Staré pověsti české a moravské

Pověsti mají rádi malí i velcí. Mluví se v nich nebo píše o tom, jak se mohly stát záhadné události, co mohlo potkat různé osoby, jak se člověk může setkat s nadpřirozenými silami nebo jaký je původ nejrůznějších názvů. Pověsti užívají dějinné situace a postavy a také čas je mnohem přesnější než v pohádkách, které jsou starší a je v nich za uplynulé věky mnohem více fantazie. Pověsti vznikají i v současnosti, např. o mimozemšťanech, někdy splývají s fámami a poplašnými a děsivými hoaxy.

Ve výstavě Staré pověsti české a moravské (30. června 2020 – 24. ledna 2021), ve které se rovněž objevují pověsti místní, návštěvník uvidí tyto: O praotci Čechovi, Libušin soud, Dívčí válka, Svatoplukovy pruty, O Ječmínkovi, Hrad Děvičky, Pasáček v hoře Květnici, O zlaté kačence a současné ústní podání O svaté Anežce.

Na výstavě spolupracuje Divadlo Radost, které k prvním třem pověstem zapůjčilo výtvarně a technicky mimořádné loutky. V instalaci nechybí mapy, fotografie, kresby, archeologické předměty a knihy. Literární a výtvarná soutěž k výstavě už přinesla první výsledky. Pracemi dětí se elektronickými cestami zaplnila řada panelů. Přes nyní obtížné použití interaktivních metod se přece jen našly cesty, aby si malí návštěvníci mohli ve výstavě pohrát a na chvíli se vžít do příběhů dávno minulých. Máme radost, když se v programech zamýšlejí, jak to moudře myslí na smrtelném loži kníže Svatopluk nebo jak nešťastná markraběnka schovává v náruči svého právě narozeného synáčka v lánu ječmene.

Prezentování pověstí totiž není jen o dějích a osobách, ale také o vztazích, o lidských vlastnostech – těch ušlechtilých i těch nízkých. Ukazuje návštěvníkům dávné zakotvení v naší zemi spolu s připomínkou, že z historie můžeme čerpat poučení a ostražitost pro situace aktuální i pro doby budoucí. Pokoru a úctu vedle hrdosti a nadhledu.

Irena Ochrymčuková