Na síti i v síti

Formativní hodnocení v době distanční výuky
Náš nový školní rok nezačal hned v úterý 1. 9. 2020, ale kvůli prodlužujícímu se termínu rekonstrukce odborných učeben, na kterou jsme dostali dotaci v červnu, se dětem škola otevřela až v pondělí 7. 9. 2020. V tu dobu bylo již možné začít výuku, i když nás probíhající práce stále trochu omezovaly. Přes prázdniny se bouralo, stavělo, natíralo, uklízelo… na konečný výsledek – zbrusu nové odborné učebny – si počkáme do začátku roku 2021, kdy ji v plné kráse otevřeme a zpřístupníme k plnému používání. Nadšení z otevřené školy a přítomnosti nevirtuálních žáků jsme si užívali do 14. 10., kdy se nám školy kvůli Covidu–19 opět uzavřely a my museli přejít na distanční výuku. Z MŠMT zaznělo doporučení, že bychom měli v hojné míře používat formativní hodnocení během distanční výuky, ale co konkrétně to znamená v praxi? My o tom už leccos víme, v projektu o zavádění formativního hodnocení do výuky se pohybujeme již 3. rokem a skoro všechny strategie formativního hodnocení se nám daří do běžné výuky zařazovat. Je to především určování si cílů hodin/výuky, reflexe, sebereflexe, využívání map učebního pokroku k určení, kde se žák v učebním procesu nachází, vzájemné učení a pomalu i předávání zodpovědnosti za vlastní učení žákovi. Přestože nejsme ve formativním hodnocení žádnými nováčky, stál před námi úkol adaptovat jej na nové podmínky distanční výuky. Nedílnou a velice důležitou součástí jakéhokoliv hodnocení je dle mého názoru efektivní zpětná vazba a komunikace. Tato doba je poměrně náročná a my všichni – učitelé, žáci i rodiče se učíme novým věcem, a právě proto je
zpětná vazba (reflexe) všeho, co děláme, velice důležitá. Je nezbytné vědět, jak se žák nebo i rodič žáka cítí, kde se mu práce daří a v čem by naopak potřeboval pomoci.

Bez těchto podnětů my jako učitelé nemůžeme vědět, jak si děti vedou, a při hodnocení jejich práce to vše musíme brát na zřetel. Dalšími velkými pomocníky jsou jasně zadaná kritéria k vypracování všech úkolů (jak má práce vypadat, až bude hotová, kdy ji má žák odevzdat). Pokud si někdo není jistý, využívá on-line konzultačních hodin k upřesnění zadání, vysvětlení nepochopené látky nebo jen k popovídání si s paní učitelkou. Žák si zodpovídá i za svůj time management, protože u nás na škole fungují týdenní plány a žáci si tudíž sami volí čas, kdy práci vypracují. Týdenní plány jsme samozřejmě také museli poupravit oproti dřívějšímu stavu – žák zde teď najde nejen obsah učiva, ale je tam definován i cíl, tedy jak pozná, že učivo nebo úkol splnil. Všechny týdenní plány jsou dostupné na našich webových stránkách. Jsme rádi za všechny podněty, které se k nám dostávají, protože jak jsem již psala, všichni se teď učíme pracovat v novém prostředí a není to vždy snadné, proto bych chtěla moc poděkovat všem svým kolegyním, kolegům i rodičům za práci, kterou teď odvádí. Všem přeji pevné zdraví a moc se těším, až se opět budeme potkávat na rušných chodbách
naší školy i mimo ni.

Jak se nelapit do sítě
Ve středu 7. 10., těsně před uzavřením kin, navštívila stovka žáků šestých až devátých tříd deblínské základní školy brněnské kino Scala. Z důvodů  hygienických opatření měli žáci i vyučující po celou cestu v autobuse i v kině na ústech roušky, do budovy byli vpuštěni jiným vchodem než návštěvníci z druhé školy a pro sebe měli celý balkon.

Na programu byla školní verze českého dokumentárního filmu V síti nazvaná V síti: Za školou spojená s následnou debatou s jedním z tvůrců.  nepříjemné téma filmu sice nevyvolávalo milé dojmy, ale žáci se lépe seznámili s nebezpečími, která jim v on-line prostředí hrozí. Po mnohých scénách, v nichž dospělé herečky zpodobňující dvanáctileté dívky odrážely dotěrné internetové predátory, věnovali tvůrci filmu prostor osvětě a herečky z plátna oslovovaly přímo děti a dospívající v publiku a radily jim, jak se v obdobných situacích zachovat, čeho se vyvarovat a jakým způsobem vést bezpečnou internetovou komunikaci.

Po promítání následovala diskuze s jednou z protagonistek filmu – herečkou Terezou Těžkou. Žáci a občas i někteří z učitelů na ni měli takovou spoustu dotazů, že debata trvala déle než hodinový film. Tereza Těžká ochotně odpovídala na všechny otázky, sdílela své zkušenosti, doplňovala děj filmu svými postřehy a přidávala další rady.

Téma filmu rezonovalo v žácích natolik, že v několika třídách ještě věnovali vyučovací hodinu dalšímu rozebírání svých zkušeností a zážitků z on-line komunikace. Společně i s pomocí pedagogů hledali vhodná řešení těchto i obdobných, často nelehkých situací. Navzdory nelehkému tématu se většina
žáků shodla na tom, že film zhlédli rádi a naučili se mnohé dovednosti, které jim jednou mohou přijít vhod.

Radka Novotná, Radovan Kolbaba