Ruzká cesta – Obnova zaniklé cesty z Tišnova do Rohozce

Sedlák z Unína právě doprodal zbytek obilí ze své sklizně na podzimních trzích v Tišnově. Prázdné pytle hodil na vůz, který stál na Dolním náměstí pár kroků od masných krámů. Ještě koupit marcipánového koníka pro děti, vyzvednout ustájeného koně ze zájezdní hospody Na pekle, dohodnout s hospodským účast na jarním handlu koní a pak – domů! V kapse kalhot mu utěšeně cinkala hromádka utržených krejcarů. Sedlák zapřáhl koníka do prázdného povozu a „hijó“, zamířil na sever. Jen se vyhnout hospodě na Kukýrně! Mezi sedláky a obchodníky se jí říkalo „U posledního groše“. Stržené peníze z trhu už tady propil nejeden nešťastník. Za touto hospodou už končil Tišnov, rozkládaly se pole a vedla cesta k Rohozci, k Ruhuzcu, jak zní v podhoráckém nářečí. Však se té cestě také říkávalo Ruhuzecká, zkráceně Ruzká. Vedla kolem vrchu Čimperek, který se tyčil nad Lomničkou, odtud klesla dolů k potoku a za brodem pokračovala přes „tálky“ na Jamné a k Rohozci. Pod lesem Rejholec, na rozcestí cesty Ruzké a cesty do Lomničky se zbožný sedlák nezapomněl pokřižovat u pískovcového křížku s vyobrazeným kalichem, který tu stojí už od roku 1855. O pár set metrů dál už na něj čekal v Močárech na panské louce pramen Svaté studánky, kde se sedlák i jeho kůň mohli napít průzračné vody, která má od nepaměti léčivé účinky. Už učený Johann Ferdinand Hertodt von Todtenfeld o ní roku 1669 napsal zmínku v Tartaro-Mastix Moraviae, kde píše o léčivých pramenech Moravy. Vedle známých pramenů losinských, koryčanských nebo léčivé vody ze Šaratic zmiňuje i zdejší léčivý pramen… „est unus fons quadrante milliaris Tifchnovicio prope pagum Comnizka & Rohofez“, kterému místní obyvatelé říkají „Swata Stadynka“.

Cesta vedla dál kolem Křínek, kterým se snad původně říkávalo Skříňky. Prý tu býval dříve dřevěný rozkládací oltář, skříňka, u kterého mohli poutníci pokleknout a pomodlit se za zdar své poutě. Cesta štětovaná červenými kameny permského pískovce, ze kterého je vystavěn i slovutný klášter Porta coeli, se za Křínky stáčela vpravo, kde musel sedlák svému koni přitáhnout uzdu a na kole vozu několikrát zatočit „šlajfem“. Cesta prudce klesala přímo k nynějšímu hostinci u Vlachů v Jamném. Sedláka teď čekalo strmé stoupání k Rohozci. Ale ještě předtím se v hostinci zastaví, dá koni trochu píce a sám sobě dopřeje džbánek piva a štamprli modrého z loňských kadlátek…

Takhle nějak se cestovalo po Ruzké cestě mezi Rohozcem a Tišnovem několik století. Pokrok v té době býval „mírný“ a věci se měnily pomalu.

Dvacáté století si s rozvojem dopravy, parních, plynových a benzínových „vehiklů“ žádalo více než polní cesty, a tak začala výstavba skutečných silnic. Z kdysi hojně využívané Ruzké cesty se stala obyčejná „polňačka“, jedna z mnoha. Ale stále sloužila pro pěší i povozy, které zajížděly k jednotlivým políčkům.  Část Ruzké cesty od silnice Lomnička–Železné tu vydržela až do 80. let 20. století. Ještě turisté ji využívali jako žlutě značenou trasu. Ale jednou po sklizni zmizela. Socialistické scelování lánů od padesátých let probíhalo nepřetržitě.

Uplynulo čtyřicet let, než se v hlavě jednoho „Železňáka“, nespokojeného se stavem rodné krajiny, zrodil nápad, proč některé polní cesty, které  naštěstí zůstaly v majetku obcí, znovu neobnovit. Slovo dalo slovo, přidalo se pár nadšenců z Jamného, Lomničky a Tišnova a vznikla neformální skupina „Zaniklé polní cesty“. Pro nápad obnovit Ruzkou cestu se podařilo získat i starosty ze Železného, Lomničky a Tišnova, souhlasila i firma Agria  Drásov, která na polích kolem Ruzké cesty hospodaří. V současné době existuje už konkrétní projekt, který se po podzimní sklizni začne realizovat. Do konce roku by měla být Ruzká cesta obnovena a osázena převážně ovocnými stromy v linii Tišnov–Čimperk až po pískovcový křížek. Projekt jde vstříc současným snahám zadržování vody v krajině a zamezování půdní erozi.

Budeme rádi, když tento projekt podpoříte a do podzimního sázení stromů se zapojíte. Pokud se chcete na tomto projektu podílet, stačí sledovat facebookovou stránku „Zaniklé polní cesty“.

Na obsahu se podíleli:
Jaroslav Chroust, Železné
Martin Šťastný Daniel, Jamné
Michal Kadlec, Jamné
PhDr. Libuše Beranová, Místní akční skupina Brána Vysočiny, z. s.
Radek Pavlíček, starosta obce Železné
Ing. Radka Kučerová, kronikářka obce Lomnička
Pavel Vašík, Tišnov
Miloš Sysel, Spolek Continuum vitae Tišnov