Žernůvka slaví 90 let od svého vzniku

Kdo jede z Tišnova směrem na Deblín, upoutá ho v polovině cesty po pravé straně ve stráni výstavná budova, ne nepodobná malému zámečku. Je to Domov svaté Alžběty – domov pro seniory, jehož zřizovatelem je Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně. Jak vznikla tato krásná klášterní budova na Žernůvce?

Váže se k tomu drobná příhoda sestry Kolety Koudelkové z Deblína. Bylo to za mrazivého večera v roce asi 1920 až 1923, kdy po silnici z Tišnova do Deblína kráčela sestra Kazimíra Oparová se sestrou Koletou Koudelkovou na pohřeb jejího otce. Na místě pod nynějším hřbitůvkem na Žernůvce, unavené, se malinko pozastavily. Sestra Koleta, unešená krásou a nebeským klidem místa, vyslovila v duchu srdce přání: „Pane, zde bych chtěla jednou odpočívat!“ Později byla na Žernůvku přeložena, tam i zemřela a na hřbitůvku odpočívá.

V této době kongregace pomýšlela na stavbu ozdravovny pro sestry zaměstnané v nemocnici. Se souhlasem představené Matky Gerardy sdělila sestra Koleta svému švagrovi, starostovi v Deblíně, že kongregace hledá místo pro stavbu ozdravovny. Ten hned odepsal, že je právě k prodeji hospodářství na Žernůvce. Majitelka domu, paní Vrzalová, se mínila odstěhovat ke svým dětem do města.

Brzy se vypravila Matka Gerarda se svými rádkyněmi k prohlídce nabízeného hospodářství a po čase jej také kongregace koupila. Byla to malá selská usedlost, hospodářské stavení i se zařízením, s polnostmi i kouskem lesa při silnici z Tišnova do Deblína. K usedlosti náležel i velký sad ovocných stromů.

Při vybírání místa pro ozdravovnu přišlo více nabídek na objekty v lesní krajině, ale sestry se už rozhodly pro Žernůvku u Tišnova. Kdo však postaví a vybaví tak velkou budovu? Sestry rádkyně doporučovaly stavitele Zemana, který už pro kongregaci pracoval a jemuž pak tato stavba ozdravovny na Žernůvce byla také svěřena. Jak práce rychle pokračovaly, vidíme z toho, že v březnu 1930 se začalo a 19. listopadu 1930 je budova nejen hotova, ale i slavnostně posvěcena brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou.

Kaple v ústavu je zasvěcená Bolestné P. Marii, zobrazené na vitrážním okně nad oltářem. Na schodišti před kaplí stojí sochy sv. Františka a sv. Alžběty, dílo Jana Vrzala, syna paní Vrzalové, který se právě učil sochařství. V kapli je mramorový oltář a velká socha Krista Krále.

Budova ozdravovny stojí na mírném návrší a je obklopená jehličnatým lesem. Stačí dvě nebo tři minuty, abychom stanuli na skále pod lesními stromy.

Zdálo se, že ozdravovna je krásný, veliký, ale poměrně prázdný dům. Byl to však jen začátek. Dům se brzy zaplnil, když přibývalo nejen nemocných,  nýbrž i starých sester, které sem byly posílány. Tak sloužila Žernůvka jako ozdravovna sester od svého založení až do roku 1943, kdy v červenci, během druhé světové války, přišel příkaz, že dům musí být vyklizen a uvolněn na ubytování německých dětí z Říše, hlavně z bombardovaných měst. Od října 1943 zde byly postupně tři transporty německých dětí. Ale už 3. dubna 1945 se ze Žernůvky sděluje: Tábor Hitlerových dětí „rakouských“ se narychlo balí a odjíždí – prý dál do Čech. V dubnu 1945 byl dům na Žernůvce zajištěn pro polní lazaret.

Dne 5. dubna přijela na Žernůvku německá pohraniční policie v počtu asi 140 mužů. Postupně se tu vystřídalo několik skupin německých vojáků, ale žádná nezůstala dlouho. Na avízo, že se Rusové blíží, odjeli z blízkosti Žernůvky. Jejich poslední ničivý kousek byl ten, že vyhodili do povětří most u Tišnova.

Po skončení války se na Žernůvku vrátily staré sestry a chovanky, které byly při příchodu německých dětí přesunuty na různá místa, část jich byla také v budově kláštera v Brně. Život v domově se vrátil do zažitých kolejí a pokračoval až do příchodu komunismu po roce 1948, kdy se dostal domov pod státní správu a je nazván Charitní domov pro přestárlé a práce neschopné ženy. Řádové sestry zde zůstaly zaměstnané. Přijímání chovanek je omezeno na souhlas Charity. Řeholní dorost se nesmí přijímat. Později je Charitní domov přejmenován na „Domov Důchodců Žernůvka“ a tím zůstal až do roku 1990. Teprve pak byl vrácen původnímu majiteli – sestrám františkánkám z Brna, postupně celý zrestaurován, rozšířen a proměněn do dnešní podoby, na Domov svaté Alžběty – domov pro seniory.

Dnes zde pracují čtyři řeholní sestry spolu s civilními zaměstnanci a v duchu křesťanské lásky poskytují péči 45 klientům domova.

M. M. Marietta Dobešová