měsíčník pro chov domácích zvířat, pícnictví, mlékařství a sport.

Josef Taufer se narodil 31. 7. 1869 v obci Dřínov, kde byl jeho otec starostou. Obecnou školu navštěvoval v nedaleké Kroměříži, tam také absolvoval šest tříd piaristického gymnázia, ovšem maturitní zkoušku pak skládal v Třebíči. Následně studoval ve Vídni, prameny se ale rozcházejí ve faktu, zda šlo o C. k. vojenský institut nebo Vysokou školu zvěrolékařskou. Po odchodu z Tišnova byl zvěrolékařským inspicientem hlavního města Vídně a asistentem profesora Polanského na tamní vysoké škole. V roce 1896 se vrátil do česky mluvící části Rakouska a působil jako okresní zvěrolékař nejprve v Třebíči a poté (1899–1908) ve Valašském Meziříčí. Mezitím získal 23. 10. 1903 titul doktora i na univerzitě v Bernu a nostrifikoval jej v roce 1910 i v rámci Rakouska na škole v Lembergu (dnešní Lvov).

Až do konce 1. světové války byl v Brně inspektorem chovu koní pro české i německé kraje Markrabství moravského. Zde si vybudoval renomé vynikajícího znalce zásad zušlechťování chovu a etabloval se i jako manažer. Zreorganizoval bývalý dvorní, později Státní hřebčín v Kladrubech, pořídil seznamy plemenných hřebců od roku 1875 pro Moravu, založil nový hřebčín v Topoľčiankách. Po vzniku republiky se stal přednostou oddělení
pro živočišnou výrobu ministerstva zemědělství, v roce 1919 profesorem na brněnské Vysoké škole zemědělské, kde záhy postoupil do funkce přednosty Ústavu všeobecné a sociální zootechniky a v létech 1922–24 byl dokonce rektorem školy. Při výuce kladl důraz na exkurze do provozů a připomínal, že zootechnika se nedá naučit jen z knih a že poznatky lze získat zejména praxí a kontaktem se zvířaty. Paralelně se zasadil o ustavení Zemského výzkumného ústavu zootechnického a v období 1921–38 jej sám vedl.

Tradovalo se, že se neměl rád s kolegou Antonínem Hrůzou. Ve stejných funkcích, které zastával Taufer na Vysoké škole zemědělské, působil profesor
Hrůza na Vysoké škole zvěrolékařské. Zdrojem nevraživosti mohla být především skutečnost, že po vzniku Československa Taufer veřejně podporoval
zřízení školy nikoliv v Brně, nýbrž v Praze. A zřejmě právě za tento postoj jej pak brněnská „veterina“ v roce 1919 ani jako habilitovaného docenta nepřijala na místo, o něž se ucházel. Taufer působil i v zájmových odborných organizacích, byl zakládajícím členem spolku Dům útěchy v Brně, usilujícího o zřízení ústavu pro pacienty s onkologickými onemocněními. V Brně bydlel na Akademické ulici (dnešní Čápkova) a vychovával tři děti: nejstarší dceru Miladu (*1898), mladší Jarmilu (*1902) a nejmladšího syna Jaroslava (*1907). V roce 1929 bylo Josefu Tauferovi uděleno čestné občanství obce Dřínov a roku 1939 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska; podobná je umístěna i na výše zmiňovaných kolejích. V roce 1998 po něm byla pojmenována střední odborná škola veterinární v Kroměříži a o rok později vyšla u příležitosti 130. výročí narození Tauferova monografie autorů Jitky Zezulové a Vladimíra Miloty.

Josef Taufer zemřel v Brně v Zemské nemocnici 5. 11. 1940 a byl pochován v Tišnově. Jeho hrob leží u kaštanu v předposlední řadě nad schody do dolní části starého hřbitova.

Václav Seyfert

Zdroje:
Kdo byl profesor MVDr. Josef Taufer (autoři Čeněk Červený a Jaroslav Doubek, Zvěrokruh 6/2009, www.vetkom.cz)
Internetová encyklopedie dějin Brna, heslo prof. MVDr. Josef Taufer
České zemědělské časopisy 1838–1948 (autor Ladislav Skála, Národní zemědělské muzeum 1993